Slepota českých médií
Když jsem tu během posledních týdnů publikoval své texty o bídě našeho státního školství, nešlo si nevšimnout jedné věci: obrovské množství energie tu (stejně jako ve zbytku společnosti) věnujeme detailním analýzám toho, co se děje na Ukrajině nebo na Blízkém východě. Není se čemu divit, média nám nic jiného neservírují.
Jenže pokud se na to podíváme čistě pragmatickou, geopolitickou optikou, tyhle vysoce medializované konflikty jsou pro Západ vlastně jen gigantické černé díry na peníze a zástupné války, které dokonale odvádějí pozornost. Zatímco my s napětím sledujeme, o kolik desítek metrů se posunula fronta u Doněcku a jestli na Izrael zrovna letí íránský dron, ten skutečný, fatální průser Západu se už dávno odehrál úplně jinde.
V Africe.
Kontinent, který jsme si od dob kolonialismu zvykli brát jako náš vlastní zadní dvorek, jsme během posledních dvou dekád vlastní byrokratickou arogancí definitivně ztratili. A s ním jsme Číně a Rusku dobrovolně odevzdali kontrolu nad 30 % světových zásob kritických surovin – přesně těch surovin, na kterých absolutně závisí technologická a energetická budoucnost 21. století. Západní byrokrat si myslí, že zachrání planetu dotovanými elektromobily, ale už mu nedochází, že klíče od téhle budoucnosti právě teď visí v Pekingu a hlídá je chlápek s kalašnikovem z ruského Africa Corps.
Český novinář jako uplakané dítě
Abychom byli k českým novinářům fér, není pravda, že by o Africe nepsali vůbec. Když si projedete zprávy na iDNES nebo Seznam Zprávy za posledních pár týdnů, najdete tam zmínky o bojích v Kongu, hrozícím hladomoru v Súdánu, obřích blackoutech v Jihoafrické republice i o rekordní migraci směřující do Evropy. Zpravodajství jako takové technicky funguje.
Problém je v tom, JAK o ní píšou. Česká média vám naservírují jen krev, slzy a lidi na člunech. Popisují šachovnici, ale vůbec netuší, jaká hra se na ní ve skutečnosti hraje. Chybí tam to naprosto klíčové slovo: Byznys.
Zatímco Západ posílá do Afriky poučky o ESG, genderové vyváženosti, uhlíkové neutralitě a lidských právech, Východ na morálku z vysoka kašle. Číňan tam bez keců přivezl peníze a bagry, Rus žoldáky a zbraně. Výsledkem je kontinent, který se stal obří laboratoří pro ten nejsurovější kapitalismus a největší geopolitickou loupež století.
Čínský monopol na naši „zelenou“ budoucnost
Západní analytici z The Diplomat nebo Foreign Policy Research Institute už nějakou dobu bijí na poplach. Data jsou totiž naprosto zdrcující. Afrika nedrží jen tak ledajaké nerosty. Drží suroviny pro naše baterie, soláry, větrníky a čipy.
Zatímco Brusel sepisoval směrnice, Čína systematicky vykupovala doly. Dnes Číňané vlastní zhruba 72 % všech měděných a kobaltových dolů v Demokratické republice Kongo (DRC), která sama o sobě produkuje 70 % světového kobaltu. Jen jeden jediný čínský důl v Kongu (Tenge Fungurume) dnes uspokojuje 12 % celosvětové poptávky po kobaltu.
Ale Číňané nebyli tak hloupí, aby si koupili jen hlínu. Udělali to, co Západ trestuhodně podcenil: ovládli rafinaci a zpracování. Mít kámen s obsahem lithia nebo vzácných zemin je vám k ničemu, dokud z něj chemicky nedostanete čistý materiál. Dnes Čína kontroluje bezmála 90 % celosvětového zpracování vzácných zemin a kolem 60 až 70 % rafinace lithia a kobaltu.
Evropský ekoaktivista si může jít koupit dotovanou Teslu a plácat se po zádech, jak zachraňuje planetu. Realita je ale taková, že peníze za jeho ekologické auto putují do kapes komunistické strany v Pekingu, která baterii vyrobila ze surovin vydolovaných africkými dětmi v čínských dolech bez jakýchkoliv ekologických limitů. Západ si svou „čistotu“ vykoupil tím, že špinavou práci outsourcoval diktátorům.
