Peter Haisenko: Transhumanismus neboli „Deus ex machina“
V roce 1958 německý sprinter Armin Hary zvládl běh na 100 metrů za 10,0 sekund. Tento čas se stále měřil ručně. Doposud byl tento světový rekord překonán pouze o setiny sekundy a je otázkou, zda je to způsobeno novými metodami měření. Hary evidentně dosáhl hranic lidské výkonnosti. To se však neakceptuje.
Bez technických pomůcek dokáže dobrý sportovec skočit o něco výš než dva metry. S tyčí, dnes extrémně ohebnou tyčí ze skelných vláken, jsou možné skoky přes šest metrů. Dopad na zem však vyžaduje další pomůcky, jako jsou vhodné gumové podložky, aby se předešlo vážnému zranění. Bez technických pomůcek je téměř nemožné skočit z výšky šesti metrů bez zranění. To znamená, že s technickými pomůckami jsou lidé schopni výkonů, které daleko přesahují jejich přirozené schopnosti. Je to transhumanismus?
Termín „kyborg“ existuje již dlouhou dobu. Ve své nejčistší podobě popisuje integrální kombinaci člověka, lidského mozku a stroje. Když jsem sám pilotoval velké osobní letadlo, cítil jsem se téměř jako kyborg. Já, malý člověk, jsem byl integrován do řízení obřího stroje a mohl jsem překonávat oceány a kontinenty téměř rychlostí zvuku a přepravovat více než 100 tun nákladu nebo 400 lidí. Kombinace člověka a stroje to umožňuje. Transhumanismus klade otázku, ve kterých oblastech lidské existence lze těmito kombinacemi dosáhnout dalších vrcholných výkonů. Nebo zda lze zásahem do lidské DNA samotné lidi „vylepšit“ a posunout za jejich přirozené limity. A právě v tomto bodě se nacházíme uprostřed transhumanismu.
Je přípustné manipulovat s lidským genomem?
Toto už pokročilo za hranice teorie. Jen si vzpomeňte na „očkování“ s obsahem mRNA. Ta mají modifikovat lidský organismus, DNA, aby se mohl lépe bránit určitým virům. Největší hromadný experiment na lidech byl proveden bez ohledu na vedlejší účinky. Víme, že se některé věci pokazily. Na druhou stranu jsou lidské schopnosti přehnané až do bodu grotesknosti. Mám na mysli „změnu klimatu způsobenou člověkem“. Tvrdí se, že lidé jsou schopni změnit klima. Lidé se domnívají, že vědí, jaké bude klima za 50 let, i když je stále sotva možné poskytnout spolehlivou předpověď počasí na příští týden. Je to čistá arogance, nebo má to jiné cíle, které mají zůstat skryté?
Příroda nám dala dvě pohlaví. Ani to už není přijatelné. Vzdala jsem se snahy spočítat počet možných pohlaví, která by nyní měla existovat. Faktem je, že hormonálními a chirurgickými zásahy lze fyzický vzhled člověka změnit do takové míry, že původní pohlaví je sotva rozpoznatelné. To však neovlivňuje plodnost a plození dětí, ačkoli plodnost je po takové „transformaci“ přinejmenším vážně zpochybněna. Dostali jsme se tak ke kultu smrti, jak jej nazývá náš autor Karl Pongracz. To zahrnuje i válku. Válka vždy uhasí život, a to v průmyslovém měřítku. Lze tedy říci, že každý, kdo volá po válce, může být pouze stoupencem kultu smrti, který chce vyhladit alespoň části lidstva. Samozřejmě jen ty „přebytečné“, ty, které již nejsou potřeba pro chamtivou honbu za ziskem.
Luxus bez lidské práce?
Nejméně 80 procent mechanických činností nezbytných pro přežití a luxusní existenci vykonávají stroje a ty to dokážou pouze s obrovským množstvím energie: jadernou, ropnou, plynovou a trochou uhlí. Není známo, zda a kdy tyto energetické zásoby dojdou. Objevuje se strašidlo, že by se to mohlo stát brzy. Mohlo by! S lithiem pro elektromobily je to však již jasné. Ale ani to není zdroj energie. Co by tedy bylo logičtější pro „horních deset tisíc“ než snížit počet nadbytečných darmoživitelů, aby zásoby vydržely déle pro ty první? To nás ale přivádí k jádru konspiračních teorií. Může být věrohodné, že elitní menšina skutečně chce zavraždit masy lidí, které považuje za nadbytečné pro svou elitní luxusní existenci? Nebo že chce vychovat lidi, kteří budou fungovat jako neporazitelní vojáci, aby si zajistili moc? Bez sociálních potřeb.
Bůh ze stroje
Malá část lidstva se domnívá, že chce „vylepšit“ stvoření. Chovají se takříkajíc jako bohové tím, že optimalizují lidi jako stroje. Zatímco již pozorujeme víru v technologie, které určují naše životní podmínky, aniž bychom zvažovali, do jaké míry každý technologický pokrok zlepšuje také naši existenci, otázka, zda je dobré a správné si s našimi geny hrát, se nikdy ani neklade. Lidé jsou kritičtější k rostlinám, protože nevědí, zda by změna jediného genového řetězce mohla vést k variantě, která by se stala tak dominantní, že by mohla vyhladit všechny ostatní rostliny. Nebo zda by jejich konzumace mohla mít negativní dopad na naše zdraví. S lidmi je to jednodušší. „Mutanti“ jsou identifikovatelní a lze je vyřadit a zabít. Opravdu chceme, aby si malá „elita“ hrála na Boha? Kdo by chtěl s lidmi zacházet jako se stroji a „optimalizovat“ je? Mohou lidé stvořit božskou bytost, která jako „přirozený“ vůdce lidstva nebude mít žádnou alternativu? Jen si vzpomeňte na takzvanou umělou inteligenci, která je na cestě stát se konečnou autoritou.
O tomto rozsáhlém tématu by se musela napsat celá kniha, abychom vůbec začali chápat, co se s námi děje a co přinese budoucnost. Kolik konspiračních teorií se nyní ukázalo jako skutečné, jako fakta? Kdy se vyplatí otevřeně se postavit proti tomuto zcela normálnímu šílenství? A existuje ještě naděje na překonání tohoto kultu smrti? Tuto knihu napsal Karl Pongracz a nazval ji Kult smrti. Stala se dílem, které vás komplexně informuje o tom, jak a proč se to dělá. Ale tím se nezastaví; také vám dává jistotu, že je nakonec na nás, jak daleko jsme ochotni tyto psychopaty nechat zajít. Prvním předpokladem pro odpor je samozřejmě znalost této problematiky. Přidejte se tedy k řadám „vědoucích“ a bojovníků za svobodu tím, že si svůj výtisk „Kultu smrti“ objednejte přímo od vydavatele zde nebo si jej zakoupíte ve svém místním knihkupectví (ke škodě českého čtenáře je kniha pouze v němčině – pozn. red.).
