Jean-Luca Mella: Jaderná hypotéza
Po Trumpově posledním projevu k národu slýcháme spoustu divokých psychologických analýz: je šílený, nesouvislý,… neschopný.
Přesto je jeho poselství jasné. Je to poselství dítěte, které říká: „Jestli nebudeš souhlasit, dám ti pěstí do obličeje,“ nebo poselství dospělého, který zůstal dospívajícím: „Tvoje peníze, nebo tvůj život!“ Nebo poselství válečného vůdce: „Kapitulace, nebo vyhlazení.“ Neodvažujeme se uvažovat o možných důsledcích. Raději si myslíme, že je trochu, hodně, absolutně blázen.
Ale toto je organizovaná mocnost, mocnost jednoho z nejmocnějších národů světa. Místo toho, abychom mluvili o šílenství, bychom se měli zeptat sami sebe: proč by takový národ dosadil do svého čela takové neschopné lidi? Jeho předchůdce, jak jsme již zapomněli, byl notoricky známý svou senilností. Proč by národ do svého čela dosadil takové jedince?
Co když jsou k získání moci potřeba právě prezidenti tohoto kalibru? Takový, který varuje lid, že je to teď, nebo nikdy, kapitulace nebo vyhlazení zapřisáhlého nepřítele. Írán musí přestat existovat; bude degradován na dobu kamennou, tedy na dobu před svou 5000letou civilizací. To není šílenství, ale dokonale jasný a souvisle detailní plán: nejdříve mosty, pak elektřina (průmysl je již v plném proudu). Nejsou do toho zapojeni žádní civilisté; íránský lid neexistuje. To je dokonale souvislý plán, zatímco lidé stále říkají: „Nemá žádný plán, žádnou strategii, neví, kam jde…“
Stále lze formulovat hypotézu, která je stejně pravdivá jako nepravdivá, jako například tu, která předpovídá mír za pár týdnů nebo znovuotevření Hormuzského průlivu…
Berme tuto hypotézu stejně vážně jako ostatní. Kapitulace je zbožné přání. Írán to říká a ví, o čem mluví. Už prožil války (iráckou agresi se zbraněmi hromadného ničení, plynové útoky ve válce proti Íránu, silně podporované USA. Írán se touto zbraní neodplatil). Sankce jsou uplatňovány po celá desetiletí, teroristické útoky jsou proti jeho vůdcům. Bude to vyžadovat hodně vyhlazování, aby se vůbec uvažovalo o kapitulaci zvané vyjednávání, aby to znělo pozitivně.
Pak přichází otázka, kterou odmítáme zvážit, protože je tak děsivá. Logika vyhlazení národa za účelem dosažení jeho kapitulace nemá cesty zpět. Říkalo by se tomu porážka agresora. Žádné brzdy nemohou zvrátit kurz nebo dokonce zpomalit zrychlení. Pohled do nedávné historie nám umožňuje tuto strategii posoudit. Německo bylo bombardováno, dokud ve městech nezůstalo nic, a Hitler se nevzdal. Byly potřeba pozemní jednotky, v první řadě mnohem větší síly SSSR. Japonsko bylo také bombardováno a Tokio utrpělo větší škody než Nagasaki a Hirošima, ale „čistými“ bombami. Byly to však dvě atomové bomby, které vedly k okamžité kapitulaci… bez nutnosti pozemních jednotek.
Shodou okolností v obou případech USA tahali za nitky. Bez jejich armády a zejména technologií by se nic z toho nestalo. Vyhlazovací válka: „čisté“ bomby, a jako by to nestačilo, jaderné zbraně.
Trumpova rétorika není šílenství, ale spíše ideologická příprava, která ospravedlňuje takový zásah. Plán je sice stanovený, ale globální reakce na takovou hrůzu je stále příliš hrozivá. Bude to trvat ještě trochu a pak přijde očekávaná íránská odveta za „čisté“ bombardování. Zničení vojenského a ekonomického potenciálu sunnitských států Perského zálivu a Izraele, globální ekonomická krize. Sunnitské státy nebyly odsunuty do doby kamenné, ale do své kočovné beduínské historie, z níž britský imperialismus proměnil krále poháněné petrodolary. Jejich luxusní a extravagantní hlavní města v troskách a jejich „lidé“, kteří neexistují, se vrátili do svých domovů. Pro Izrael je to něco úplně jiného. Je to sloučení s USA. Jeho porážka by byla porážkou USA. Opak platí stejně.
Za těchto okolností se musíme zabývat otázkou jaderných bomb, které bez váhání použily pouze USA. Je to samozřejmé: bez nich by se Japonsko nevzdalo a my jsme velkým aktem lidskosti zabránili dalším úmrtím našich vojáků. Japonsko sice vyjednávalo o ukončení války, ale ne do té míry, aby to byla úplná kapitulace.
Možná, že americké vládě chybí určitý prvek, který by jejím lidem umožnil akceptovat takovou hrůzu, zorganizovanou Trumpovou rétorikou. Mohlo by to být částečné nasazení pozemních vojsk, které všichni označují za selhání. Ano, ale smrt našich chlapců? To si žádá pomstu.
Konečným cílem by ani nebyla kapitulace Íránu, ale spíše všeobecná devastace regionu a globální ekonomická katastrofa. Žádný problém, stejně jako v poslední světové válce. USA, nedotčené válkou, tam budou, aby obnovily zemi a investovaly. A přitom smažou svůj kolosální dluh. Není k tomu snad světové války?
Tato hypotéza je stejně platná jako ostatní. Pouze historie ukáže, která je nejblíže realitě. Je načase představit tuto jadernou variantu v její možné realitě. To může pomoci „před“ snížit její pravděpodobnost nebo „potom“ vědět, co nás může čekat.
