Jan Campbell: Memento mori (3)

Cenzura

Vycházím z předpokladu, že každý z nás udělal ve svém životě zkušenost s cenzurou: samocenzurou, korporátní nebo státní. Je přitom jedno z jakých důvodů a za jakých podmínek. Zmíněné druhy cenzury mají však jedno společné: strach. Strach má a trpí jím ten, kdo cenzuru vynucuje, i ten, kdo cenzuru přijímá. Současně ale se strachem je přímo spojena důvěra a sebedůvěra. Protože jedinou funkcí strachu je chránit náš život, jiný strach neexistuje. Všechen strach ve všech formách je pouze strach o život, který se jako pyramida obrácená na špičku rozrůstá do enormních rozměrů. V současné době rozměr pyramidy strachu se rozšířil ze sféry pomoci a ochrany do sféry zneužití a udržení se u moci. Proč? Protože ti u moci si uvědomují, že strach jim dobře slouží a nechá se především v konzumní a zábavné společně lehce zneužít.

Hned nad základním čistým strachem se v pyramidě nachází věta potvrzující pochybnost- Nejsem dost dobrý pro přežití. Na první pohled věta vypadá jako konstrukt, který nemá se strachem nic společného. Ve skutečnosti ale představuje v hlubině mozku skrytý strach o vlastní existenci. Pokud člověk ovládá kritické, tj. jasné myšlení, uvědomí si, že mozek nemůže mít jiný strach. Proto se traduje, že strach je dobrý slouha, ale špatný pán. Proto, aby člověk se zbavil strachu, potřebuje naučit se relaxovat tak, aby dostal mozek do jiné vlnové délky, než kterou má v bdělém stavu.

Pro čtenáře bez znalosti o jaké vlnové délky se jedná, uvádím, že rozlišujme a pracujeme s pěti: delta (1-3 Hz), theta (4-7 Hz), alpha (8-12 Hz), beta (13-18 Hz) a gamma (39-42 Hz). Obvykle nemůžeme ovlivnit naše vzorce mozkových vln, protože si je neuvědomujeme. Když ale člověk může vidět své mozkové vlny například na obrazovce počítače několik tisícin sekundy poté, co k nim dojde, dostává možnost je ovlivnit a změnit. Zpočátku jsou změny krátkodobé, ale změny se postupně stávají trvalejšími s pokračující zpětnou vazbou, koučováním a praxí. Svého času jsem proto na VŠE založil malé studio pro studenty v naději, že se bude po mém odchodu dále vyvíjet. Bohužel moderní… Založené na principu neurologické zpětné vazby dovoluje totiž rekvalifikovat zdravější vzorce mozkových vln, nabízí příležitosti k rehabilitaci prostřednictvím přímé rekvalifikace mozku, a když je problém biologické povahy, dostáváme k dispozici reálnou alternativu léčby.

Z uvedeného doporučení jak a s jakou pomocí je možné zbavit se strachu a rekvalifikovat vzorce mozkových vln vyplývá uvědomit si potřebu k odhodlání a změně. A protože změny bolí, a kuřáci s přáním stát se nekuřáky to mohou potvrdit, platí to i pro současný systém na intenzivní stanici, kde mu aplikují moderní morfium ve formě cenzury. Skutečnost a zkušenost potvrzují, že svoboda projevu byla myšlena a navržena tak, aby kontrolovala moc statu quo. Od myšlenky k realizaci je vždy dlouhá cesta. Cenzura ignoruje potřebu chránit právě hlasy, které kritizují status quo a vedou ke změně. Některé z těchto hlasů mohou být nechutné, ale alternativou je dovolit ministerstvu pravdy, aby rozhodlo, jaký nesouhlas je přípustný. Není pochyb, že instalace ministerstva pravdy je výsledkem výběru lidí s porušenými kognitivními funkcemi, které byly získány na speciálních vzdělávacích pobytech v zahraničí. Proto nemůže být pochyb, že jeho moc bude s pravděpodobností hraničící s jistotou zneužita. Řeč není totiž svobodná, pokud není svobodná ve všech oblastech, kde se lidé shromažďují, aby komunikovali. Pokud mají pouze mainstreamoví zastánci statu quo volný přístup k platformám, pak se svoboda projevu neděje a moc má mnohem větší schopnost dělat to, co se jí líbí, nekontrolovaně s pomocí veřejností.

Jako příklad uvádím, že prakticky ihned poté, co si vláda vzala právo do ruky a pravomoc rozhodovat o tom, co je pravda a lež naposledy ohledně Covid-19, ty samé vlády, média a technologické koncerny otevřely brány propagandy a cenzury druhé světové války kvůli válce, ve které ani oficiálně nejsme v tradičním smyslu slova řadového občana. To, co se ale dnes označuje válkou, je ve skutečnosti kognitivní válkou. O tom jsem psal již dříve a několikrát.

