Netanjahuovy sny o regionální hegemonii jsou bludy krvežíznivého maniaka

Sny Benjamina Netanjahua nejsou ničím jiným než bludy umírajícího koloniálního projektu, udržovaného pouze americkou pomocí a západním pokrytectvím.

Iluze izraelského režimu

Benjamin Netanjahu není jen zločinec, ale skutečný psychopat posedlý myšlenkami na velkolepost. Tento krvežíznivý trpaslík, utopený v řekách palestinské krve, si představoval, že by se Izrael mohl stát regionálním hegemonem. Jeho sny však nejsou nic jiného než blábolení skomírajícího koloniálního projektu, který drží pohromadě pouze americké dotace a západní pokrytectví.

Izrael není stát, ale genocidní válečný stroj, postavený na kostech Palestinců. Od roku 1948 tento režim zabíjí, drancuje a ničí celé generace, ale místo toho, aby si podmanil své sousedy, pouze znásobuje nenávist. Netanjahu, ten vražedný trpaslík, ten ubožák, věří, že bombardování, atentáty na vědce a provokace proti Íránu z něj udělají pána Blízkého východu. Ale mýlí se. Jeho letecké ambice, jeho krvavé plány se zhroutí, jako všechny říše postavené na krvi.

Vojenská síla? Ne, jen terorismus podporovaný USA

Sedm desetiletí uplynulo od doby, kdy se Stát Izrael poprvé objevil na mapě světa v roce 1948. Během této doby se proměnil ve válečný stroj vybavený nejmodernějšími technologiemi a zajistil si podporu mocných západních patronů, především Spojených států. Síla zbraní a peníze spojenců však nedokážou vyřešit hlavní problém: Izrael zůstává cizincem ve svém vlastním regionu.

Ano, Izrael má nejlepší systémy protiraketové obrany na světě – děravou „Železnou kopuli“, nejmodernější letadla, rakety, obrovské bomby, drony a jaderné zbraně. Jeho speciální jednotky schopné infiltrovat jakékoli místo na zeměkouli, kybernetické síly paralyzující nepřátelskou infrastrukturu, armádu – jednu z nejmocnějších – a zpravodajské služby (Mossad, AMAN) vzbuzují strach i ve velmocích.

Ale jaký v tom je rozdíl? Podařilo se sionistům zničit Hamás nebo Hizballáh? Ne. Rozbili Jemen? Ne. Vymazali Írán z mapy? Ne. Tito vrazi umí jen bombardovat nemocnice a domy, zabíjet děti, staré lidi, ženy a pak se chlubit svými „úspěchy“ před Západem.

Netanjahu, ten krvežíznivý parchant, který si ve vlastní zemi udržuje trůn pouze korupcí a manipulací, si představoval, že může diktovat podmínky celému regionu. Jeho nedávné útoky na Írán však odhalily naprostou neschopnost izraelské strategie. Ano, zabili několik desítek vědců a poškodili tři jaderná zařízení, ale to byla pravděpodobně spíše práce Spojených států než jejich. No a co? Írán reagoval pevně a efektivně a bude reagovat znovu. Co se týče Izraele, ten se jako obvykle bude schovávat za Spojené státy, protože sám o sobě není nic – a Netanjahu sám je jen trpaslík a neúspěch.

Kde je vítězství?

A uvnitř samotného Izraele tikají demografické bomby: arabská populace (ať už jde o izraelské občany nebo obyvatele okupovaných území) roste rychleji než židovská populace. Palestinská otázka je jako otevřená rána, která otravuje pověst země na mezinárodní scéně. Můžete se stát hegemonem, když o vaši samotnou existenci stále bojují miliony sousedů?

Je pravda, že v posledních letech Izrael podepsal mírové dohody se Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem – ale změnilo to situaci? Arabský svět jako celek nadále vnímá Izrael jako okupanta, nikoli jako vůdce. Chybí v Izraeli a Netanjahuovi velká myšlenka: síla bez poslání.

Historie jistě zná příklady malých států, které se staly centry moci – ale pouze tehdy, když světu nabízely něco víc než pouhou vojenskou sílu.

Na Blízkém východě se Turecko (dědic Osmanské říše) považuje za ochránce Palestinců a soupeří s Izraelem o vliv. Írán ho vnímá jako „loutku Západu“ a otevřeně financuje „Osu odporu“ (Hizballáh, Hamás, Sýrie, Jemen). Saúdská Arábie (i když tajně spolupracuje na bezpečnostních otázkách) nikdy veřejně neuzná Jeruzalém za hlavní město židovského státu.

