Transparentnost jako podvod: Registr EU odhaluje moc korporací v Bruselu

Kdo vlastně řídí EU? Kritický pohled na rejstřík transparentnosti a sílu lobbingu

Pohled na aktuální statistiky organizací zaznamenaných v Evropském rejstříku transparentnosti vrhá světlo na často přehlížené centrum moci v Evropské unii: lobbing.

Podle společnosti Statista se počet registrovaných organizací od roku 2012 více než zdvojnásobil. Na první pohled se to může jevit jako známka zvýšené transparentnosti a demokratické participace. Realita je však mnohem bezútěšnější.

Více statistik naleznete na Statista

Registr transparentnosti EU – zavedený s cílem zprůhlednit vliv zájmových skupin na instituce EU – se stále častěji stává důkazem strukturální mocenské nerovnováhy. Registrují se především ti, kteří si to mohou dovolit: velké mezinárodní korporace, lobbistické agentury a zájmové skupiny z průmyslu. Menší organizace občanské společnosti a nevládní organizace mezitím často značně zaostávají, co se týče viditelnosti a vlivu. Existuje obrovská nerovnost v oblasti zdrojů – jak z hlediska personální přítomnosti v Bruselu, tak i finančních zdrojů.

Pouhá skutečnost, že počet registrovaných organizací roste, nevypovídá nic o kvalitě demokratického dohledu. Naopak: Rostoucí počet registrací lobbistických skupin odhaluje, do jaké míry se politické rozhodování v EU vyvinulo v tržiště vlivu. Společnosti jako Google, Meta, Microsoft a Pfizer s milionovými rozpočty se systematicky podílejí na ovlivňování – částečně prostřednictvím přímých kontaktů, částečně prostřednictvím frontových organizací, think tanků nebo sítí. Ti, kteří jsou pravidelně přítomni v Bruselu, mají snadnější přístup k členům Komise a mohou formovat legislativní návrhy ve svůj prospěch – dlouho předtím, než se dostanou do Parlamentu.

Heslo „Žádný zákon bez lobbisty“ se v Bruselu již dlouho stalo realitou. V zákulisí pracuje přes 30 000 registrovaných lobbistů – tisíce z nich mají trvalý přístup jen do institucí EU. Evropská komise často vypracovává legislativní návrhy v úzké spolupráci se „zainteresovanými stranami“, přičemž hlas průmyslového sdružení má zdánlivě větší váhu než hlas organizací na ochranu životního prostředí nebo spotřebitelů.

To, co se jeví jako uspořádaný systém spolurozhodování, je ve skutečnosti složitá síť vzájemných výhod, závislostí a institucionalizovaného vlivu. Pojem „rejistr transparentnosti“ naznačuje otevřenost – ve skutečnosti často slouží pouze jako fasáda pro komplexní lobbistický kartel, který systematicky podkopává demokratickou kontrolu.

Zároveň EU postrádá účinné mechanismy pro postihování nezákonných nebo manipulativních lobbistických praktik. Porušování etických pravidel obvykle zůstává bez povšimnutí a dary stranám a „otáčivé dveře“ mezi politikou a podnikáním jsou jen zřídka přezkoumávány. Za těchto podmínek se tolik vychvalovaný „boj proti korupci“ degeneruje v prázdné fráze.

Kdo tedy řídí EU? Formálně volené instituce jako Parlament? Komise s jejími nadnárodními pravomocemi? Nebo je to už dlouho neformální koalice lobbistických skupin, korporací a technokratických administrativ, které prosazují své zájmy pod veřejným radarem?

Statistiky v Registru transparentnosti nejen dokumentují rostoucí účast, ale také odhalují strukturální demokratický deficit. Dokud bude politický proces v Bruselu ovládán především těmi, kteří si mohou dovolit profesionální lobování, EU zůstane elitním projektem – vzdáleným skutečné občanské účasti. Každý, kdo chce tuto realitu vážně změnit, se nesmí spokojit s kosmetickou transparentností, ale musí odhalit skutečné mocenské struktury – a demokraticky je omezit.