Během posledních dvou let mnozí z nás byli nazýváni anti-vaxxer a jinými výrazy. Dnes víme, že ti, kteří varovali, měli 100% pravdu. Nyní, když vidíme, čím se stáváme a jaké jsou následky cenzury v době pandemie strachu z koronaviru je jasné, že udělit těmto mocným institucím pravomoc rozlišit fakta od fikce naším jménem je mnohem nebezpečnější, než kdy byly dezinformace o staroznámém viru v moderním kabátě. Moderní kabát a oblek je částí standardní výzbroje téměř všech politických psychopatů.

Dnes jsme v situaci, kdy neviditelná elita zřizuje prostřednictvím slouhů utajované dezinformační archivy, kdy den ode dne eskaluje agrese mezi občany, vznikají konflikty s uprchlíky, rusofobie kolektivního Západu so dostala na úroveň závažných společenských jevů – psychopatie a sociopatie, a kdy kolektivní Západ se ve stínu nebezpečí připravuje na válku s ČLR v pro mne osobně představitelné budoucnosti. Jsme v situaci, kdy svoboda slova neznamená svobodu dosahu! Jinými slovy: Jsme v pasti.

Používání propagandy, cenzury a manipulace s pomocí algoritmů produkovaných především v Silicon Valley představuje nejnaléhavější problém naší doby. Ten brání tomu, aby byla pozornost věnována ostatním problémům a výzvám s mnohem dalekosáhlejšími následky. Mnohé již dnes objektivně naznačuje, že situace je mnohem horší. Proč?

Jakmile veřejností bylo přijato, že dezinformace a informace musí být omezeny shora, vláda a nadnárodní technologické korporace to pojaly jako bezplatnou licenci k rozhodování o tom, co je pravdivé a nepravdivé (v našem zastoupení) i ohledně války. Problém je v tom, že nikdo nemůže regulovat dezinformace a informace, aniž by nejprve bylo demokraticky, autokraticky nebo jinak závazně pro společnost určeno, co je dezinformace a co je informace, kdo má pravomoc rozhodovat o rozdílu mezi nimi, a kdo přidělil pravomoci a metodu jak rozhodovat.

Neexistují totiž žádné dobročinné, nestranné a vševědoucí entity s hospodářským nebo finančním zájmem, kterým by bylo možné důvěřovat, že se stanou objektivními arbitry absolutní reality v našem zájmu. Existují pouze chybné lidské bytosti, které jednají většinově ve svém vlastním zájmu. Dnes existují lidské bytosti v křesle moci s dokumentovatelnou poruchou kognitivních funkcí. To představuje jeden z důvodů cenzury, lživých popisů a propagace války, kterou si nikdo se zdravým selským rozumem nepřeje, včetně autora tohoto příspěvku.

Protože stěžovat si nepomáhá, připomínám ve zjednodušené formě, proč není těžké pochopit současné události i v době cenzury, jak se vyvíjely a jak se s pravděpodobností hraničící s jistotou budou dále vyvíjet. Vše začíná s nespokojeností, které následují provokace, reakce, eskalace a výbuch. Podobně je tomu v medicíně nebo v inovačních procesech, kde se mj. používá termín psychologická setrvačnost a kde se řeší její následky. Teorém psychologické setrvačnosti tvrdí, že zapojení do trestné činnosti vyvolává šest kognitivních proměnných, které pak podporují další delikventní chování:

1) Kriminální myšlení (antisociální postoje a iracionální myšlenkové vzorce). 2) Očekávání pozitivních výsledků trestné činnosti. 3) Atribuční zkreslení, tj. tendence vnímat svět jako nepřátelský a ostatní jako zlovolné. 4) Očekávání efektivity, tj. nedostatek důvěry ve vlastní schopnost vyhnout se v budoucnu příležitostem například páchat trestnou činnost. 5) Cíle, tj. zaměření na krátkodobé, které se stává škodlivým pro dlouhodobé cíle a vizi. 6) Hodnoty, tj. snaha o vlastní potěšení a okamžité uspokojení.

Z uvedeného vyplývá, že pouze systematický přístup k řešení problémů pomáhá vymanit se z psychologické setrvačnosti. Jazykový archetyp českého jazyka a z něho vyplývající archetyp psychologie a kreativity a tím i možnosti kontroly a řízení vnitřního a vnějšího stresu, představují pro nevědoucí a ignoranty téměř nepřekonatelnou překážku především tehdy, budou-li si myslet, že mluví, myslí a konají jako nositelé cizího jazyka. Platí to především pro idiomatické jazyky, jako je angličtina a ruština. Příklad jak se ukončuje pracovní poměr například v Anglii, vysvětluje více než dost to, co by člověk měl mít v krvi.

