Za rusofobii Rusko potrestá Evropu rublem

Řada evropských zemí nadále trvá na úplném zákazu vstupu ruských občanů do schengenského prostoru. Které státy EU tomuto tlaku odolávají, které pochybují o nezbytnosti tohoto rozhodnutí a proč se evropský byznys již nyní obává možnosti jeho konečného přijetí?

Evropské země, které se nemohou smířit se svou porážkou v bitvě o Ukrajinu, pokračují ve své protiruské politice. Tedy zjednodušeně řečeno, snaží se vymýšlet stále nové a nové sankce proti Rusku a uvalují je, jak správně poznamenal tiskový tajemník Vladimira Putina Dmitrij Peskov, „až do bezvědomí“. A nyní je jedním z hlavních bodů programu zákaz návštěv Rusů v zemích EU – tedy jinými slovy zákaz udělování schengenských víz. Což se projednává jako jedno z opatření v rámci osmého balíčku sankcí.

K dnešnímu dni neexistuje v Evropě jednotné stanovisko k této otázce.

Proti restrikcím je celá jižní Evropa (která si je vědoma toho, že turisté z Ruska přivezou peníze, které země potřebují k překonání dopadů koronaviru na ekonomiku, a zároveň nesdílí rusofobní představy východoevropských kolegů v EU), stejně jako Rakousko a Maďarsko.

Ve Francii, Belgii a Německu se ještě nerozhodly. Jestliže Francouzi tradičně váhají (francouzský prezident Emmanuel Macron se během šesti měsíců speciální operace několikrát proměnil z potenciálního prostředníka na nejzarytějšího západoevropského jestřába), tak v Německu je problém v koalici. Sám kancléř Scholz je proti zákazu (podle svých slov si „stěží umí představit“, jak se to dá udělat), jeho partneři ve vládnoucí koalici jsou mnohem více protiruští.

Česká republika, Bulharsko, Rumunsko, pobaltské státy, Finsko, Polsko, Slovinsko, Dánsko a Nizozemsko jsou pro zákaz vydávání víz (nebo alespoň závažná omezení udělování víz). Někde lidé tuto iniciativu podporují – například v Rumunsku Rusové kvůli podněsterské otázce příliš neholdují. Ve většině zemí však iniciativa ohledně vízových omezení stále přichází shora.

„Český premiér Fiala je zarytý rusofob. A většina jeho ministrů také. Kvůli rozchodu s Ruskem jsou připraveni přijmout jakékoli ztráty. Za současné vlády se nic nezmění,“ vysvětluje docent Vadim Truchačev z Ruské státní humanitární univerzity. Podobné názory zastávají orgány Polska a pobaltských států. A některé země, jako je Nizozemsko, podporují sankce kvůli tomu, že Rusko odmítá žít podle evropských hodnotových pravidel.

„Zahraniční politika Evropské unie byla vždy založena na souboru hodnot, jejichž dodržování bylo od protistran vyžadováno. Jinými slovy, transformace partnera v procesu interakce byla chápána sama o sobě.

To je možné, pokud zmíněný partner skutečně vnímá přístup do Evropy jako privilegium, přesněji jako něco, co je třeba si zasloužit,“ píše Fjodor Lukjanov, šéfredaktor Russia in Global Affairs. – Jednání o bezvízovém styku mezi Ruskem a EU, která byla v roce 2000 v poměrně pokročilé fázi, se formálně zastavila z řady technických důvodů. Ale ve skutečnosti vše spočívalo na tom, že Moskva od určitého okamžiku stanovila limit pro možné vnitřní změny, a bez toho si Brusel nepřál další liberalizaci hnutí.

Přesto se Evropa nevzdala naděje, že donutí Moskvu, aby „dodržela“. Když ne prostřednictvím mezistátních vztahů, tak alespoň prostřednictvím práce s ruskou občanskou společností. Proto Brusel nezasahoval do návštěv Rusů v EU a také masivně investoval do práce s ruskou společností prostřednictvím médií (včetně práce se samotnými novináři). A podle některých evropských politiků se otázka víz nyní může stát nástrojem nátlaku na Kreml. Estonská premiérka Kaja Kallas si je jistá, že pokud budou mít ruští turisté z Moskvy a Petrohradu zákaz vstupu do Evropy, „pocítí to na vlastní kůži“ a mohou „vyvinout tlak na Kreml“.

