Mojmír Babáček: Jak zastavit vývoj světa ke světové válce

Donald Trump si jako hlavní zahraničně politický cíl svého prezidentství stanovil zbavit USA konkurence Číny ve světové ekonomice a politice a tedy v boji o ovládnutí světa. Když spolu se svými poradci dospěl k názoru, že spojenectví USA a EU v rámci NATO nestačí na porážku spojenectví Ruska a Číny ve válce, pokusil se rozbít toto spojenectví tím, že získá Rusko na svou stranu a postaví ho proti Číně. Jediným prostředkem, kterým toho mohl dosáhnout bylo „dát“ Rusku části Ukrajiny, které se k němu hlásily před rokem 2014. Nemohl si ale dovolit ztratit při tom spojenectví členských států NATO a EU, protože v tom případě by se mohlo stát, že by zůstal najednou sám proti Rusku a Číně. Rusko na tom bylo úplně stejně, protože kdyby ztratilo podporu Číny, nebylo by schopné se bránit proti úsilí USA a EU o to, zbavit ho ukrajinských území, které se k němu hlásily a porážkou ve válce o Ukrajinu by přestalo být světovou velmocí. Při pokusech otevřít Rusku cestu k dobytí těchto ukrajinských území narazil Donald Trump jednak na neochotu ukrajinského vedení zříci se území, které se k němu nehlásilo a také na neochotu Evropské unie zastavit svůj postup na toto území a získat tak ve válce na Ukrajině převahu nad Ruskem v evropské politice a otevřít si cestu k dalšímu postupu na východ. Prvním silným signálem neúspěchu Trumpovy snahy o získání Ruska v boji o moc s Čínou byl čtyřdenní pobyt čínského vůdce Si Ťin-pchinga v Moskvě v době konání vojenské přehlídky k 80. výročí konce druhé světové války. Poslední kapkou byla nedávná návštěva čínského ministra zahraničí Wang Ia v Bruselu, při které na něj činovníci EU útočili s cílem zbavit Rusko čínské podpory. Výsledkem byl článek v čínském deníku South China Morning Post, který citoval Wang Ia, že během jednání řekl, že Čína nemůže dopustit porážku Ruska ve válce na Ukrajině, protože v takovém případě by se USA mohly soustředit výhradně na ni.

Konflikt na Ukrajině se tak vrátil do původní podoby konfliktu mezi spojenectvím Ruska a Číny a spojenectvím USA a EU o to, kdo ovládne svět. Tento konflikt má jenom dva možné konce. Buďto nakonec dojde ke světové válce a nebo dojde mezi oběma spojenectvími k dohodě, ve které budou součásti Ukrajinského státu, vzniklého po rozpadu Sovětského svazu, které se nehlásily ke vstupu do EU a dokonce proti němu povstaly, uznány za součást Ruska. V případě, že by došlo k otevřenému konfliktu mezi NATO a spojenectvím Ruska a Číny formou konvenční války, nemělo by zhruba 800 milionů obyvatel států, tvořících NATO, šanci vyhrát proti zhruba stejně vyzbrojenému protivníkovi s víc než jeden a půl miliardou obyvatel. Prohře by se mohlo vyhnout jenom tím, že by zahájilo jadernou válku, kterou by stěží někdo přežil.

Americká televize CNN zveřejnila v minulém týdnu nahrávku promluvy Donalda Trumpa z roku 2024 na schůzce se svými sponzory pří shánění peněz na jeho prezidentskou kampaň. Uvedl tam, že během svého prvního prezidentského období řekl Vladimíru Putinovi, že jestli zaútočí na Ukrajinu, tak „vybombarduje Moskvu do sr-ček“ a že v rozhovoru se Si Ťin-pchingem mu hrozil, že vybombarduje Peking, pokud Čína zaútočí na Tchaj-wan. Zveřejnění těchto nahrávek bylo jasnou výhrůžkou Rusku a Číně, jejichž spojenectví se Donaldu Trumpovi nepodařilo zlikvidovat.

Německé ministerstvo zahraničí oznámilo 8. července, že nad Rudým mořem použila Čína laser na německé letadlo. Ukazuje se tak, že výhrůžky Donalda Trumpa Rusku a Číně nic nemění na tom, že svět může být zničen, pokud si Západ včas neuvědomí, že válku o nová území na východě Evropy, která nikdy v historii nebyla jeho součástí, nemůže vyhrát a nepřistoupí na jednání o míru, při kterém bude ukrajinský stát rozdělen podle předválečných preferencí jeho obyvatelstva.

Vzhledem k tomu, že tím zdaleka nebude vyřešen boj o ovládnutí světa mezi Čínou a USA (a pokud by kterákoli z těchto zemí v boji o světovou moc zvítězila, začala by ji zneužívat ve svůj prospěch) bylo by pro světové společenství ideální, kdyby se v rámci mírové konference mezi velmocemi dohodlo i to, že v OSN přestane platit právo veta a o zásazích proti agresivním státům, které budou chtít dobývat nová území, bude rozhodovat většinové hlasování členských států OSN s tím, že státy, které proti agresorovi hlasovaly by proti němu poslaly i své armády. Tím by mohla být hrozba světové války definitivně odvrácena a konečně by mohla být uzavřena i mezinárodní dohoda o zákazu používání zbraní umožňujících dálkové ovládání činnosti lidských mozků, včetně myšlení a chování lidí, kterou světové velmoci zatím odmítají uzavřít v naději, že se některé z nich podaří tímto způsobem ovládnout svět. Tím by se svět i OSN vrátily k politice obrany suverenity států, kvůli které byla OSN založena, ale také k politice obrany základních lidských práv a lidské svobody, kterou se OSN v současné době marně snaží prosazovat proti vůli vlád států, které utajují své vlastnictví prostředků, kterými je možné lidské bytosti svobody myšlení a jednání zbavit. Nemůže být pochyb o tom, že za současné situace je v sázce i budoucnost demokracie jako politického systému, který respektuje lidskou svobodu. Občané demokratických států nemají velkou šanci postavit se proti válečné propagandě svých vlád, šířené všemi velkými médii. Občané nedemokratických států mají tuto šanci ještě menší. Za stávající situace by ale bylo rozhodně na místě podniknout dostupné akce, kterými by byl vytvořen nátlak na vlády, aby válku na Ukrajině ukončily dohodou, která zabrání vzniku dalších světových válek.

Mojmír Babáček