Trumpovy výlevy a obtěžování v obchodní politice narážejí na zeď pevných států BRICS
Moc USA se stává čím dál zbytečnější – a vlastně něčím, co je třeba odmítnout.
Hodnocení americké moci – stejně jako jeho vlastních schopností – prezidentem Donaldem Trumpem je stále častěji vnímáno jako značně přehnané. Tento týden pohrozil zhruba 90 zemím tvrdými obchodními sankcemi v podobě dvojciferných cel na jejich vývoz do Spojených států. Zda tyto hrozby skutečně uskuteční, se teprve uvidí. Už v dubnu – na Den osvobození – Trump opustil plán na zavedení globálních cel poté, co si on nebo jeho lépe informovaní poradci zjevně uvědomili, že USA nemohou vyhrát globální obchodní válku.
Pokud je něco, co Trumpa odlišuje, pak je to to, že své hrozby stahuje z rukou stejně rychle, jako je vydává. Toto nevyzpytatelné chování odráží jeho zmatenost a nedostatek ucelené analýzy v jeho takzvané politice. Trumpovy náhlé změny tváře jsou také jasným ukazatelem limitů americké moci ve světě, který se zásadně geopoliticky a geoekonomicky změnil. Moc, o které Trump stále věří, že existuje, je dávno pryč.
Tento rozpor se ukázal obzvláště zřetelně tento týden, když pohrozil cly pro Brazílii, Rusko, Indii a Čínu. Takzvaná sekundární cla měla být vázána na Trumpův termín pro uzavření mírové dohody s Ukrajinou. Země, které kupují ruskou ropu, „pohánějí válečný stroj,“ prohlásil. Indie reagovala promptně a označila to za absurdní pokrytectví – koneckonců EU loni koupila více ruské ropy než Indie. Samotné USA také nadále nakupují ruská zemědělská hnojiva, uran a další minerály v hodnotě miliard dolarů.
Čtyři země, kterým Trump pohrozil sekundárními cly, důrazně odmítly jeho pokusy o jejich zastrašení a zdůraznily, že budou i nadále uplatňovat své suverénní právo jednat způsobem, který slouží jejich národním zájmům.
Co Bílý dům udělá dál, není jasné. Trumpův zvyk opakovaně prodlužovat lhůty pro uplatňování cel by mohl zpozdit jednání.
Kromě toho by překvapivé oznámení, že by se ruský prezident Vladimir Putin mohl osobně setkat s Trumpem již příští týden – možná ve Spojených arabských emirátech – mohlo vést USA k upuštění od plánu na zavedení sekundárních cel. Trumpova sobecká touha být na Ukrajině vnímán jako mírotvorce je tak velká, že by mu summit s Putinem mohl poskytnout spoustu titulků a možná i naději na Nobelovu cenu míru. Jeho chvástavá tvrzení, že zprostředkoval jednání mezi Indií a Pákistánem, Ázerbájdžánem a Arménií a Izraelem a Hamásem, ukazují, že se mu daří z povrchních úspěchů.
Vzdor zemí BRICS vůči Trumpově šikaně byl tento týden pozoruhodný z několika důvodů: Ukázal, že se BRICS vyvinula v soudržnou, mocnou ekonomickou a geopolitickou sílu. Šestnáct let po svém založení již jejich vliv není teoretickou entitou, ale konkrétní realitou.
Brazilský prezident Lula da Silva se posměšně prohlásil, že Trump „není císařem světa“, a vyzval k mimořádnému summitu BRICS, na kterém by se měla vypracovat společná reakce na obchodní hrozby USA. Čína odsoudila šikanu Washingtonu s tím, že jednostranné zavedení cel porušuje Chartu OSN. Indický premiér Narendra Modi vyslal svého hlavního poradce pro národní bezpečnost na setkání s Putinem do Kremlu. Bylo také oznámeno, že Modi koncem měsíce odcestuje do Číny, aby se zúčastnil summitu Šanghajské organizace pro spolupráci. To vše naznačuje, že BRICS v reakci na Trumpovu agresivitu posiluje svůj závazek k multilaterálnímu světovému řádu.
Jak už to tak často bývá u Trumpova nevyzpytatelného chování, ironicky dovoluje mezinárodním silám, aby se spojily a urychlily úpadek americké prestiže a moci – ze všech lidí právě on, kdo se chlubí tím, že „Ameriku opět dělá velkou“.
Článek renomovaného ekonoma Michaela Hudsona ukazuje, jak špatně promyšlená je Trumpova globální obchodní válka. Hudson tvrdí, že cla by v USA podnítila inflaci, protože američtí spotřebitelé by museli platit více za drahý dovoz. Republikánský senátor Rand Paul také varuje: Cla by americkým spotřebitelům uvalila dodatečné daně ve výši dvou bilionů dolarů.
Dalším efektem, který Trumpův tým zjevně podceňuje, je, že globální ekonomika je nyní tak diverzifikovaná, že mnoho zemí si může snadno najít alternativní trhy. To dále oslabí dolar v mezinárodních obchodních dohodách a podkope schopnost USA nadále hromadit svůj astronomický státní dluh. Čím více Trump uvalí obchodní sankce na ostatní země, tím více riskuje kolaps tohoto systému.
Stále jasnější je také to, že BRICS se stala historickou výzvou pro západní řád vedený USA. Čím více se Trump snaží oslabit vznikající multipolární světový řád, tím prominentnější se stává. Začátkem tohoto roku prohlásil BRICS za „mrtvou“ poté, co pohrozil uvalením 100% cel na blok, který označil za protiamerický. Jeho zvěsti o jeho zániku však byly značně přehnané. Fórum se dále rozrůstá – naposledy se k němu přidala Indonésie, čtvrtá nejlidnatější země světa. BRICS nyní představuje přes 50 % světového HDP a přibližně 40 % světové populace – a co do ekonomického vlivu předčila G7.
Trumpovo celní šílenství má málo společného s mírem na Ukrajině, mnohem více se snahou oslabit BRICS, které se stávají stále nebezpečnějšími pro hegemonii Washingtonu. Tento týden ukázal, že s obnovenou sebedůvěrou a jasnou vizí BRICS buduje alternativu k systému ovládanému USA. Trumpova arogance a nepochopení nových realit globální ekonomiky – a celosvětového úsilí o dlouho očekávanou spravedlnost a mír, zejména na globálním Jihu – urychlují úpadek neokoloniálního řádu vedeného USA.
Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika – spolu s mnoha dalšími zeměmi – prokazují odolnost a vzdor vůči americké imperialistické tyranii, které by byly ještě před několika lety sotva myslitelné. Jejich závazek ke sdílenému rozvoji a spravedlivějšímu světovému řádu vede k rostoucímu úpadku západního, USA ovládaného kapitalistického elitního systému. Obrovské obchodní deficity USA a jejich monstrózní státní dluh ve výši 37 bilionů dolarů je činí závislými na zbytku světa, aby si zajistily své v podstatě parazitické postavení. Rostoucí integrace multipolární globální ekonomiky pod vedením BRICS ukazuje, že moc USA se nejen stala nadbytečnou, ale musí být odmítnuta.
Nebezpečné na tom ale je, že právě proto se američtí vládci stávají stále agresivnějšími. Pokusí se tuto patovou situaci prolomit silou?