Prakticky vše uvedené, co se děje před našima očima, je nekriticky přijímáno. Ve výsledku to vede k popírání existenčně důležitých skutečností a faktů. V případě současné Ukrajiny to například znamená, že globální závody v jaderném zbrojení se vrátily a zrychlují se. Přesto si mnozí neuvědomují, že zbraně se nevyrábějí, aby rezavěly ve skladu nebo v přístavu, ale vyrábějí se proto, aby byly použity. Popírání i takové triviální pravdy neumožňuje vznik kritické masy občanů, která by přinutila politiky nepokračovat na cestě ke skutečné válce a v případě států trpaslíků k tomu ještě ve funkci slouhy v první řadě s minimální šancí na přežití.

Je pochopitelné a lze vysvětlit bez emocí člověku se zdravým rozumem a standardními kognitivními funkcemi, že kolektivní Západ nemůže opustit Ukrajinu jen ze strachu, kam až může prezident Putin zajít. Nicméně čím déle konflikt trvá, tím větší je riziko, že dojde ke katastrofě jiného druhu. Ta změní svět pro mnohé neočekávaně rychle a tak, že bude možné hovořit o traumatu. Platí to i pro kolektivní Západ. Ten má volbu pro přežití: Buď bude důrazně požadovat okamžité příměří pod hrozbou přímého vojenského zásahu, jestliže může konat tak, jak mluví a snaží se přesvědčit nás o své lásce k míru, spravedlnosti a spolužití. Nebo přestane nalévat benzin do ohně formou vyzbrojování, zběsilé rusofobie, vyhlašování nerealistických cílů a přinutí Kyjev k jednání s uvědoměním si, že nikdy nevstoupíš do téže řeky, a že není možné, jednou započatý proces zastavit nebo dokonce zvrátit. Proč?

Jednou započatý proces totiž je pouze možné situaci odpovídajícími prostředky zpomalit a tím i řídit. Ne ředit! Nic víc, nic míň. Přičemž otázka, zda mír je pauzou mezi válkami, nebo válka je přerušením míru, zůstává neodpovězena. I proto je předmětem výzkumu v paxologii, tj. vědy o vedení míru. Termín před mnoha léty trefně definoval ctěný profesor Felix Černoch.

Je pochopitelné, že mnohým na Západě se obě možnosti příčí. Silový zásah NATO je (zatím) nepravděpodobný, protože prezident Biden ho považuje za příliš riskantní, v USA se blíží listopadové volby a současný generální tajemník NATO, Jens Stoltenberg bude raději odcházet do světa financí bez nutnosti veřejně obhajovat válečné akce NATO. Jak nedávno zjistil generální tajemník OSN António Guterres v Moskvě a Kyjevě, nikdo v Kyjevě není zastáncem mírové dohody za každou cenu a prezident Putin také neustoupí. Krvavý, chaotický a v podstatě zcela zbytečný konflikt tak bude s největší pravděpodobností pokračovat s nestálou hrozbou nekontrolované eskalace. Ta může vést k jaderné katastrofě a skončí momentem příchodu hodiny pravdy a memento mori.

Neomluvitelná a zdravým rozumem nevysvětlitelná krádež ruských zahraničních rezerv ve výši více než 300 miliard dolarů Západem ublížila Rusům materiálně a psychicky. Současně jim pomohla uvědomit si, že jsou v totální válce s kolektivním Západem. Proto západní společenství by si mělo uvědomit, že Rusové nyní nemají co ztratit. Že krádeží státních rezerv kolektivní Západ ztratil současně veškerou moc nad RF a zpečetil osud Ukrajiny a slouhů USA, včetně české kotliny. Kdo to nechápe a neumí nebo nechce si představit následky toho, že Rusové nyní nemají žádnou motivaci vzdát se toho, co dobyli za cenu mnoha lidských životů, a vědí, že nemohou vyjednat příměří s režimem Zelenského pod kontrolou USA a Velké Británie, tomu není pomoci. Není pomoci ani těm, kteří zlehčují dlouho připravované rozšíření NATO o Finsko a Švédsko. Jejich role je jasná: alternativní místo pro napadení RF v případě prohry Západu na Ukrajině. Tato alternativa představuje slabou sebedůvěru NATO, pokrytectví a strach. Ti, kterým není pomoci, nemohou proto pochopit změnu ruské strategie na bojišti, metodické ničení AFU a úmysl dobýt a trvale anektovat celý jih a východ Ukrajiny.

