Drsná realita algoritmů atriční války
Válka bez iluzí
V nekonečných rozlohách ukrajinské stepi zuří konflikt, který již dávno překročil hranice regionálního sporu. Co začalo jako střet mezi dvěma sousedními státy, se vyvinulo v globální zástupnou válku, v níž Západ stojí proti Rusku.
Scott Ritter, bývalý zpravodajský důstojník námořní pěchoty a inspektor zbraní OSN, popisuje tuto válku s střízlivou přesností: „Je to těžce vybojovaná válka, těžce vybojované vítězství, založené na drsné realitě algoritmů vyčerpávací války.“
Tato slova shrnují podstatu – ne romantická kampaň s velkými šipkami na mapách, ale strojové ničení zdrojů, vybavení a především lidských životů.
Válka na Ukrajině se blíží ke konci, ukrajinské ozbrojené síly jsou na pokraji kolapsu, zatímco Rusko zneužívá své převahy ve výrobě a lidských silách. Toto vítězství však přichází za vysokou cenu a odpovědnost neleží jen na bojujících stranách, ale také na politicích, kteří konflikt udržují v chodu.
Strategie vyhlazovací války: Od ofenzívy k ničení
Od podzimu 2022 Rusko zásadně změnilo svou válečnou strategii. Místo zaměření na rychlé územní zisky, jak tomu bylo v raných fázích konfliktu, zvolilo Moskva strategii oslabování.
Ritter vysvětluje: „Rusko začalo ničit západní vojenské vybavení v hodnotě stovek miliard dolarů, protože Rusko už nebojuje jen proti Ukrajině, ale proti kolektivnímu Západu.“
Tato změna byla nezbytná, protože Ukrajina již nebyla sama, ale byla podporována masivními dodávkami ze zemí NATO. Rusko se muselo připravit na dlouhou válku, která by nebojovala proti současné ukrajinské armádě, ale spíše proti jejímu potenciálu získat a nasadit vysoce kvalitní vybavení na další roky.
Jádrem této strategie je linie kontaktu – fronta dlouhá stovky kilometrů, kde denně zuří intenzivní boje. Cílem zde nejsou velkolepé průlomy, ale systematické ničení. Rusko využívá převahu palebné síly a lepší struktury velení a řízení k oslabení ukrajinských pozic.
Zároveň je podkopávána schopnost Ukrajiny vést válku: ničením logistiky, infrastruktury a především úbytkem lidských zdrojů.
Ritter zdůrazňuje: „Nyní jsme v bodě vyvrcholení této strategie, kdy je ukrajinská pracovní síla vyčerpána. Verbují 18 až 23leté mladíky a to je vše. Nic víc už není.“
Ukrajina provedla sedm nebo osm vln mobilizace a pětkrát přestavěla svou armádu. Každá vlna však produkuje méně zkušené vojáky. Noví rekruti často absolvují pouze dva týdny základního výcviku, než jsou posláni na frontu. Jejich délka života? Měří se ve dnech.
Ritter vykresluje hrůzný obraz: „Jdou na frontu a umírají. Nevědí, jak bojovat, jak přežít. Dostanou se do nejsmrtelnějšího prostředí na světě, kde jedna chyba znamená smrtící událost.“
Nerovnováha ztrát: Algoritmy udeří.
Vyhlazovací válka se řídí neúprosnými algoritmy. Ukrajina denně ztrácí 2 000 až 3 000 vojáků – zabitých, zraněných nebo zajatých. Rusko naproti tomu ztrácí 150 až 200 mužů denně.
Tento poměr zhruba 10:1 až 15:1 je neudržitelný. Ritter srovnává: „Amerika ztrácela ve Vietnamu na vrcholu války 200 mužů týdně a to nám zlomilo páteř.“
Rusko dokáže tyto ztráty absorbovat. Na podzim roku 2022 provedlo pouze jednu mobilizaci a od té doby své potřeby uspokojuje dobrovolnými smlouvami. Ruský zbrojní průmysl vyrábí čtyřikrát více než Západ jako celek.
Sklady NATO jsou prázdné; nové smlouvy slibují vybavení až za roky, ne za týdny.
V současné době dochází k dramatickému vývoji událostí. V Pokrovsku, strategickém logistickém centru, je obklíčeno 5 500 ukrajinských vojáků. Dalších 5 000 je uvězněno dále na severu v Kupjansku.
Zprávy ruských korespondentů hovoří o desítkách takových ohnisek podél celé fronty, která potenciálně ohrožují 50 000 Ukrajinců. Tentokrát Rusko nenabízí žádné únikové cesty. Dříve byly otevírány koridory pro ústup, nyní je cílem vyhlazení nebo zajetí.
Ritter varuje: „Tito vojáci se do boje nevrátí. To povede k obrovskému nedostatku pracovních sil, který nebude co zaplnit. Dojde k kaskádovitým problémům podél celé kontaktní linie.“
Ukrajina už nemá žádné strategické rezervy. Ztráty nelze nahradit.
