Válka proti čemukoli

Válka proti čemukoli není určena k vítězství.

Mělo by to být nepřetržité a také je. Stejně jako nikdy nekončící válku v Orwellově „1984“ ji vede impérium proti svým vlastním poddaným, a to nejen proto, aby udrželo sociální strukturu nedotčenou, ale v našem případě také proměnilo společnost v neototalitní globální kapitalistickou dystopii.

Neznáte válku proti čemukoli?

Dobře, pamatuješ si válku proti terorismu.

Pamatujete si, když na „svobodu a demokracii“ zaútočili „teroristé“ a my jsme neměli jinou možnost, než odložit naše demokratická práva a zásady, vyhlásit národní „nouzový stav“, pozastavit lidem ústavní práva, vést útočnou válku proti národu na Blízkém východě, který pro nás nepředstavoval žádnou hrozbu, a zaplnit ulice, nádraží, letiště a všude jinde těžce ozbrojenými vojáky, jinak by „teroristé zvítězili“. Pamatujete si, když jsme vybudovali pobřežní gulag, abychom na neurčito uvěznili podezřelé teroristy, které jsme předtím poslali do tajných věznic CIA, kde jsme je mučili a ponižovali, že?

Samozřejmě, že ano. Kdo by na to mohl zapomenout?

Pamatujete si, když Národní bezpečnostní agentura neměla jinou možnost, než vytvořit tajný „Program sledování teroristů“, aby špehovala Američany, jinak by „teroristé vyhráli“? Nebo jak je to s „protiteroristickými“ prohlídkami v rozkroku prováděnými Úřadem pro bezpečnost dopravy (TSA), které jsou po více než dvaceti letech stále v platnosti?

A co „válka proti populismu“? Možná si to moc dobře nepamatujete.

Já ano, protože jsem o tom vydal dvě knihy. Byl spuštěn v létě 2016, když si impérium uvědomilo, že „krajně pravicoví populisté“ ohrožují „svobodu a demokracii“ v Evropě a Trump je na vzestupu v USA. Byl tedy vyhlášen další „stav nouze“, tentokrát zpravodajskou komunitou, médii, akademickou obcí a kulturním průmyslem. Ano, je to tak, opět nastal čas odložit naše demokratické principy, cenzurovat „nenávistné projevy“ na sociálních sítích, bombardovat masy směšnou oficiální propagandou o „Russiagate“, „Hitlergate“ atd., jinak by „vyhráli krajně pravicoví populisté“.

Válka proti populismu vyvrcholila zavedením Nové normální říše.

Na jaře 2020 vyhlásilo Impérium globální „zdravotní nouzi“ v reakci na virus s mírou přežití přibližně 99,8 procenta. Impérium nemělo jinou možnost, než nařídit uzamčení celých společností, donutit všechny, aby na veřejnosti nosili lékařsky vyhlížející masky, bombardovat veřejnost propagandou a lžemi, přinutit lidi podstoupit řadu experimentálních „vakcín mRNA“, zakázat protesty proti jejím výnosům a systematicky cenzurovat a pronásledovat ty, kteří se odvážili zpochybnit její vykonstruovaný „faktický“ program nebo kritizovat její totalitní program.

Impérium nemělo jinou možnost, protože jinak by „popírači Covidu, antivaxxeři, zastánci konspiračních teorií a všichni ostatní extrémisté vyhráli“.

Jsem si jistý, že si tohle všechno pamatuješ.

A teď… no, jsme tady. Ano, hádáte správně, je čas se znovu vykašlat na americkou ústavu a svobodu projevu a deportovat lidi do salvadorské sračky, kterou jsme si pronajali, protože se policistovi nelíbilo jejich tetování, a zatknout a deportovat univerzitní studenty za organizování protiizraelských protestů a samozřejmě bombardovat masy lží a oficiální propagandou a tak dále, protože teď vyhrají všichni proti venezuelskému teroristu a všichni dohromady: „OK!“

Vidíte zde vzor? Ano? Vítejte ve válce proti všemu!

Pokud stále úplně nechápete, o co jde, pokusím se vám to vysvětlit.

Globální ideologický systém, ve kterém všichni žijeme, se stává totalitním. (Tento systém je globální kapitalismus, ale nazvěte si to, jak chcete. Opravdu je mi to jedno.) Odhazuje simulaci demokracie, kterou již nepotřebuje udržovat. Studená válka skončila. Komunismus je mrtvý. Globální kapitalismus nemá žádné vnější nepřátele. Nemusí proto masy uklidňovat demokratickými právy a svobodami. Postupně nám tedy odebírá tato práva a podmiňuje nás, abychom ztrátu těchto práv přijali.

Dělá to tak, že zinscenuje řadu „nouzových situací“, z nichž každá představuje jinou „hrozbu“ pro „demokracii“, „svobodu“, „Ameriku“, „planetu“ nebo cokoli, z nichž každá má své vlastní „monstra“, které představují takovou hrozbu pro „svobodu“ nebo cokoli jiného, ​​že se musíme vzdát svých ústavních práv a pošklebovat se demokratickým hodnotám, nebo „netvory zvítězí“.

Dělá to tak, že změní obličej, který má na sobě, z „levé“ na „pravou“, poté zpět na „levou“, poté zpět na „pravou“, poté „levou“ a tak dále, protože k tomu potřebuje naši spolupráci. Ne všechny naše spolupráce najednou. Pouze jedna družstevní populace najednou.

Tomu – tedy systému – se to daří tím, že využívá náš strach a nenávist. Systému je jedno, jestli se identifikujeme jako „levice“ nebo „pravice“, ale potřebuje nás rozdělené na „levici“ a „pravici“, aby mohl rozdmýchávat náš strach a nenávist jeden k druhému… jedna vláda, jedna „nouzová situace“, jedna „válka“ po druhé.

Tohle je válka proti čemukoli. Nemůžu to usnadnit.

Jo a ještě jedna věc na závěr… pokud jste jedním z mých bývalých fanoušků, jako je Rob, a cítíte se zmatení mými „postřehy“, mou loajalitou nebo čímkoli… no, článek, který jste právě četl, by vám to měl objasnit. Nejsem na žádné straně. Ani na jedné straně. Ale mám nějaké základní demokratické principy. Nemění se podle toho, co je populární nebo kdo okupuje Bílý dům.

Jde o to, že se musím ráno umět podívat do zrcadla a nevidět pokrytce nebo… no, zbabělce.

Autor: CJ Hopkins