Totální finanční a politický rozchod kolektivního Západu s Ruskou federací, Kremlem a ruskými občany však znamená, že Západ má hodně co ztratit a tím Rusové mají hodně co získat: Donbas je bohatý na nerostné suroviny, opravdu produktivní zemědělská půda Ukrajiny je na východě a jihu, Cherson je klíč, Charkov je hlavní průmyslové město a Azovské moře má obrovské zásoby zemního plynu. Rusové se této vybojované ceny nevzdají bez boje. Kterýkoli nezkorumpovaný voják potvrdí, že neexistuje způsob, jak by Zelensky s AFU a pomocí NATO mohl znovu dobýt ztracenou zemi a slavit vítězství. Nepomůže ani hrozba, že NATO odstoupí od Zakládajícího paktu. Předseda vojenského výboru aliance Rob Bauer nedávno prohlásil, že dohoda s Ruskem nadále platí, ale že nám nebude bránit v tom, abychom dělali to, co musíme. Předtím zástupci členských států bloku, včetně britské ministryně zahraničí Liz Trussové upozornili, že zákon je zastaralý a již není aktuální. To znamená, myj mi vlasy, ale ať nejsou mokré. Dělej to, co říkám, ale ne to, co dělám. Jinými slovy: chceš-li mír, připravuj válku.

V každém případě se ale potvrdilo, že Clausula rebus sic stantibus funguje. Z toho mj. vyplývá, varování pro všechny. Zmíněná právní doktrína, používaná zejména v rámci veřejného mezinárodního práva, umožňuje smlouvám stát se neplatnými v důsledku zásadní změny okolností. Jde v podstatě o únikovou klauzuli, která činí výjimku z obecného pravidla pacta sunt servanda, tj. smlouvy se mají dodržovat. Doktrína představuje součást zvykového mezinárodního práva, je využívána např. i ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu z roku 1969 pod článkem 62 (Podstatná změna poměrů), ačkoli zde doktrína není zmíněna svým názvem.

Psychopati u moci v USA, NATO a jejich slouhové v členských státech EU jsou podle definice bez citu a soucitu perfektně maskováni a mají strach být demaskováni. Kdo má strach, o kterém byla řeč v úvodu příspěvku – ať nechodí do lesa, i v případě Clausula rebus sic stantibus.

Pravdivost zmíněných přísloví, právní doktríny a obsahu memento mori potvrzují mj. i vlastní data anděla spásy od covid-19, společnosti Pfizer. Data ukazují šokující počet úmrtí a vedlejších účinků, které jsou nyní oficiálně spojeny s vakcínou. Dokumenty poprvé unikly při kybernetickém útoku na web EMA (Evropské lékové agentury). Na dark webu bylo zveřejněno více než 40 megabajtů utajovaných informací z hodnocení agentury. Několika novinářům a British Medical Journal byly zaslány kopie uniklých materiálů. Americká FDA souhlasila s tím, že zadrží dokumenty a jejich odhalení před veřejností po dobu 75 let. Ke štěstí funkci memento mori vzal na sebe texaský okresní soudce Mark Pittman. Ten nařídil jejich uvolnění do osmi měsíců s prohlášením, že jde o věc prvořadého veřejného významu.

Aby toho nebylo málo další ze skupiny andělů spásy od covid-19, společnost Biontech musela před americkou komisí pro cenné papíry (SEC) připustit, že účinnost současné vakcíny nemusí být dostatečná pro trvalé schválení regulačními orgány. Cituji ve vlastním překladu z wallstreet-online.de/nachricht/15334325-aktien-biontech-party-vorbei: Možná nejsme schopni prokázat dostatečnou účinnost nebo bezpečnost naší vakcíny proti COVID-19 a/nebo specifické formulace pro jednotlivé varianty, abychom získali trvalé schválení regulačními orgány ve Spojených státech, Spojeném království, Evropské unii nebo jiných zemích, kde byla vakcína schválena pro nouzové použití, nebo obdržela podmíněné schválení.

Uvedené příklady jsou jednou z příčin, proč dnes se trvale až odpudivě řeší donekonečna a od rána do večera boje na Ukrajině a sankce Západu, který očekává svůj triumf a věčný život. Totální válka Západu proti Ruské federaci ve spojení s cenzurou nabrala již takových obrátek, že neexistuje žádný západní politik, který by byl s to aktivně válku zastavit, snad kromě Donalda Trumpa. Všichni na Západě bez rozdílu trvají na tom, že, RF musí být poražena a Ukrajina musí zvítězit. Tuším, kdo se bude smát jako poslední.  Souhlasu netřeba.

Memento mori (4)

Většina lidí se domnívá, že koronavirus byl černou labutí, neočekávanou událostí velkého rozsahu s bezprecedentními důsledky. Nassim Nicholas Taleb, který tuto metaforu vytvořil, nesouhlasí, podobně jako autor příspěvku. Proč koronavirus nebyl černou labutí? Protože koronaviry jsou celá desetiletí dobře známé, pouze kmen SARS-CoV-2, který zasáhl lidi, byl nový a musel být v době kognitivní války očekáván podobně jako pandemie strachu z něho. Odborníci varovali před ní několik let. V roce 2019 americká vláda dokonce provedla měsíce trvající přípravná cvičení na pandemii. V roce 2020 však došlo ke skutečné události.

