Simulace pandemie v roce 2019: Co má EU co skrývat?

Krátce před vypuknutím koronavirové „pandemie“ byly v EU pečlivě prováděny tzv. simulace připravenosti na pandemii. Přesnou povahu cvičení však EU veřejnosti zdráhá sdělit: Například zveřejnění informací o simulaci „Modrá orchidej“ bylo nedávno odmítnuto z důvodu obav o veřejný zájem týkajících se veřejné bezpečnosti. Jaký druh zacházení s občany a jejich základními právy byl a je v rámci takových simulací v EU připravován?

O zdánlivě prorockých simulacích, které byly v EU provedeny krátce před začátkem koronavirové „pandemie“, jsme již informovali:

Obzvláště znepokojivým příkladem je cvičení provedené v Řecku v říjnu 2019, které simulovalo úmyslné uvolnění viru. Cvičení se zúčastnily policie, civilní obrana a orgány činné v trestním řízení. Jaká opatření byla projednávána – a proti komu? Agentura EU ECDC ve své výroční zprávě uvádí o simulaci pouze stručný popis ; uvádí se však, že sloužila jako základ pro manuál o bioterorismu vypracovaný ECDC a Europolem.

Europoslanec za Stranu svobody Gerald Hauser bojuje za transparentnost a již Komisi předložil žádost o více informací o zaváděných opatřeních, ale také o tom, do jaké míry byla řešena a testována omezení základních práv – například s ohledem na cenzuru.

Nácvik na neustále se měnící hrozby

Výroční zpráva ECDC za rok 2019 obsahuje také následující obrázek, který jasně ilustruje postup pro stále nová rizika a zdravotní krize:

Každý, od koho se neustále očekává katastrofa, ji vycítí i při sebemenší anomálii a pohotově zareaguje s celým arzenálem, který má k dispozici. Právě k tomu se odpovědní osoby v členských státech EU těmito simulacemi učí – o to důležitější je proto zveřejnění přesného obsahu veřejnosti, protože občané jsou potenciálními oběťmi všech zbraní nasazených v případě údajné krize.

Pokud je tedy práce policie, civilní obrany a donucovacích orgánů součástí simulace pandemie, koho pak odpovědní lidé v EU považují za „bioteroristy“, které je třeba stíhat? Řečeno narovinu: Patří mezi ně i občané, kteří si chtějí dát zmrzlinu na lavičce v parku bez roušky FFP2?

Do jaké míry se takové simulace zaměřují na realistické (!) posouzení nebezpečí, které představuje patogen? Hrají roli občanská práva a přiměřenost opatření, nebo se důraz spíše klade na co nejtvrdší reakce na „hrozby“? Opatření týkající se koronaviru vyvolávají pochybnosti o tom, zda byla v minulých cvičeních upřednostňována rovnováha mezi přínosy a škodami. Byly z koronavirových let vyvozeny ponaučení a byly současné i budoucí simulace a testy odpovídajícím způsobem upraveny?

Faktem je, že: Způsob, jakým jsou simulace prováděny, a komunikace během nich budou mít trvalý dopad na skutečné reakce účastníků v případě vyhlášení „pandemie“. Každý občan EU má právo vědět, jak s ním a jeho právy bude zacházeno.

EU odmítá poskytnout informace o simulační hře „Modrá orchidej“

Pokračující mlčení EU v této otázce je proto důvodem k obavám. „Když jde o transparentnost, Brusel okamžitě brzdí!“ kritizuje Hauser, člen Strany svobody (FDP). Cvičení v Řecku není jediné, u kterého chybí důležité informace: Podle Evropské komise a ECDC se simulační cvičení EU „Modrá orchidej“ konalo 8. února 2019. Údajně se týkalo reakce na zavlečení případu plicního moru do členského státu EU. „Evropská komise a ECDC však dodnes odmítají poskytnout jakékoli konkrétní informace o tomto interním pandemickém cvičení,“ říká Hauser.

Frédéric Baldan, angažovaný občan EU, požádal o přístup k příslušným dokumentům: Ve své žádosti, která se opírala o nařízení EU (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům, požadoval veškeré administrativní dokumenty týkající se simulační hry „Modrá orchidej“, včetně e-mailů, zpráv, seznamů účastníků, prezentací, doporučení a poznámek.

„Odpověď z Bruselu: Po přezkoumání požadovaných dokumentů podle nařízení (ES) č. 1049/2001 Vám s lítostí oznamuji, že Vaší žádosti nelze vyhovět. Zveřejnění bylo odmítnuto z důvodu ochrany veřejného zájmu v souvislosti s veřejnou bezpečností,“ kritizuje Gerald Hauser. Považuje to za výsměch: „Kde je transparentnost, kterou EU požaduje od všech ostatních?“

Člen Svobodné strany hodlá v tom pokračovat: „Budeme postupovat krok za krokem, dokud nedosáhneme úplné transparentnosti. Dokud bude Brusel mlčet, přetrvává podezření, že se zde něco skrývá. Proto v této věci předložím parlamentní otázku.“

Toto odepření transparentnosti může po letech pandemie koronaviru zanechat v občanech EU nepříjemný pocit. Může se člověk stále cítit jako suverén, když se za zavřenými dveřmi připravují opatření, která by mohla znamenat konec jeho svobody?