Krvavé proxy války
Když otevřete Novinky, přečtete si, že „v Kongu postupují rebelové z M23 a OSN varuje před katastrofou“. Klasický humanitární pláč.
Co vám už ale mainstreamový novinář neřekne, je fakt, že tahle válka není etnická kmenová půtka, ale tvrdý byznys s high-tech zbraněmi. Rebelové z M23 (masivně vyzbrojovaní sousední Rwandou) aktuálně obsadili strategický důl Rubaya na východě Konga. Proč Rubaya? Protože tenhle jediný kráter v zemi produkuje zhruba 30 % světových zásob coltanu (rudy obsahující tantal). Bez tantalu nevyrobíte jediný kondenzátor do smartphonu, notebooku ani naváděcí systém do chytré střely.
Rebelové jen z tohoto dolu generují čistý zisk přes milion dolarů měsíčně. Ruda se pašuje do Rwandy, tam se vypere její původ a prodá se dál do Číny a na Západ. Konžská armáda proti nim teď nenasazuje oštěpy, ale dlouhého doletu schopné čínské útočné drony (CH-4) operované zahraničními žoldáky. Bojuje se tam doslova „coltanová válka“ o to, kdo bude kontrolovat globální dodávky pro naše telefony.
Nebo Súdán. OSN křičí, že tam hrozí největší hladomor století kvůli válce mezi armádou (SAF) a polovojenskými milicemi (RSF). Realita? Je to krystalická proxy válka o zlato a přístup k Rudému moři. Milice RSF jsou brutálně vyzbrojovány Spojenými arabskými emiráty (které přes ně perou pašované zlato), zatímco státní armádu vyzbrojuje Írán, který jim dodává kamikadze drony, a Egypt. Ruské jednotky se tam na střídačku točí podle toho, kdo zrovna nabídne lepší přístup ke zlatým dolům, které Rusku pomáhají obcházet západní sankce.
Pás převratů
Kapitolou sama pro sebe je oblast Sahelu (Mali, Burkina Faso, Niger). Zprávy v Česku maximálně suše konstatují, že tam proběhla série vojenských převratů a roste migrace.
Z geopolitického hlediska to byl ale největší debakl Západu v 21. století. Místní vojenské junty měly plné zuby arogantních Francouzů a Američanů, kteří tam léta bezvýsledně bojovali s islámským terorismem a do všeho montovali lidská práva. Američané museli potupně vyklidit svou obří a drahou základnu pro drony v Nigeru.
Kdo to vakuum vyplnil? Ruský státní žoldnéřský projekt Africa Corps (nástupce Vagnerovců). Rusové přišli s velmi jednoduchým, brutálně kapitalistickým návrhem: „Vykašlete se na západní volby. My ochráníme vaše generály před převratem a vystřílíme teroristy. Vy nám za to dáte koncese na těžbu zlata a uranu.“ Dnes Rusové v Mali nebo Burkině Faso fyzicky hlídají doly na zlato, které se pak lifruje do Moskvy na financování války na Ukrajině. Zatímco Evropa podepisuje ubrečené migrační dohody s Tuniskem, aby k nám nepouštělo lidi na člunech, Rusko a islamisté přebrali kontrolu nad regionem velikosti půlky Evropy, odkud tito migranti utíkají.
Kdo se tu nakonec směje?
Evropa se chytila do vlastní pasti. Myslela si, že si světový vliv udrží posíláním humanitární pomoci, dotováním solárních panelů a moralizováním. Východní blok mezitím pochopil, že kdo kontroluje zdroje a těžbu, ten drží svět pod krkem.
Jestli se ze svých dotačních iluzí na Západě brzy neprobereme, zjistíme velmi tvrdě, že z té naší slavné, blahobytné západní civilizace nám zbyly už jen stohy směrnic o udržitelnosti – a prázdné baterky, které si bez souhlasu čínského politbyra a ruského žoldáka už nikdy nenabijeme.