Carol Roth ji popisuje ve své knize Válka proti malým podnikům: Jak vláda použila pandemii k rozdrcení páteře Ameriky. Byla to reakce americké vlády na pandemii – bezprecedentními rozhodnutími a lockdownem, která donutila lidi přestat pracovat a podnikat po celé měsíce. Pandemie se stala záminkou pro politicky motivovanou kampaň proti malým podnikům a jednotlivcům, aby urychlila konsolidaci moci velkého podnikání, velkých technologií a vlády. To je tvrzení, kterým Roth začíná knihu. Doporučuji ji, zatím pouze v angličtině: The War on Small Business: How the Government Used the Pandemic to Crush the Backbone of America.

EU v pasti

Existuje velké množství zpráv o změnách, ke kterým dochází v globálním obchodování s měnami. Od – plyn za rubly, až po – co se děje s jenem? Se zprávami je spojeno mnoho otázek a velmi málo odpovědí na to, co všechno to dění znamená, co bychom měli dělat, abychom nespadli do propasti. ČNB dostane brzo nového šéfa, zatímco Fed poprvé od roku 2000 zvýšila o 50 bazických bodů, utíká od své rozvahy a bude muset nutit ministerstvo financí přestat vydávat nové dluhy za sazby bez smyslu. Ve stínů uvedeného EU představila šestý balíček sankcí, vyzývá k úplnému embargu na ruskou ropu a začala přemýšlet o sedmém balíčku, aniž by si uvědomila, že štěstí v neštěstí bylo více než dost, a že žádný strom neroste do nebe.

EU by nebyla EU, kdyby se nesnažila o to, co se Trumpova administrativa pokusila udělat Íránu, když uvalila sankce na všechny služby, včetně pojištění, na všechny přepravce ropy a sankcionovala ruské banky. To vše proto, aby neobchodovali s RF. EU podle návrhu dokumentu šestého balíčku sankcí navrhuje zakázat v EU registrovaným lodím a společnostem poskytovat služby – včetně pojištění – spojené s přepravou ruské ropy a produktů po celém světě. Potenciálně se jedná o mocný nástroj, protože 95% světového krytí odpovědnosti za tankery je sjednáno prostřednictvím londýnské pojišťovací organizace s názvem International Group of P&I Clubs, která musí dodržovat evropské právo.

Připravované sankce v podstatě politizují každý aspekt mezinárodního obchodu a nejsou v konečném důsledku ničím jiným, než krátkodobými nepříjemnostmi pro RF nebo jiný suverénní stát. Prozrazují však způsob myšlení, který se nestará o následky akcí, a prozrazuje zoufalství, které dnes pociťuje Brusel ohledně svého postavení na globálním trhu. Totalitní myšlení EU, založené na psychologické nerovnováze a ideologické potřebě být viděn jako šampión lidstva, co řídí všechna jeho rozhodnutí, ignoruje skutečnost, že USA jsou jinak motivované, mnohem srozumitelnější, mají rádi moc, ale jen do té míry, do jaké přináší zisk.

Sankční balíček EU je prima facie důkazem šílenství a toho, co se stane, když zvíře zahnané do kouta stojí před existenční volbou. EU vedení je izolováno od veřejného mínění. Důsledky sankční politiky EU vymysleli pomatení ze Světového ekonomického fóra (WEF) v Davosu. Pro ně jsou následky sankcí pro řadové občany irelevantní. To, že Evropané budou trpět vysokou inflací, je kolaterální záležitost. Pokud se podaří stáhnout většinu ruské ropy z globálních trhů, zajistí to jen astronomické ceny, ne však pro ty, kteří mají deklarovanou agendu vylidňování, kteří nařídili cca 12-15% účinnou vakcínu Pfizer a nebyli vůbec testováni, aby jim nebylo zabráněno podílet se na plnění vyšších cílů a dovolávat se evropských hodnot.

Zmiňuji se o WEF v Davosu, protože tzv. Davoský člověk – termín vytvořený bývalým ředitelem Centra pro mezinárodní záležitosti Harvardské univerzity profesorem Dr. Samuelem Huntingtonem (1927-2008), má malou potřebu národní loajality, vidí národní hranice jako překážky, které naštěstí mizí, a vidí národní vlády jako zbytky minulosti, jejichž jedinou užitečnou funkcí je usnadnit globální operace elity.  Název článku z roku 2004 publikovaného v The National Interest je výmluvný: Mrtvé duše: Odnárodnění americké elity.

V článku z roku 2005 publikovaném v The Guardian s názvem Přání smrti davoského muže popsal Timothy Garton Ash Davoského muže a Světové ekonomické fórum: Davoský člověk je převážně bílý, středního věku a Evropan nebo Anglosas. Samozřejmě, že někteří z účastníků letošního pětidenního setkání Světového ekonomického fóra ve švýcarském horském středisku byli Indové, Číňané, Afričané a/nebo ženy. Nadále jsou však v menšině. Dominantní kulturou Davosu zůstává kultura bílého západního člověka. Davoský člověk, jak lze dedukovat z historie a citátů, má problematickou historii kombinování brilantnosti a hlouposti, zaslepení národními a ideologickými předsudky vůči vlastním dlouhodobým zájmům a ničení jednou rukou toho, co vybudoval druhou. Proto by každý občan EU měl vědět co nejvíce o WEF.

