Poražený se snaží stanovit „podmínky“

Zvláštní myšlenka blokování blokátorů

První kolo rozhovorů mezi USA a Íránem selhalo a nedošlo k žádnému pokroku.
Američtí vyjednavači zcela špatně odhadli své pozice a pokusili se vnutit podmínky ( archivováno ):

Pan Vance se k tomu, co se během více než 21 hodin jednání odehrálo, vyjádřil jen málo a naznačil, že Íráncům předložil nabídku typu „ber, nebo nech to být“, aby jednou provždy ukončili svůj jaderný program, a oni ji přijali. „Jasně jsme stanovili naše hranice,“ řekl pan Vance novinářům, „v čem jsme byli ochotni dělat kompromisy.“ Dodal: „Rozhodli se naše podmínky nepřijmout.“

USA válku zatím prohrály. Žádného z jejich válečných cílů nebylo dosaženo. Jejich pokusy o krádež obohaceného uranu z Íránu vedly k nejtěžším ztrátám letectva od války ve Vietnamu. Nejsou v pozici, aby mohly klást podmínky.

V tomto ohledu se tato jednání jen málo liší od těch, která skončila patovou situací v Ženevě na konci února…
Hlavním nástrojem pana Trumpa je nyní hrozba obnovením velkých nepřátelských akcí. Koneckonců, křehké dvoutýdenní příměří končí 21. dubna. I když se hrozba obnovení nepřátelských akcí může v nadcházejících dnech objevit, pro pana Trumpa to není nijak zvlášť schůdná politická volba – a Íránci to vědí.
Pan Trump minulý týden oznámil příměří, a to především proto, aby zmírnil bolest ze ztráty 20 procent světových zásob ropy, která vyvolala nárůst cen benzinu a způsobila nedostatek hnojiv a mimo jiné i hélia pro výrobu polovodičů. Trhy vzrostly v očekávání dohody, i když neúplné nebo neuspokojivé. Pokud by válka pokračovala, trhy by pravděpodobně klesly, nedostatek by se zhoršil a inflace – která již dosahuje 3,3 procenta – by téměř nevyhnutelně vzrostla.

A to vede k nejpalčivějšímu problému: znovuotevření Hormuzského průlivu .

Po skončení jednání tweet Donalda Trumpa poukázal na příspěvek, v němž tvrdil, že jeho nejlepším dalším krokem k znovuotevření Hormuzského průlivu je blokáda Íránu :

Trumpova karta, kterou prezident drží, pokud se Írán nepovolí: námořní blokáda: https://justthenews.com/government/sec…
(TS: 12. dubna 00:16 ET).

Dotyčný článek – Trumpova karta, kterou prezident drží, pokud se Írán nepodvolí: námořní blokáda – napsal právník John Solomon a je pozoruhodný svou neznalostí:

Pokud Írán odmítne konečnou nabídku, kterou Spojené státy v sobotu předložily, mohl by Trump bombardováním vrátit Teherán do „doby kamenné“, jak slíbil. Nebo by mohl zopakovat svou úspěšnou strategii blokády, aby uškrtil již tak slábnoucí íránskou ekonomiku a vyvinul diplomatický tlak na Čínu a Indii tím, že by je odřízl od jednoho z jejich klíčových zdrojů ropy.
Ironií osudu je, že masivní letadlová loď USS Gerald Ford, která stála v čele blokády Venezuely, se nyní po krátké přestávce na opravy a odpočinek posádky po smrtícím požáru nachází v Perském zálivu. A nyní se připojuje k USS Abraham Lincoln a dalším velkým námořním plavidlům.

USS Gerald Ford s rozbitými toaletami a shořelou prádelnou se nachází ve Středozemním moři. Aby se dostala do Perského zálivu, musela by proplout Suezským průplavem, úžinou Báb al-Mandeb a Hormuzským průlivem. Báb al-Mandeb ovládají Hútíové, Hormuz Írán. Hodně štěstí s tím…

Myšlenka zrušení íránské blokády Hormuzského průlivu blokádou Íránu nepochází od Johna Solomona, ale od šíleného neokonzervativce Jacka Keana:

Myšlenku námořní blokády poprvé navrhl minulý týden generál ve výslužbě Jack Keane, jeden z předních íránských vojenských stratégů.
„Pokud se válka obnoví a dostatečně oslabíme zbývající vojenské kapacity Íránu, americká armáda by mohla Charg obsadit – nebo ho zničit,“ napsal Keane ve sloupku v New York Post. „Alternativně by americké námořnictvo mohlo zavést blokádu a přeříznout Teheránu jeho exportní trasu.“
„Pokud zachováme infrastrukturu Chargu, ale získáme fyzickou kontrolu, budeme mít Írán pod krkem,“ dodal. „To by byla konečná páka, kterou bychom potřebovali k zabavení jeho ‚jaderného prachu‘, jeho zásob obohaceného uranu a k likvidaci jeho obohacovacích zařízení.“

Charg není pro íránský export tak důležitý, jak si washingtonští fanatici předpokládají. Během osmi let íránsko-irácké války zůstal Charg uzavřený, zatímco íránský export ropy nadále proudil.

Jakýkoli pokus o blokádu Íránu by vyžadoval použití síly, aby se zabránilo indickým, čínským a ruským lodím ve vstupu do íránských přístavů.
Znamenalo by to také méně ropy pro globální trhy. Historicky trvá, než se námořní blokády projeví měsíce nebo dokonce roky. To je déle, než Trump dokáže politicky přežít.