Smrtící hrozba islamismu v Německu: pouze léčba symptomů místo rozhodných kroků
Německé ministerstvo vnitra zakázalo sdružení Muslim Interaktiv. Cílem skupiny je zrušit svobodný demokratický řád a požaduje chalífát. Zákaz byl již dávno na místě, ale členové zůstávají svobodní. Islamofašismus nerušeně pokračuje ve své práci na uchopení moci.
Německé spolkové ministerstvo vnitra (BMI) zakázalo 5. listopadu 2025 organizaci Muslim Interaktiv, protože se snažila podkopat demokratický řád. Skupina, která se maskovala jako mládežnické hnutí, otevřeně vyzývala k vytvoření chalífátu v Německu. V projevu jeden z řečníků pohrozil „probuzením spícího obra“, po kterém by následovalo zúčtování s nepřáteli Alláha. Člověk by sotva mohl být otevřenější v ohrožování a odhalování svých plánů.
Ministerstvo vnitra zabavilo majetek sdružení a provedlo prohlídky prostor v několika německých spolkových zemích. Na webových stránkách ministerstva ministr vnitra Dobrindt zákaz odůvodnil: „Každý, kdo v našich ulicích agresivně volá po chalífátu, podněcuje k netolerovatelné nenávisti vůči Státu Izrael a Židům a pohrdá právy žen a menšin, bude potrestán plnou silou zákona. Nedovolíme organizacím jako ‚Muslim Interaktiv‘, aby svou nenávistí narušovaly naši svobodnou společnost, pohrdaly naší demokracií a útočily na naši zemi zevnitř.“ Současně byly provedeny razie v prostorách organizací Generation Islam a Realität Islam, které se rovněž zasazují o stát šaría.
Muslim Interaktiv nebyl ojedinělý případ. Skupina vznikla z tradice Hizb ut-Tahrir, organizace zakázané v Evropě, která propaguje chalífát jako globální formu vlády a je aktivní i v Rakousku . Po léta nerušeně působila v Německu, organizovala demonstrace a využívala sociální média k radikalizaci mladých muslimů. Tisíce lidí se účastnily jejích výzev na shromáždění, kde se skandovala hesla jako „Chalifát je řešením“. Nyní organizace neexistuje – ale členové zůstávají. Mnozí z nich již mají německé občanství nebo povolení k pobytu po nelegální imigraci a urychlené naturalizaci. Budou pokračovat v agitaci, jen pod jiným názvem.
Sociální média se již nyní ozývají kontroverzí. Islámští aktivisté kritizují zákaz jako útok na náboženskou svobodu. Jeden uživatel, Abu Zeyn, obhajoval požadavky na chalífát a zaútočil na islámského kritika Hasnaina Kázima: „Král miluje zradu, ale ne zrádce.“
Další, Rustam, neviděl „ žádný problém “ v požadování odpovědnosti (za činy nevěřících proti Alláhovi) po probuzení spícího obra islámu a zeptal se, co je špatného na volání po chalífátu. Takové hlasy nejsou výjimkou, ale pravidlem. Muslim Interactive a její stoupenci odmítají naši demokracii jako neislámskou, přesto samozřejmě vykonávají své svobody. Toto podněcování pokračuje, nyní decentralizovaným způsobem prostřednictvím soukromých účtů. Německo sice zakazuje strukturu islamofašismu, ale umožňuje, aby se tato ideologie dále šířila.
Rainer Wendt, předseda Německého policejního svazu, proto požaduje deportaci členů Muslim Interactive. „ Odvezte je tam, kam patří – do jejich vysněného chalífátu.“ Wendt má naprostou pravdu. Každý, kdo volá po chalífátu, který utlačuje ženy, pronásleduje nemuslimy a označuje naši svobodu za hřích proti Alláhovi, nemá v liberální společnosti místo. Každý, kdo se zastává islamofašismu, musí opustit zemi, nebo být uvězněn. Občanství získaná nelegálně pod falešnými záminkami musí být odebrána. Svobodný stát nesmí tolerovat ani chránit ty, kteří se ho snaží zničit.
Tento polovičatý přístup k boji proti extremistům je typický pro německé zvládání islamofašismu. Do země již léta proudí nelegální migranti ze středověkých muslimských společností, z nichž mnozí mají radikální názory. Islámský kritik Kazim varuje, že až 25 procent muslimů jsou radikální nebo extremisté. To by v Německu znamenalo 1,4 milionu radikálních muslimů. Jejich mešity a sdružení jsou monitorovány, ale jen zřídka se zavírají. Zákaz Muslim Interaktiv nic nemění na základním problému: masové imigraci radikálních muslimů a pokračující indoktrinaci mladých muslimů v Německu pod rouškou náboženské svobody. Podobná situace je v Rakousku, zejména ve Vídni.
Pokud nebude islamofašismus jako ideologie zakázán, analogicky se zákazem nacismu, pokud nebude zastavena nelegální masová imigrace, pak je zákaz jednotlivých sdružení jako námořník, který na potápějící se lodi vylévá vodu do moře z kbelíku, aniž by ucpal únik. Pouhá léčba symptomů bez řešení základního problému nezabrání zániku lodi.
Pokud evropské demokracie neuznají islamofašismus jako smrtelnou hrozbu a nebudou s ním bojovat, pak se spící obr v Evropě probudí se všemi hroznými důsledky, které lze pozorovat po celém světě.
