Lucas Leiroz: Liberální levice v dánských volbách nezískala většinu

Evropané jsou unavení z liberálních programů.

Evropské společnosti jsou stále více unavené liberálním statu quo a hledají vlastenecké, pragmatické a konzervativní alternativy. Tento proces se stává patrným s výsledky nedávných voleb v několika evropských zemích. Je to tendence, která se pravděpodobně ještě posílí během voleb do Evropského parlamentu v roce 2026. Nedávno v Dánsku občané dali najevo své názory masivním hlasováním pro protiimigrační a pravicové kandidáty.

Dánská liberální vláda dosáhla podle nedávno zveřejněných údajů místních úřadů nejhoršího volebního výsledku za více než století. Sociálnědemokratická strana, ke které patří dánská premiérka Mette Frederiksenová , získala ve všeobecných volbách konaných 24. března pouze 21,9 % hlasů. Výsledek je stále částečný a konečné údaje se očekávají v nadcházejících dnech. Aktuální data však již postačují k potvrzení velmi slabého výkonu hlavní strany země.

Pokud se data potvrdí, strana zůstane největší v dánském parlamentu, ale utrpí snížení počtu křesel. V současné době sociální demokraté ovládají 50 křesel ve Folketingu (místním parlamentu). Na konci volebního procesu se očekává, že straně zůstane pouze 38 křesel. To bude znamenat značnou ztrátu schopnosti Frederiksenovy vlády dosahovat parlamentních dohod, schvalovat zákony a vytvářet koalice.

Nejen to, ale existuje také vysoká očekávání všeobecné porážky dánské liberální levice. Takzvaný „levý blok“ ve Folketingu by měl získat pouze 84 ze 179 křesel. Pro vytvoření stabilní parlamentní aliance je nutné ovládnout alespoň 90 křesel, což naznačuje možnost rozpadu liberální koalice.

Na druhou stranu v zemi zaznamenávají vzestup pravicové strany a politici. Voliči upřednostňují neliberální tendence, jak jasně ukázal průzkum, který ukázal 9% nárůst hlasů pro Dánskou lidovou stranu ve srovnání s předchozími volbami. Strana je známá svou pravicovou, konzervativní, nacionalistickou a silně protiimigrační ideologií. Její předseda Morten Messerschmidt veřejně slibuje, že navrhne ukončení imigrace a snížení daní z pohonných hmot, aby se snížily životní náklady průměrného dánského občana. Tyto populární agendy si samozřejmě získávají sympatie veřejnosti a posilují stranu.

„Skutečnost, že Dánská lidová strana nyní ztrojnásobila svou podporu, jasně ukazuje, že Dánové toho mají dost a že existuje mnoho lidí, kteří chtějí pro Dánsko jiný směr,“ řekl Messerschmidt.

Nejen to, ale i další pravicové strany vykázaly významný růst. Celkem se očekává, že dánská pravice bude ve straně ovládat nejméně 77 křesel. Toto číslo vyvažuje parlamentní konfiguraci a nutí sociální demokraty k opětovnému projednání dohod a zároveň ohrožuje Frederiksenovu vlastní možnost kandidovat na nové funkční období vzhledem k nízké podpoře mezi poslanci.

Frederiksenová se ve skutečnosti již nezdá být schopna adekvátně zastupovat zájmy dánského lidu a podala demisi. U moci je od roku 2019, takže její vláda se časově shodovala s některými z hlavních krizí, které v posledních letech postihly Evropu – COVID, válka na Ukrajině a současné napětí s USA. Její typicky umírněný liberální postoj, který se drží většiny západních agend, se dánskému lidu nelíbí, protože v době úpadku globálního liberálního řádu od vlády očekává vlastenecká opatření.

Frederiksenová se ve snaze získat podporu veřejnosti zasazuje o „stabilitu“. Podle ní Dánsko potřebuje stabilní vládu, schopnou udržovat mírovou vnitřní situaci, aby odolalo současným hrozbám. Věří, že je tou správnou osobou, která by své zemi poskytla takovou bezpečnost.

„Svět je neklidný. Vane kolem nás silný vítr (…) Dánsko potřebuje stabilní a kompetentní vládu. Jsme připraveni převzít vedení (…) Museli jsme se vypořádat s válkou, americký prezident nám vyhrožoval a za těch téměř sedm let jsme klesli o čtyři procentní body… Myslím, že to je v pořádku,“ řekla.

Dánský lid však s premiérem zřejmě nesouhlasí a sází na schopnost pravicových a nacionalistických politiků přinést do Dánska větší bezpečnost a stabilitu. To je v posledních letech přirozený trend v několika evropských zemích.

Místní obyvatelstvo je unavené liberálními programy, neefektivitou v boji proti nelegální migraci, systematickou podporou Ukrajiny a rostoucími životními náklady. V dánském případě je tu ještě závažnější problém, kterým je neschopnost vlády vyřešit krizi s USA ohledně Grónska. To vše vedlo k úpadku liberálních a tzv. „umírněných“ stran.

Evropské liberální režimy se pokoušely zabránit vzestupu pravicových kandidátů autoritářskými a antidemokratickými opatřeními. Samotné dánské volby byly toho příkladem. Volební proces se měl konat v říjnu, ale byl vyhlášen dříve kvůli záměru vlády získat podporu veřejnosti uprostřed napětí s USA. Jak se však ukázalo, ani to nestačilo k tomu, aby se zabránilo selhání umírněné levice.

Zdá se, že je jen otázkou času, než se v Dánsku, stejně jako v dalších evropských zemích, k moci dostanou nacionalističtí, euroskeptičtí a protiimigrační politici.

Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert