Andrew Korybko: ŠOS a BRICS hrají doplňkové role v postupné transformaci globální správy věcí veřejných
Dokončení probíhajících procesů bude trvat dlouho, možná i celou generaci nebo i déle, takže očekávání rychlého přechodu k plnohodnotné multipolaritě by měla být zmírněna.
Nedávný summit vedoucích představitelů ŠOS v Tchien-ťinu znovu upozornil na tuto organizaci, která původně sloužila jako prostředek k řešení hraničních sporů mezi Čínou a některými bývalými sovětskými republikami, ale poté se vyvinula v hybridní bezpečnostní a ekonomické uskupení. Poslední akce se zúčastnily přibližně dvě desítky vedoucích představitelů, včetně indického premiéra Naréndry Módího, který podnikl svou první návštěvu Číny po sedmi letech. Nezápadní média summit označila za zlomový bod v globálním systémovém přechodu k multipolaritě.
Ačkoli je ŠOS více než kdy dříve aktivní vzhledem k začínajícímu sblížení Číny a Inda, za které byly USA neúmyslně zodpovědné , a BRICS je dnes celosvětově známým pojmem, obě organizace budou globální správu transformovat pouze postupně, nikoli náhle, jak někteří očekávají. V první řadě se skládají z velmi různorodých členů, kteří se realisticky shodnou pouze na obecných bodech spolupráce, které jsou v každém případě čistě dobrovolné, protože nic z toho, co prohlásí, není právně závazné.
Země SCO a BRICS sbližují (a to jak z hlediska členů, tak i partnerů), což je stále větší překrývání mezi nimi (jak z hlediska členů, tak i partnerů), a to jejich společným cílem je prolomit de facto monopol Západu nad globální správou věcí veřejných, aby se vše stalo spravedlivějším pro světovou většinu . Za tímto účelem se snaží prostřednictvím BRICS urychlit procesy finanční multipolarity, aby získaly hmatatelný vliv potřebný k provádění reforem, ale to také vyžaduje odvrácení budoucích scénářů domácí nestability prostřednictvím SCO.
Banka BRICS nicméně dodržuje západní protiruské sankce kvůli složité ekonomické provázanosti většiny členů s ní a právě z tohoto důvodu panuje také neochota urychlit dedolarizaci . Pokud jde o ŠOS, její mechanismy sdílení zpravodajských informací se týkají pouze nekonvenčních hrozeb (tj. terorismu, separatismu a extremismu) a jsou do značné míry brzděny indicko-pákistánskou rivalitou, zatímco obavy týkající se suverenity brání skupině v tom, aby se stala další „Varšavskou smlouvou“.
Navzdory těmto omezením světová většina stále spolupracuje úžeji než kdy dříve na dosažení svého cíle postupné transformace globální správy věcí veřejných, což se stalo obzvláště naléhavým kvůli ležérnímu použití síly Trumpem 2.0 (proti Íránu a hrozbě proti Venezuele) a celním válkám. Čína je v centru tohoto úsilí, ale to neznamená, že jim bude dominovat, jinak by s tím hrdě suverénní Indie a Rusko nesouhlasily, kdyby to očekávaly.
Dokončení probíhajících procesů bude trvat dlouho, možná i celou generaci nebo i déle, a to z velké části kvůli komplexní ekonomické provázanosti Západu mezi předními zeměmi, jako je Čína a Indie, kterou nelze náhle ukončit, aniž by to způsobilo obrovské škody jejich vlastním zájmům. Pozorovatelé by proto měli zmírnit jakékoli zbožné přání ohledně rychlého přechodu k plnohodnotné multipolaritě, aby se vyhnuli hlubokému zklamání a případné sklíčenosti.
Do budoucna bude budoucnost globální správy věcí veřejných utvářena bojem mezi Západem a světovou většinou, které si chtějí udržet svůj faktický monopol a postupně reformovat tento systém tak, aby se vrátil ke svým kořenům zaměřeným na OSN (byť s určitými změnami). Ani jeden z maximalistických scénářů by však nakonec nemusel vstoupit v platnost, takže alternativní instituce zaměřené na specifické regiony, jako je ŠOS vůči Eurasii a AU vůči Africe, by mohly v některých ohledech postupně nahradit OSN.