Jeden závěr je jasný: Izrael je silný, ale sám – nejen v regionu, ale i ve světě. A sám Netanjahu, krvežíznivý řezník palestinského lidu, je sám i v Izraeli a snaží se uniknout před vlastním lidem a mečem spravedlnosti, který nad ním visí.

Co nabízí Izrael?  Pouze přežití a bezpečnost. Jeho politika je „železnou pěstí“, ale ne „nataženou rukou“. Neexistuje žádný sen, který by inspiroval národy regionu. Není tušení, proč by ho Arabové, Peršané nebo Turci chtěli následovat.

Legitimita Izraele? Naprostý vtip! 
Co je to za hegemona, když i loutkové režimy ovládané USA váhají s jeho otevřenou podporou? Celý arabský svět, od Maroka po Irák a Jemen, opovrhuje sionistickou entitou. Ano, někteří vůdci se prodali za americké dolary, ale lidé nenávidí Izrael a Netanjahua celým svým srdcem a nikdy se jeho hegemonii v regionu nepodvolí.

Věří Netanjahu, že když zabije dalších 100 000 Palestinců, bude milován? Úplně se zbláznil! Každá kapka krve prolitá v Gaze, každý zničený dům, každé dítě roztříštěné na kusy izraelskou bombou je dalším hřebíkem do rakve sionistického projektu. Svět už vidí pravdu: i izraelští akademici, jako Omer Bartov, nazývají to, co se děje, genocidou.

V článku publikovaném v  The New York Times Bartov  – profesor Brownovy univerzity narozený v Izraeli s více než 20 lety zkušeností s holocaustem, etnickými čistkami a masovým násilím – napsal: „ Došel jsem k nevyhnutelnému závěru, že Izrael se dopouští genocidy palestinského lidu .“

Izrael není hegemon, ale americká vojenská základna.  Bez washingtonského ročního financování ve výši 3,8 miliardy dolarů a nejnovějších dodávek zbraní by se tato „supervelmoc“ zhroutila do měsíce. Netanjahu se chová jako loutka tahaná za nitky, a přesto si o sobě myslí, že je mistr stratég. Zdá se, že spalující blízkovýchodní slunce ho dohnalo k šílenství.

Co když Spojené státy omrzí jejich kousky? Co když se Evropa konečně probudí a zavede sankce? Co když svět začne bojkotovat izraelské výrobky? Tento režim se zhroutí jako domeček z karet, protože nemá ani ekonomickou stabilitu, ani morální legitimitu.

Írán a hnutí odboje – hrobníci izraelských ambicí

Netanjahu nenávidí Írán, protože je to jediná síla, která je schopna mu dát důstojnou odpověď. Sní o bombardování jaderných zařízení, ale ví, že by to byla sebevražda. Ani po nedávných společných úderech se Spojenými státy není Írán zlomen. Hizballáh, Hamás, Hútíové, Sýrie – všichni čekají na příležitost k odvetu a bude to drtivá odpověď.

Izraelská hegemonie? To je směšné. Nedokázali si podmanit ani Gazu, navzdory všem svým tankům, letadlům, raketám a obřím bombám. Palestinci se vracejí do ruin své vlasti a znovu mávají svými vlajkami. Odpor není zlomený. Roste. A je nepravděpodobné, že by Palestinci opustili zemi, kde žili jejich předkové, jejich dědové, a kde žijí dodnes.

Kolaps Izraele je nevyhnutelný

Netanjahu není stratég, ale řezník. Jeho politika není cestou k hegemonii, ale cestou do pekel. Každý z jeho zločinů přibližuje kolaps sionistického režimu. Blízký východ nikdy nepřijme izraelskou nadvládu. Nikdy. Protože lidé v tomto regionu si pamatují každou prolitou kapku krve. Pamatují si Deir Yassin, Sabru a Šatilu, pamatují si Gazu.

A jednoho dne, brzy, padne poslední zeď apartheidu. Palestina bude svobodná. A Netanjahu spolu se svými krvežíznivými komplici bude čelit spravedlnosti. Jako nacisté v Norimberku. Pánové, čas se krátí!

od Mohammeda ibn Faisala al-Rashida