WEF je organizace, která zorganizovala globálně harmonizované plánování, vývoj a implementaci lockdownů, mandátů, autoritářských očkovacích kampaní, potlačování možností včasné léčby, globálního cílení na nesouhlasící lékaře, cenzury, propagandy, informačních a myšlenkových kontrolních programů, které jsme všichni zažili od konce roku 2019. Jedná se o organizační strukturu používanou těmi, kteří se snaží kontrolovat a řídit svět, aby prosazovali ekonomické a politické zájmy svých členů prostřednictvím probíhajícího Velkého resetu, využíváním a zhoršováním sociálního a ekonomického rozvratu, který uměle a záměrně vytvořili od doby, kdy se SARS-CoV-19 začal šířit po celém světě.

Existuje seznam absolventů WEF Global Leaders of Tomorrow (jednoletý program, probíhal od roku 1993 do roku 2003) a Young Global Leaders (pětiletý program zahájený 2004/2005 a stále probíhající). Seznam vytvořily – Malone Institute a Pharos Foundation. Pro tvorbu seznamu použily vyhledávače WEF a křížově kontrolované publikované seznamy, archivy Wayback Machine, Wikispooks a další doplňkové zdroje. Nemusí být 100% přesný, ale jedná se o nejaktuálnější seznam a profesionální práci. (info@MaloneInstitute.org)

V seznamu a textu příspěvku indikovaní lidé jsou u moci jen proto, že ovládají politický proces, který jim byl předán k údržbě prostřednictvím zkorumpovaného měnového systému, který institucionalizuje Cantillionův efekt tištění peněz, aby jim poskytl nezasloužené výhody na trhu. Cantillonův efekt jinými slovy podle Wikipedie říká, že tištění peněz zvyšuje cenovou hladinu pro běžnou populaci, která ale na nově vytisknuté peníze nedosáhne vůbec nebo až mnohem později, což vede k neadekvátnímu snižování kupní síly obyčejných lidí.

Mediální tsunami zatím nepřineslo důležitou zprávu: jednou z nejsilnějších zbraní, které má Rusko ve svém arzenálu, je světová potřeba komodit, které vyrábí, a jejich schopnost nyní, stanovit pro ně platební podmínky. Ronan Manly v Bullion Star nedávno napsal článek, který kvalitně popisuje kroky, které Rusové podnikají, aby se posunuli od čistě dluhového měnového režimu k režimu založenému na komoditách. Jedná se o myšlenku Sergeje Glazjeva, která obsahuje vlastní ruská Zvláštní práva čerpání (Special Drawing Rights, SDR). Proti těmto krokům se staví Ruská centrální banka (RCB). Proč?

Nepotřebuji být bankéř, abych mohl tvrdit, že Glazjevův plán pro novou měnu Eurasijské hospodářské unie (EAHU) nemá jenom za cíl udělat rubl vyměnitelným za zlato, ale ocenit ho vůči ceně zlata a cca 19 komodit plus měn členských zemí EAHU. Koš, včetně zlata, se kterým se nebude obchodovat, bude měřítkem hodnoty a měřítkem pro porovnání hodnot měn členských států. Přitom globální hodnota koše bude pouze sledována. Pro šéfku RCB, která není výslovně pod kontrolou Kremlu, Elviru Nabiullinu, poslušnou zpravodajku vyučenou v MMF to znamená boj s prezidentem Putinem. Ten má ale větší autoritu než centrální banka již kvůli moci prezidenta, dané ústavou a skutečnosti, že RF a Kreml dnes jsou dostatečně silné na to, aby diktovaly podmínky oligarchům. Na západě je tomu spíše naopak.

Nabiullina jako slouha MMF má ještě druhého nepřítele. Tím je v první časti příspěvku zmíněný Nikolaj Patrušev, šéf Rady bezpečnosti RF. Protože prioritou současnosti se stala bezpečnost, která odsunula politiku a ideologie do stínu nebo archivu, Patrušev je mnohem mocnější než Nabiullina a celá RCB. Nabiulina jako hlásná trouba MMF, Fed a Washingtonu nehlásí, že bankrot Ruské centrální banky představuje v současných podmínkách a stavu světového finančního systému příležitost pro znárodnění. Vytvoření komoditami krytá ruská Zvláštní práva čerpání (SDR) a ruský domácí rubl, který bude konvertibilní za zlato, umožní totiž oběh mezinárodního rublu pro platby za dovoz do RF.

