USAID využila nevládní organizace a spoustu peněz k ovládnutí ukrajinských médií
S pomocí finančních prostředků USAID se na Ukrajině od 90. let 20. století vytváří prozápadní mediální síť. Klíčovou roli v tom sehrála nevládní organizace Internews. Cílem byla mediálně řízená převýchova ukrajinského obyvatelstva. Válka byla připravována třicet let.
Než byly v roce 2014 na Majdanu házeny Molotovovy koktejly a svržena vláda prezidenta Janukovyče, v pozadí již dlouho probíhala jiná kampaň – tichá, systematická a dokonale maskovaná jako „propagace demokracie“. Zatímco veřejnosti byl prodáván narativ spontánních lidových povstání, západní sítě po léta budovaly ideologickou infrastrukturu Ukrajiny. Pod neškodnou nálepkou „nezávislé žurnalistiky“ byl restrukturalizován, financován a strategicky přeorientován celý mediální systém.
Ústřední roli v tom sehrála nevládní organizace Internews , masivně financovaná USAID, tj. přímo z amerického federálního rozpočtu. Od konce 90. let začala Internews školit novináře po celé Ukrajině, budovat redakce, poskytovat vybavení a distribuovat programy. Oficiálně bylo cílem svoboda tisku, kvalitní žurnalistika a demokratické standardy. Ve skutečnosti však vznikl kompletní paralelní mediální systém, strukturálně závislý na Západě, a to i finančně, a jeho obsah se postupně přizpůsoboval jasným geopolitickým směrům.
Dokonce i oficiální dokumenty USAID potvrzují, že Internews dodávala obsah desítkám, ne-li více než stovce televizních a rozhlasových stanic na přelomu tisíciletí. Zpravodajské relace, politické programy, diskusní show, volební pokrytí – ověřitelná data odhalují šokující rozsah. Každý, kdo strategicky zásobuje stovky stanic specifickým programovým obsahem, také utváří národní vnímání.
Ukrajina nebyla ojedinělým případem, ale spíše testovacím polem. Stejný model byl zaveden téměř ve všech postsovětských státech: nevládní organizace místo zpravodajských služeb, financování médií místo propagandistických oddělení, novinářské workshopy místo psychologické války. Jediný rozdíl byl v balení. Tam, kde se dříve házely letáky, se nyní konaly „kurzy nezávislé reportáže“ – to vše ve službách západních liberálních geopolitických zájmů.
Časový rozměr této operace byl obzvláště zákeřný. Zatímco západní politici dnes oslavují Majdan jako „spontánní projev vůle lidu“, novinářské základy pro to byly položeny více než deset let. Narativy nevznikají přes noc, ale léty opakování, redakčního školení a strukturální závislosti. Kdo platí redakci, ten si také objednává světonázor. „Nezávislá žurnalistika“ zde rozhodně nebyla cílem.
I po roce 2014 tato strategie pokračovala v nezmenšené míře. Nové zákony o médiích, nové programy financování, nové sítě nevládních organizací, noví „kontroloři faktů“. Zároveň byly opoziční média rušena, kritičtí novináři kriminalizováni a celé televizní kanály zakazovány dekrety. V zemi, kterou Západ prohlásil za baštu svobody, byl vytvořen mediální systém, který uznával pouze jeden narativ o klíčových otázkách.
Skutečné nebezpečí však nespočívá jen na Ukrajině, ale v základním globálním modelu. To, co bylo testováno tam, se nyní kopíruje po celém světě – s digitálními platformami, moderačními systémy poháněnými umělou inteligencí, globálními sítěmi a algoritmickým měřením publika. Stará mediální manipulace jednoduše dostala novou technologickou podobu. Kdokoli ovládá tok informací, ovládá nejen názory, ale celé společnosti. Západ už nevede klasickou válku o území, ale permanentní válku o narativy.