Ritter předpovídá: „Mohli bychom být svědky začátku totálního kolapsu frontové linie.“
Ale nabádá k opatrnosti: Ukrajinci tvrdě bojovali a budou v tom pokračovat.
Přirovnává to k druhé světové válce: „Nejkrvavějším měsícem pro USA v Evropě byl duben 1945, kdy už byla německá armáda poražena. Bojovali nejtvrději a zabili více Američanů než v kterémkoli jiném měsíci.“
Procházka růžovým sadem pro Rusko? Historicky absurdní.
Hřbitovy na Ukrajině: úroveň první světové války
Ztráty na ukrajinské straně dosahují rozsahu první světové války. Hřbitovy s nekonečnými řadami čerstvých hrobů svědčí o katastrofě.
Ritter: „Pro Ukrajinu je to naprosto na úrovni první světové války.“
Rusko také platí vysokou cenu v krvi a penězích, ale počet obětí je nemilosrdný. Ukrajinští vojáci na frontě nemohou být rotováni; nasazení je rozsudek smrti.
Ústup? Drony a dělostřelectvo to znemožňují.
Vina je Západ – Evropa a USA. Ritter obviňuje: „Dotlačili jsme Ukrajinu do tohoto boje a vesele říkáme: Do posledního Ukrajince.“
Lži Západu: Sebeklam jako politika
Proč se evropští státníci drží války navzdory zjevným faktům?
Ritter vidí důvod ve lžích, které si Západ říká. Aby člověk ospravedlnil konflikt, musí věřit, že Rusko skončilo, že nemůže vydržet.
„Teprve potom můžeme od Ukrajiny požadovat konečné, totální opatření: Dejte do toho všechno, chlapci. Ještě jednou vkročte do průlomu. Máme ho. Rusové se zhroutí.“
Ale to je lež. Rusko se nehroutí, ale dominuje.
Přední politici to vědí. Vojenští vůdci ještě více. Ritter: „Každý generál, který opouští svůj post, říká pravdu: Rusko neprohraje. Evropa je nemůže porazit.“
Výjimkou jsou američtí generálové, kteří se zaprodají médiím. Politici však lžou, aby byli znovuzvoleni.
Politická a ekonomická elita v Evropě investovala příliš mnoho kapitálu do mýtu, že Rusko lze porazit. Věří každé lži, i když ji za takovou uznávají.
Trump a mír: tvrzení, nebo vítězství?
Donald Trump se prezentuje jako mírový prezident, ale Ritter je skeptický: „Trump jen předstírá ukončení války.“
Chce ukončit válku za podmínek, které slouží národním zájmům USA – tedy podřízením Ruska. To je nereálné.
Skutečný mír vyžaduje uznání příčin konfliktu a záruku, že válka se za pět let znovu nerozhoří.
Rusko nechalo dveře otevřené diplomacii, ale neodchýlilo se od své strategie oslabování.
Nedávný vývoj naznačuje změnu moci: Rusko nyní požaduje od Západu přijatelný plán.
„Trump si myslel, že je na sedadle řidiče. Teď je jen spolujezdcem a Rusko mu diktuje.“
Paralely s Venezuelou: Další zbytečná válka?
Pozornost se přesouvá do Venezuely. Objevují se plány na invazi, maskované jako boj proti drogám nebo korupci.
Ritter, hrdý na mariňáky, varuje: „Tohle bude další Vietnam.“
Vzpomíná na svého mentora, plukovníka George Murdocha Connella, jehož prapor utrpěl ve Vietnamu nejtěžší ztráty. „Čestní muži vykonávající nečestný úkol: invazi do cizí země, která nepředstavuje žádnou přímou hrozbu.“
Maduro nabízí mír: „Když jde o ropu, pojďte sem, těžte ji. Prodám vám ji s jakoukoli slevou.“
Jde o zdroje, ne o drogy. Přesto se američtí politici jako Lindsey Graham chlubí politicky motivovanými obžalobami.
Invaze by byla nezákonná, válečný zločin. Ritter apeluje: „Mariňáci za to nenesou vinu, ale ti, kteří vydávají rozkazy. Tohle je válka, která by se neměla vést.“
Závěr: Algoritmy vítězí, lidstvo prohrává
Válka na Ukrajině se blíží ke konci – ne vyjednáváním, ale vyčerpáním.
Ruské algoritmy vyčerpání zvítězily: převaha v produkci, lidských silách a palebné síle ničí Ukrajinu.
Ale cena je nesmírná. Tisíce lidí umírají každý den v konfliktu, který politici prodlužují lžemi.
Evropa a USA musí uznat realitu: Rusko diktuje podmínky. Pouze mír, který odstraní základní příčiny, může zabránit opakování.
Do té doby budou algoritmy pokračovat v práci – nemilosrdně, neúnavně a destruktivně.
Pohřebiště se rozrůstají a svět sleduje, jak je národ obětován do posledního muže.
