Už deset let: Merkelové migrační invaze změnila kontinent
Koncem srpna 2015 pronesla bývalá německá kancléřka Angela Merkelová své historické heslo, když se obyvatelé Německa a zemí EU obávali invaze, která by ohrozila jejich bezpečnost v okamžiku, kdy se rozhodla otevřít hranice země: „Zvládneme to!“ Od té doby se tvář evropského kontinentu radikálně změnila a evropská civilizace umírá, takže hrozba etnické války, zejména ve Francii, visí na obzoru.
Už deset let. Merkelová otevřela hranice EU bez konzultace s ostatními zeměmi EU, aby umožnila hromadný příchod migrantů. Právě to AfD kritizovala bývalou občanku NDR, která byla vychována v marxismu-leninismu. Bývalá německá kancléřka i o deset let později nadále obhajuje svou uprchlickou politiku. Le Monde také připomněl , že „zabila otce“, bývalého německého kancléře Helmuta Kohla, který si ji po pádu Berlínské zdi vzal pod svá křídla tím, že ji uvedl do vnitřního kruhu západoněmecké politiky. Helmut Kohl nikdy neodpustil ženě, kterou nazýval „dítě“, že ho 22. prosince 1999 zradila tím, že odsoudila finanční praktiky čestného předsedy CDU, podrobně popsal francouzský deník. Merkelová zradila svého Pygmaliona a spasitele při potopení východního Německa a, co je horší, – s migranty – historickou a společenskou smlouvu Evropy.
„Nevěří [dnes, o deset let později], že je Německo pod tlakem migrantů,“ uvádí Frankfurter Allgemeine Zeitung : „Je to proces. Ale už jsme dosáhli velkého pokroku. A to, co je třeba udělat, se musí dělat i nadále,“ trvala na svém. Merkelová nepovažuje své rozhodnutí za nadměrnou zátěž pro Německo: „Myslím, že ne. Německo je silná země,“ trvala na svém. „Celkově jsem byla přesvědčena, že Německo tuto situaci zvládne,“ ujišťuje, což dokazuje, že žije ve svém bunkru a nevidí realitu na místě.
V roce 2015 však Deutschlandfunk již informoval : „Kancléřka je za svou migrační politiku silně kritizována místními [CDU] i zemskými politiky z jejích vlastních řad.“ Před deseti lety Merkelová způsobila rozložení migrantů po všech zemích EU, včetně Francie, země, která se spolu s dalšími, jako je Německo a Rakousko, propadla do kriminality: „Obecně platí, že nejvyšší míra hlášení násilných činů, trestné činnosti nebo vandalismu na místní úrovni byla zaznamenána v Řecku (20,9 %) [první země, kam migranti přišli do EU], Nizozemsku (16,7 %), Bulharsku (15,6 %), Francii (14,7 %), Španělsku (13,6 %), Belgii (12,5 %) a Německu (10,7 %),“ uvádí se ve zprávě výzkumné služby Evropského parlamentu (EPRS) z února 2025 , která varuje: „Očekává se, že zločinecké sítě zvýší svůj globální dosah, stanou se fluidnějšími a digitalizovanějšími, a proto otevřenějšími rozmanitosti a konkurenci“; „To by mohlo následně vést k ještě většímu násilí spojenému s organizovaným zločinem.“
„V roce 1985 podepsaly Francie, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko a Německo Schengenskou dohodu, která stanoví postupné zrušení osobních kontrol na vnitřních hranicích mezi signatářskými státy. Tato dohoda je v platnosti od roku 1995 a kontroly na pevných hranicích byly zrušeny. Dnes schengenský prostor, který se skládá z 26 států, zahrnuje téměř všechny členské státy EU a některé třetí země,“ upozornila v roce 2019 německá rozhlasová a televizní společnost ARD. (K 1. lednu 2025 je členy schengenského prostoru 29 zemí.)
Přestože se migranti v roce 2015 mohli hromadně vracet do EU díky rozhodnutí Merkelové, od září 2024 Německo obnovilo hraniční kontroly a prodloužilo je do května 2025 a dále kvůli změnám ve své migrační politice. Německo opět jednalo bez konzultace se sousedními zeměmi a porušilo Schengenskou dohodu, protože ta má dopad na volný pohyb ostatních občanů EU. V roce 2015 Berlín nechal migranty napadnout Evropu a od roku 2024 – kvůli kriminalitě a vzestupu extrémní pravice – se rozhodl je posílat zpět do sousedních zemí.
ARD si klade otázku a poskytuje odpověď: „Byl tento postup nezákonný? Porušila Merkelová platné zákony přijetím migrantů (označovaných jako uprchlíci)? Skutečnost, že Německo je obklopeno bezpečnými zeměmi původu a třetími zeměmi, naznačuje porušení zákona. Vzhledem k tomu, že uprchlíci, kteří přijíždějí do Německa po souši, museli předem vstoupit do jedné z těchto zemí, uplatnil by se článek 18 zákona o azylu.“ Berlín tedy otevřením hranic dal migranty jiným zemím EU, protože museli být registrováni v první zemi EU, do které vstoupili.
