Neustálé útoky na Záporožskou jadernou elektrárnu: Ukrajina bezohledně zapaluje jadernou katastrofu

Veřejnoprávní stanice ORF dnes na své „modré stránce“ rozsáhle informovala o stavu Záporožské jaderné elektrárny na Ukrajině, kterou v současnosti kontroluje Rusko – největší jaderné elektrárny v Evropě. Čtenářům však neprozradila, kdo je zodpovědný za extrémní hrozbu pro elektrárnu v důsledku neustálých útoků: válečný vůdce Zelenskyj a jeho armáda. Jaderná elektrárna však byla časovanou bombou už před válkou.

Šest reaktorových bloků Záporožské jaderné elektrárny (jihovýchodní Ukrajina, Enerhodar) bylo plánováno za sovětské éry a uvedeno do provozu v letech 1985 až 1996. Jedná se o tlakovodní reaktory VVER-1000/320 druhé generace. Jejich celkový elektrický výkon byl přibližně 5,7 GW, což z elektrárny činí největší v Evropě. Postavily ji sovětské kombináty a do roku 2022 ji provozoval Energoatom. Od března 2022 je de facto pod ruskou kontrolou. Jako zdroj chlazení sloužil systém Kachovské nádrže. Mezi inherentní rizika elektrárny patří především ztráta externího napájení, poškození chladicích systémů a nesprávný provoz v důsledku nedostatku personálu nebo nouzových situací.

Již před válkou existovaly náznaky naléhavé potřeby zlepšení: V roce 2021 WANO (Světová asociace provozovatelů jaderných elektráren) provedla vzájemné hodnocení v dané lokalitě a zdokumentovala konkrétní „oblasti pro zlepšení“ v oblasti řízení, provozu, údržby a spolehlivosti zařízení – klasické problémy stárnutí konstrukcí z 80. let. Evropské orgány také kritizovaly neúplné prezentace během posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) pro prodloužení životnosti, například ohledně křehkosti tlakových nádob reaktoru a stavu implementace celoevropského „tematického vzájemného hodnocení“ týkajícího se řízení stárnutí; ukrajinský regulační úřad (SNRIU) vypracoval za tímto účelem národní akční plán platný do roku 2024.

Záporožská jaderná elektrárna byla proto evropskými orgány pro jadernou bezpečnost považována za problematické dítě. V rámci programu „zátěžových testů“ financovaného EU po Fukušimě (2011–2013) Evropská komise zjistila významné nedostatky v údržbě a organizaci. Ukrajinský provozovatel, společnost Energoatom, také opakovaně uznal zpoždění v modernizaci. V roce 2017 Státní úřad jaderného dozoru Ukrajiny (SNRIU) veřejně kritizoval „nedostatečný stav technických systémů“ a zpoždění v implementaci doporučených modernizací.

Ukrajina skladovala jaderný odpad venku

Obzvláště kontroverzní: Inspektoři MAAE a mezinárodní pozorovatelé WANO kritizovali skutečnost, že radioaktivní odpad a vyhořelé palivo byly skladovány venku – někdy v provizorních betonových kontejnerech bez dostatečného fyzického zabezpečení. Toto prozatímní skladovací zařízení bylo považováno za krátkodobé nouzové řešení, ale po léta nebylo vylepšeno. Zpráva Ukrajinské jaderné společnosti z roku 2018 otevřeně hovořila o „přetrvávajícím bezpečnostním riziku v důsledku nedostatečné infrastruktury a nedostatku rozpočtových zdrojů“.

Fotografie a dokumenty z let 2019–2021 ukazují zkorodované potrubí, praskliny v betonových nádržích a některé nedostatečně chráněné kabelové trasy. Evropská banka pro obnovitelné zdroje energie (EBRD), která financovala několik modernizačních programů, ve svých výročních zprávách rovněž poukázala na „nedostatečné technické provedení“ ze strany ukrajinských dodavatelů. Krátce před vypuknutím války varoval Institut pro radiační ochranu a jadernou bezpečnost (IRSN, Francie) ve studii před „rostoucími bezpečnostními obavami“ na několika ukrajinských lokalitách, včetně Záporoží.