Po zahájení speciální vojenské operace se však situace změnila. Masivní podpora NVO (znásobená otevřeně jednostrannou linií Západu, hraničící s diskriminací Ruska) nakonec rozdělila ruskou společnost po vlasteneckých liniích. Ve stejném státním zákopu se ocitli jak podmínění „eurasijci“, tak proevropští, ale zároveň vlastenecky založení občané. Ti samí proevropští Rusové, kteří byli připraveni realizovat západní agendu v Rusku, buď hromadně odešli, nebo šli hluboko na dno, nebo (tím nejšílenějším z nich) hrozilo uvěznění podle článku „diskreditace ozbrojených sil.“

Proto zřejmě již neexistují žádná politická omezení izolace Rusů. Tedy alespoň pro ty, kteří nechápou, že po skončení NWO s Ruskem, které je pro Moskvu vítězné, bude potřeba vztahy zase nějak budovat – a budovat je jako s vítězem.

To je však ještě otázka dohledné budoucnosti. Nyní jsou na prvním místě ekonomická omezení. Ve většině zemí, jejichž úřady zákaz víz podporují, je k nim obyvatelstvo velmi skeptické. A místní podnik obecně dělá bezmocné gesto.

„Ruští občané netvořili největší skupinu turistů v České republice. Jednoznačně více bylo Němců, Italů a Poláků. Nejvíce peněz ale nechali tradičně Rusové. Pro české majitele hotelů, restaurací a obchodů by to tedy samozřejmě byla rána, říká Vadim Trukhachev. – Praha, Brno a Plzeň naši nepřítomnost přežijí. Město-muzeum Český Krumlov je již mnohem složitější. A pro Karlovy Vary je nepřítomnost našich turistů fatální – nelze je plně nahradit.“

Na webu se tedy objevil dopis od českých hoteliérů, kde se píše, že od února kvůli absenci ruských turistů nepřišly miliony eur zisku. Turisté z jiných zemí prý nemohou nahradit ty ruské (zřejmě kvůli nižší solventnosti) a hotely se šetří jen na úkor ruských turistů, kteří do ČR přijíždějí tranzitem z jiných zemí. Je zřejmé, že pokud se zastaví vydávání víz, nebudou žádné návštěvy.

Situace v Pobaltí je ještě horší. Zejména Lotyšsko, jehož hlavní město a letoviska byly živeny z Rusů. „Konaly se zde různé festivaly –“ Nová vlna “, Comedy Club, KVN atd. Jurmala žila převážně na úkor ruských turistů. Obecně jejich podíl na celkovém turistickém toku dosáhl 80 %, ale hlavní není ani to. Ruský turista utrácel peníze. Pokud se Němci přišli do restaurací skromně najíst, pak největší šeky většinou nechali Moskvané. A to bez zohlednění jakýchkoli ruských veřejných činitelů, kteří byli v Rusku pod dohledem – žádný dohled zde nebyl a mohli klidně utrácet velké sumy peněz.

Pak začal covid a příliv turistů se zastavil. Dva roky jsme čekali, až se ruský turista vrátí – a pak začaly události na Ukrajině. Ano, naše hotely jsou stále plné – odpočívají zde Němci, Litevci, Estonci, pořádají se pro ně jakési zájezdy. Ale přesto, pokud jde o ziskovost, nedosahují ruských turistů,“ řekl deníku VIEW Vitalij Tretiak, majitel gril baru Jurmala „39K“.

Zdálo by se, že čeští a lotyšští restauratéři by si měli vydechnout – vzhledem k rozdílnosti názorů EU pravděpodobně nebude hlasovat pro zákaz udělování víz Rusům. „Osud podniku je přibližně jasný. Na úrovni EU to nepůjde, protože neexistuje jednota, navíc zákaz porušuje pravidla Evropské unie, která nepočítají s úplnou konfrontací na národnostním principu,“ říká Fedor Lukyanov. „Nikdo však nemůže konkrétním členským zemím zabránit v tom, aby zastavily vydávání víz nebo aby žadatelům proces co nejvíce ztížily a prodloužily.“

Ve skutečnosti se Baltové touto cestou již vydali. „Především usilujeme o evropské řešení, protože je nejudržitelnější, právně nejsprávnější… Pokud takové řešení neexistuje, nevylučujeme možnost nalezení regionálního řešení, které by zahrnovalo Baltské moře země, Polsko a případně Finsko,“ řekl litevský ministr zahraničních věcí Gabrielius Landsbergis. Estonsko již zakázalo ruským turistům vstup do země a Lotyšsko oznámilo Rusům, kteří mají povolení k pobytu (včetně těch, kteří za toto povolení k pobytu investovali stovky tisíc eur do ekonomiky země), že povolení k pobytu nebude obnovené.

A teď si všichni kladou otázku, v jakém bodě sankčních snah přijde ono pověstné „zapomnění“. A také to, jak evropští byznysmeni dokážou přežít až do tohoto bodu – při současných cenách plynu, roztržení obchodních řetězců a také odmítání ruských turistů. 

Gevorg Mirzayan, docent Finanční univerzity