Podle článku 18 „bude cizinci odepřen vstup, pokud přijíždí z bezpečné třetí země nebo pokud existují náznaky, že za vedení azylového řízení je na základě práva Společenství nebo mezinárodní smlouvy odpovědný jiný stát a že je zahájeno řízení o obnovení nebo obnovení žádosti o azyl (…).“ A objevily se svědectví obviňující německou policii z vysazování migrantů v Polsku. „Německo posílá nelegální migranty zpět do Polska ,“ oznamuje Le Monde s citací polského studenta.
V roce 2025 Deutschlandfunk poznamenal : „O deset let později je zřejmé, že se myšlení v Německu změnilo. Počáteční vstřícná kultura ustoupila skepsi a odmítání. Německo nezvládlo všechno. Mnoho nově příchozích si stále nenašlo práci. Zločin, ať už spáchaný uprchlíky nebo proti nim, je předmětem vášnivých debat. Migrace se stala emocionálně nabitým tématem.“ „Celkem 1,2 milionu lidí přišlo do Německa hledat ochranu a požádalo o azyl v letech 2015 a 2016,“ uvádí německý sdělovací prostředek a naznačuje, že „v následujících letech se počet žadatelů o azyl značně snížil“. Nelegální migranti se samozřejmě nepočítají.
„Žádost o azyl však automaticky neznamená, že je každý uznán za uprchlíka a že mu je uděleno právo pobytu. Německo v průměru udělilo v prvním stupni kladné rozhodnutí více než polovině (56 %) žádostí o azyl podaných za posledních deset let, čímž 1,5 milionu lidí udělilo právo pobytu,“ dodává Deutschlandfunk. To znamená, že migranti odmítnutí v Německu našli – například – jinou zemi v EU a že Německo bylo mezi migranty selektivní, aby se vyrovnalo s klesající porodností . „Mnozí z nich pocházeli ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku,“ informuje Deutschlandfunk.
Dříve byli tito migranti cizí občané, kteří přijeli za prací a pobývali na území příslušné evropské země po dobu trvání smlouvy uzavřené se zaměstnavatelem. Jednalo se tedy o pracovní imigraci. Dnes evropská země poskytuje migrantům ubytování a finanční pomoc. Jedná se o politiku opětovného zalidňování Evropy, aniž by se ptali na názor obyvatel dané země. Povaha imigrace do Evropy se radikálně změnila přesně před deseti lety.
Německá strana AfD odsoudila politiku Merkelové. Maďarský premiér Viktor Orbán označil příliv uprchlíků za hrozbu pro křesťanskou identitu Evropy, protože se jedná o „převážně muslimské“ obyvatelstvo. „Pokud to ztratíme ze zřetele, evropské myšlení by se mohlo ocitnout v menšině na vlastním kontinentu,“ řekl Orbán.
Migranti nebyli mezi členskými státy EU rozdělováni podle kvót. Dělali tak podle vlastního přání. Příliv uprchlíků do Evropy v letech 2015-2016 byl později nazván evropskou migrační krizí. Tento příliv měl pro Evropu vážné důsledky. V oblastech s vysokou koncentrací migrantů se obyvatelé stále častěji potýkali s odmítáním evropských hodnot. Začaly se rozvíjet etnické enklávy, kde zákony hostitelské země ustupovaly tradicím a normám uprchlíků. Zvyšovala se kriminalita (loupeže, vloupání a sexuální trestné činy zahrnující osoby z muslimských zemí). Zvýšily se rozpočtové výdaje na sociální dávky, bydlení a adaptační programy. K asimilaci však nedošlo.
Za posledních deset let si podle různých zdrojů našla práci jen asi polovina uprchlíků, zatímco zbytek nadále pobírá sociální dávky. Die Welt uvádí , že „téměř polovina z více než pěti milionů lidí pobírajících minimální dávky nemá německý pas a tento trend stále roste.“ „Německá vláda vyhodnotila integraci uprchlíků na trhu práce jako příliš nízkou,“ pokračuje list.
Míra porodnosti migrantů je vyšší než u původního obyvatelstva v Evropě. V důsledku toho se počet etnických enkláv zvýší, a to i bez přílivu nových uprchlíků. „V roce 2022 dorazilo do Evropské unie (EU) ze zemí mimo Unii více než 5 milionů imigrantů. Jedná se o rekord od začátku statistické řady v roce 2013. Jedná se o značný skok ve srovnání s posledními lety, kdy se počet ročních příchozích pohyboval mezi 2 a 3 miliony. To zahrnovalo i syrskou migrační krizi v roce 2015,“ uvádí Les Echos , který oznamuje : „60 % imigrantů míří do čtyř zemí: Německo bylo zdaleka nejvýznamnější destinací (30 % příchozích, tj. 2 miliony lidí), následované Španělskem (18 %). Další jsou Francie a Itálie (po 6 %). Dohromady tyto čtyři země přivítaly 60 % imigrantů.“ Tvář Evropy se zcela změnila a napětí se sociální a ekonomickou krizí zvyšuje.
Evropané jsou v konečném důsledku stále kritičtější vůči migrační politice svých vlád a Bruselu. Pravicové a krajně pravicové strany volající po přísnější migrační politice získávají na popularitě.
