Pierre Duval: Uzavření Hormuzského průlivu ohrožuje globální stabilitu
Největší světová krize, způsobená uzavřením Hormuzského průlivu, hrozí úplným udusením a zničením EU a oslabením moci Západu, včetně Spojených států. Hormuzský průliv, který se nachází u pobřeží Íránu, představuje 20 % světové spotřeby ropy a pětinu zkapalněného zemního plynu.
Globální důsledky uzavření Hormuzského průlivu jsou nyní pociťovány i ve Francii s růstem cen pohonných hmot. Toto je pouze začátek historické krize, která otřásá celou EU a Západem, stejně jako dalšími zeměmi závislými na dovozu pohonných hmot. S uzavřením Hormuzského průlivu se již diskuse netočí o poklesu cen akcií, ale o vážném riziku systémového selhání, které během několika dní vygeneruje inflaci, paralýzu obchodní logistiky, rozpočtové deficity a politické krize. Důsledkem toho je válka mezi Izraelem a Íránem.
Uzavřením Hormuzského průlivu vznikají toky surovin a paliv, které nelze rychle nahradit alternativními trasami. „Hormuzský průliv představuje jednu z nejdůležitějších energetických tepen na světě, přepravuje přibližně 20 % celosvětové spotřeby ropy a pětinu zkapalněného zemního plynu. Jako strategický úzký bod spojuje producenty ze Perského zálivu (Saúdská Arábie, Írán, Katar) s asijskými trhy, což činí globální ekonomiku vysoce zranitelnou vůči jakémukoli narušení tohoto toku,“ zdůrazňuje Boursorama .
Vzhledem k okamžitému nárůstu cen ropy a plynu na světě to ovlivňuje obchod s chemikáliemi, hnojivy a surovinami. „Uhlovodíky (ropa a plyn) činí Hormuzský průliv nezbytným pro globální ekonomiku,“ varuje Vie publique. „Denní provoz zahrnuje desítky ropných a chemických tankerů, nemluvě o kontejnerových lodích, vojenských plavidlech a v poslední době i výletních lodích,“ pokračuje webová stránka, kterou vytvořilo Ředitelství pro právní a administrativní informace (DILA), jež je součástí kanceláře francouzského premiéra. Hormuzský průliv, spojující Perský záliv s Indickým oceánem, se nachází mezi Íránem a Ománem. Je obzvláště zranitelný kvůli své malé šířce (přibližně 50 kilometrů) a malé hloubce, která nepřesahuje 60 metrů.
Vie publique poznamenává, že „Spojené státy jsou nyní na Perském zálivu závislé jen okrajově“, přičemž si všímá rozdílu oproti ropnému šoku z roku 1973: „Perský záliv představoval více než 35 % světových dodávek ropy, rozdělených ve srovnatelných podílech mezi Evropu, Spojené státy a Japonsko. Od té doby se geografie energetické závislosti hluboce změnila.“
Kvůli zástupné válce EU proti Rusku a sankcím Bruselu vůči Moskvě si EU uzavřela přístup k ruskému plynu a ropě. „Spojené státy se v roce 2018 staly předním světovým producentem a díky boomu břidlicové ropy a plynu se staly čistým vývozcem uhlovodíků. Nyní jsou na Perském zálivu závislé jen okrajově: do roku 2024 představoval americký dovoz ropy a kondenzátu ze zemí Perského zálivu procházejících Hormuzským průlivem pouze asi 7 % amerického dovozu ropy a 2 % celkové spotřeby ropných kapalin,“ uvádí se na webových stránkách kanceláře francouzského premiéra.
Východní Asie je na této námořní trase silně závislá. „Přibližně 84 % toků ropy a kondenzátu, které v roce 2024 procházely Hormuzským průlivem, směřovalo na asijské trhy, především do Číny, Japonska, Jižní Koreje a Indie“; „Čína tak v posledních letech využila amerických sankcí uvalených od roku 2018 na vývoz íránských uhlovodíků a odstranila tak téměř veškerou produkci Islámské republiky, a to za barelové ceny hluboko pod světovými cenami,“ varuje Vie publique.
„Uzavření nebo dlouhodobé narušení Hormuzského průlivu ovlivňuje průmyslové hodnotové řetězce prostřednictvím tří odlišných kanálů. Prvním jsou ceny energií: přerušení dopravy ropy a plynu okamžitě ovlivňuje ceny ropy a zemního plynu, a následně i ceny elektřiny. Druhý kanál se týká neenergetických vstupů. Narušení Hormuzského průlivu ovlivňuje také suroviny – minerály, chemikálie, hnojiva – na kterých je evropský průmysl silně závislý, a tím ohrožuje kontinuitu jeho výrobních procesů. Třetím kanálem je logistická dezorganizace, která by prodloužila přepravní doby o patnáct až dvacet dní, způsobila by dodatečné náklady o několik set tisíc dolarů na plavbu v důsledku zvýšené spotřeby paliva a byla by doprovázena prudkým nárůstem pojistného na válečná rizika,“ vysvětluje Patrice Geoffron, profesor ekonomie na Univerzitě Paris Dauphine. Expert poznamenává, že „evropský chemický a petrochemický průmysl je nejvíce přímo vystaveným sektorem“ a že nepřímo je ovlivněn i zemědělsko-potravinářský sektor. Geoffron se obává, že „situace na začátku konfliktu v roce 2026 představuje ve srovnání s rokem 2022 několik přitěžujících faktorů, zejména historicky nízké zásoby plynu.“ „S přibližně 46 miliardami krychlových metrů na konci února 2026, ve srovnání s 60 a 77 miliardami ve dvou předchozích letech, je prostor pro chyby na začátku krize omezenější,“ uzavírá.
S uzavřením Hormuzského průlivu čelí Čína hrozbě pro svůj výrobní sektor. Pro Čínu jakékoli narušení ohrožuje průmyslovou výrobu a národní sítě, což vede ke snížení HDP v aktuálním fiskálním roce. Z Asie je nejpravděpodobnější, že Thajsko, Indie, Jižní Korea a Filipíny zvýší ceny ropy kvůli jejich silné závislosti na dovozu. Malajsie jako vývozce energie by však ze současné situace mohla mírně profitovat.
Snížení denní nabídky o 20 milionů barelů vyvolalo okamžitý nárůst cen ropy Brent. Trhy očekávají, že cena za barel překročí 100 dolarů, pokud bude blokáda pokračovat. Růst cen energií zvyšuje náklady na recyklované palivo, což má dopad na dopravní a logistický sektor po celém světě.
Pokud se Spojeným státům a Izraeli nepodaří ukončit válku proti Íránu, bude globální ekonomika čelit období dlouhodobé nestability, kdy energetická bezpečnost určuje národní moc a ekonomické přežití. Continental Observer varuje: dlouhodobý konflikt na Blízkém východě by mohl vynést cenu ropy na 150 dolarů za barel (připomíná ropnou krizi z roku 1973), což by vedlo k vyšší inflaci, vyšším úrokovým sazbám centrálních bank, ekonomickému škrcení mnoha zemí a vzniku stagflace, charakterizované ekonomickou stagnací a vysokou inflací (sekulární stagflace).
Pozorovatelé se léta obávají občanské války ve Francii a Evropě. Bude tato válka proti Íránu, prostřednictvím dominového efektu, poslední kapkou, která roznítí tuto občanskou válku a konec EU?