V uvedeném krátkém zamyšlení jsou obsaženy tři samostatné otázky. První z nich je ruská domácí politika. Druhou je náčrt nové panasijské obchodní a zahraniční politiky. Třetí představuje existenciální otázka RF:  Jak přerušit podporu války na Ukrajině ze strany EU?

Pokus o vysvětlení

Gazprombank jako instrument pro jednání s kolektivním Západem zajišťuje RF tři věci: 1) RF dostane za export to, chce, a nebude to ukradeno Západem. 2) Náklady na volatilitu obchodu ponese kupující exportu. 3) Kupující musí plánovat, jak získat rubl a za jakou cenu. To ve výsledku a pro rubl znamená, že bez velkého mezinárodního trhu Gazprombank půjde na moskevskou burzu, nakoupí rubly, aby je prodala například německému dovozci plynu a ropy.

Mezinárodní potřeba rublu, který se tak stává rozhodující měnou pro funkční globální obchod se základními komoditami, představuje sama o sobě základní změnu globálního finančního systému. Změna povede tzv. nepřátelské země k vytváření nových offshore trhů s futures v rublech, Jenom ty totiž mohou zabezpečit potřebné ruské komodity. Těch EU potřebuje hodně, chce-li se udržet na vlnách technologického vývoje, velkého resetu, zeleného údělu nebo i mýtu o 4IR. Uvedené v zamyšlení nad rublem a sankcemi vysvětluje strach a současně i snahu EK uvalit embargo na ruské komodity. Kromě toho indikuje, že WEF v Davosu se stává méně relevantním pro globální obchod a že EU je řízena loutkami, které nepřiznají nebo nemohou přiznat skutečnost, že růst HDP nemusí být nutně reálným růstem, a že se jedná o další mýtus a klam občanů vědoucích málo o fungování současného systému. Proč? Protože HDP představuje především utrácení, neříká nic o kvalitě výdajů nebo o tom, zda jsou na tom lidé, kteří utrácejí peníze, materiálně a mentálně lépe než v minulosti.

Neméně důležitou je skutečnost, že HDP neměří hodnotu. Hodnota je to, po čem toužíme a co představuje možnost plánovat budoucnost, využívat vynalézavost k nalezení ekologických, efektivních a ekonomických řešení a udržitelných způsobů využití skutečného kapitálu, omezeného času a lidských zdrojů všeho představitelného druhu.

Z uvedeného zamyšlení vyplývá, že HDP a nekonečný růst jsou subjektivní, nikoli objektivní měřítka a současně nabízí odpověď na otázku – proč EU se snaží sát krev a pot z mrtvého a nabízí úsměv nad donkichotskými pokusy EK, WEF a podobných, prosadit sankce na ruský export. Ten bez ohledu na politiku a diplomacii, ale s ohledem na bezpečnost a suverenitu RF dovolí Gazprombank vyprodukovat a sedět na hromadě eur, dolarů, jenů a dalších měnách. RF, Kreml a Gazprombank přitom nebude mít potřebu zajišťovat riziko, protože ve skutečnosti ani nemohou díky sankcím použít eura, dolary, jeny a podobné měny na nic. Gazprombank tedy zmíněné měny prodá každému, komu bude chtít a kdo bude chtít s ní obchodovat.

Poslední věta odstavce indikuje, že Gazprombank může prodat eura a dolary například do Turecka a získat liru za 4%, aby pomohla Turecku uvolnit svou expozici vůči USD a splatit své zahraniční kapitálové deficity. A tímto způsobem Gazprombank může reálně zajistit, že Turecko zůstane solventní, že část svého obchodního přebytku zaparkuje ve strategicky důležitém energetickém partnerovi, který shodou okolností také přepravuje plyn do Evropy. V domyšlení příkladu do konce je představitelný politický rozklad EU již jenom kvůli placení za plyn rubly a také vysvětlení hysterické snahy EK a její předsedkyně von der Leyenové omezit suverenitu, oslabit RF a zamezit vzniku ruských SDR a regionální měny v EAHU. EAHU je to, čím chtěl EU být: jednoduchá unie s pravidly spravedlivého obchodu mezi členy. Dnes víme, že opak je pravdou a smutnou kutečností. Proto SRN podle očekávání vede své evropské partnery v politice, jejímž cílem je zbankrotovat státy bývalé Varšavské smlouvy, dále izolovat Řecko, které je nyní klíčovou dovozní destinací mnohých členských států EU a v neposlední řadě požadovaným rozvodem s RF přinutit evropské spojence k poslušnosti a udržet je v přízemí dříve bohatého a drahého domu. Nehledě na vše uvedené se mi jeví, že nehrozí bezprostřední rozpad EU, především v době trvání vojenského konfliktu na Ukrajině.

Z hlediska geopolitiky EU bude posilovat, protože se stala hospodářským oddělením NATO. Současně ale z hlediska integrace EU bude oslabovat. S oslabováním EU bude růst a sílit model Evropy různých rychlostí. To znamená, že v rámci EU budou existovat privilegované a méně privilegované země s vyšší a menší mírou integrace a čisté periferie. Ve výsledku budeme svědky roztříštění EU pod diktaturou malého počtu velkých členských států, přičemž SRN bude nadále hrát první housle v mnoha existenciálních otázkách.