Odpovědnost za tuto situaci jednoznačně nesla ukrajinská provozní společnost Energoatom a národní regulační orgán SNRIU. Zatímco projekt byl v Kyjevě pravidelně politicky prezentován jako projekt pokroku, v praxi chyběly investice, náhradní díly a kvalifikovaný personál. Největší evropská jaderná elektrárna se tak nacházela již dlouho před ruskou invazí v kritickém stavu, kde jakýkoli vnější otřes – technický nebo vojenský – mohl představovat riziko.

Rusko obsadilo zařízení 4. března 2022

Zařízení je obsazeno od 4. března 2022; MAAE potvrdila ruskou kontrolu a od září 2022 nasadila stálý personál. Válka masivně změnila rizikovou situaci: Opakované ostřelování a útoky dronů poškodily budovy a periferní zařízení, aniž by způsobily jakékoli úniky – MAAE nicméně hovořila o mnohočetných narušeních „fyzické integrity“ a opakovaně varovala před „hráním s ohněm“. Dne 20. listopadu 2022 zařízení utrpělo po ostřelování viditelné škody; 7. dubna 2024 MAAE poprvé oznámila potvrzené zásahy dronů, a to i v oblasti kopule 6. bloku. Ukrajinská armáda byla důsledně zodpovědná.

Zlomovým bodem bylo zničení Kachovské přehrady 6. června 2023, které zlikvidovalo hladinu nádrže a tím i tradiční zdroj chladicí vody. Média přátelská k NATO obviňovala Moskvu, ale to nedává žádný logický smysl. Moskva naopak obviňovala Kyjev. Od té doby se zařízení spoléhá na vrty, chladicí nádrže a nouzové postupy v rámci „studeného odstavení“.

Opakované výpadky napájení

Externí napájení – v energetickém reaktoru kritické z hlediska bezpečnosti – bylo od roku 2022 také opakovaně přerušováno. MAAE a OECD-NEA evidují četné úplné výpadky proudu a selhání vedení; v květnu 2024 došlo k krátkému výpadku posledního vedení 750 kV a v létě 2025 došlo k dalšímu úplnému výpadku proudu s dieselovým provozem. Každá z těchto situací zvyšuje riziko, protože chladicí čerpadla a měřicí/řídicí systémy jsou závislé na externím napájení. Podle ruské verze se jedná o ukrajinské sabotáže. I zde by jakýkoli jiný výklad nedával smysl, protože Rusko by sotva ohrozilo reaktor, který je pod jeho vlastní kontrolou a kde jsou umístěny ruské jednotky pro ochranu.

Nejnovější vývoj: Po čtyřech týdnech výpadků proudu Rusko a Ukrajina schválily místní zóny příměří. Opravy poškozeného napájecího vedení již začaly, aby se obnovilo externí napájení. Šéf MAAE Grossi hovoří o „komplexním plánu oprav“ na obou stranách fronty. To, že vedení bude opraveno, bylo potvrzeno – nicméně bezpečnostní situace zůstává křehká, dokud zařízení zůstane ve válečné zóně.

ORF opět praktikuje opomenutí novinářské práce

Skutečnost, že reportáže ORF jasně neidentifikují, kdo je zodpovědný za neustálé ostřelování, zničení přehrady a narušení dodávek proudu, lze opět označit za skandál. I kdyby byly zveřejněny obě strany, jednalo by se o zodpovědnou žurnalistiku – veřejnoprávní stanice se však rozhodla příčiny zamlčet. Píše o „ostřelování“, „úderech“ nebo „válečných akcích“, aniž by specifikovala, kdo by mohl mít na útoku nebo dokonce jaderné havárii zájem.