Charakteristický příklad pro zmíněnou tézi představuje skutečnost, že EU začala diskutovat o možnosti embarga na vývoz ruské ropy až poté, co s tím Berlín v zásadě souhlasil. Že EU se snaží vnutit své zahraničněpolitické postoje jednotlivým členským státům a kandidátům na vstup není tajemstvím. Srbsko, podobně jako Gruzie, Moldavsko a Ukrajina, se vynuceně snaží prosadit protiruskou politiku, protože je kandidátem na členství v EU. Členství v EU pro politiky – psychopaty představuje důkaz příslušnosti k Západu a odmítnutí všeho ruského, současně však nebezpečí ztráty omezené suverenity a národnostní specifiky. Proč tak myslím?

Protože politika rozšiřování EU není určována normativními faktory, ale skutečností, že rozšíření EU je nezbytné z geopolitických důvodů, k nimž patří snaha zabránit jiným mocenským centrům v posílení jejich vlivu na Balkánu a v postsovětském prostoru. Tím EU se snaží geopoliticky konkurovat Ruské federaci, Turecku, ale i ČLR. Odchýlení EU od své normativní povahy dokazuje podpora Ukrajiny v konfliktu s RF. Švýcarsko se o vstup do ní nesnaží; Turecko, které o vstup usilovalo již od 60. let, se dnes o vstup do EU již ani nepokouší. Velká Británie z EU vystoupila, aby pomohla USA zvýšit vnější tlak na EU jako takovou a oslabila ji. Jinými slovy: EU opustila své vlastní hodnoty, zásady a pravidla, podle kterých se EU stavěla. Vystupovala jako mírumilovný hráč, více normativní než vojenský a dnes otevřeně prohlašuje, že si přeje, aby konflikt skončil vítězstvím Ukrajiny a porážkou RF. To je v naprostém rozporu se všemi zásadami a normami, podle nichž se Evropská unie od 50. let vyvíjela. Rozpor mezi zásadami a normami nebývá receptem pro dlouhý život.

V kontextu uvedeného se nachází pro širší veřejnost mediálně připravované rozšíření NATO o Finsko a Švédsko. Rozšíření NATO se zdůvodňuje vojenským konfliktem na Ukrajině a z něho vyplývajících nebezpečí pro ty, kdo mají malou sebedůvěru, kážou dělat to, co říkají, ale nedělat to, co dělají, a nejsou suverénní v rozhodování o změně, přírodních zdrojích a nenesou osobní odpovědnost. Tu zaměnili na konsenzus, kolektivní rozhodnutí, vyhrožování a gesta.

Protože EU objektivně není suverénní subjekt, nemůže vyhlásit válku a nemůže proto bojovat. Na druhé straně NATO nechce bojovat, aby se nerozpadlo. Současně obě organizace nevylučují ztrátu Ukrajiny. Proto jako kompenzaci za představitelnou ztrátu Ukrajiny představuje Finsko a Švédsko.  Jejich geografická a topografická výhoda umožňuje případné napadení RF v případě ztráty kontroly nad Barentsovým mořem. Tam se nachází hlavní hrozba pro USA a NATO: ruské balistické rakety z ponorek na základně v Sveromorsku, Archangelsk a Murmansk. Rozšíření NATO o Finsko a Švédsko není založeno nejenom na geografii a topografii, ale i na starých politických zájmech Anglosasů. Proto rozšíření nevěští EU a jejím členským státům – slouhům USA a NATO, nic dobrého, především tehdy, bude-li EU trvat na řešení konfliktu na Ukrajině podle přání vysokého představitele EU Josepa Borrella: řešit konflikt na Ukrajině spíše vojenskými než diplomatickými prostředky.

Past, kterou si EU sama sobě postavila i za pomoci ignorování, že 46 % obyvatel SRN není ochotno platit za sankce EU proti RF a obětovat tak svou osobní finanční situaci, že podle průzkumu (Think tank Civey pro Die Welt odhalil příslušné údaje) Němci považují za nutné, aby náklady na sankce hradily společnosti, které kvůli událostem na Ukrajině děljí větší zisky, že 64 % respondentů podpořilo myšlenku uvalení dodatečných daní na firmy, které profitují z krize na Ukrajině, a že polovina obyvatel SRN je nucena šetřit na potravinách a energiích, se proto podobá podzemí Azovstalu. To i EU mají dvě možnosti: vzdát se falešných ambicí, zůstat živými, pokračovat v životě bez krádeže a lži, nebo umřít z vlastní hlouposti a neschopnosti odhadnout situaci a své síly a porozumět významu memento mori. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell0
5.05.2022