Martin Jay: Mezi mírovými prostředníky na Ukrajině něco smrdí

Starmer káže o svobodné a demokratické Ukrajině a zároveň pronásleduje každého, kdo nesdílí jeho názor nebo kritizuje stav Británie na sociálních sítích.

Není třeba génia, aby si uvědomil, že ze tří skupin, které buď soupeří o válku, nebo kňučí po míru, žádná není ve svých úmyslech poctivá. Trump například mluví o míru, i když má prostředky k jeho okamžitému prosazení. Místo hraní ale čeká na kšefty. To není jen typický Trump – „Kde je dohoda?“ – ale také strategický manévr, jak zjistit, kde je „sladká tečka“ v jednání s Ruskem. Jeho metoda je vždy stejná: vytvořit krizi a pak se prezentovat jako jediný člověk, který ji může vyřešit. Jeho osobnost je vždy středem zájmu.

Jeho vystoupení v Bílém domě je třeba vnímat v tomto kontextu. Zelenskyj byl nečestný od samého začátku, když se tam dostal. Původně se měl sejít s Trumpem a JD Vancem, aby podepsali dohodu o těžbě vzácných nerostů – dohodu, se kterou již souhlasil, ale opakovaně od ní ustupoval. Za zavřenými dveřmi se rychle ukázalo, že není ochoten smlouvu skutečně podepsat. Byl tedy aktivován plán B: Zelenskij měl být zobrazen jako nevděčný, arogantní a neschopný s ním spolupracovat. Ale co je ve skutečnosti za Zelenského váháním?

Opět se ukazuje, že Zelenskyj nejedná nezávisle, ale je ovládán ostatními. Je opravdu náhoda, že jen pár dní předtím dorazil do Bílého domu britský premiér Keir Starmer a oznámil svou ochotu zvýšit výdaje na obranu – přesně to, co Trump požadoval od evropských členů NATO? Snažil se Starmer jednoduše získat Trumpovu přízeň, aby získal schůzku, nebo se připravoval na turbulentní časy, kdy se Trump dozví pravdu o obchodu s minerály? Podle zpráv už Zelenskij práva na tyto nerosty prodal Velké Británii. Hrál tedy s Trumpem špinavou hru.

Ale to je jen začátek lží a her.

Když se podíváte na Zelenského evropské partnery, můžete vážně tvrdit, že jsou ke svým voličům upřímní? Zatímco Macron požaduje bezletovou zónu, Starmer oznamuje, že Británie vyšle na Ukrajinu své vlastní vojáky. Zbláznil se svět, nebo to ti politici myslí vážně? Británie má ve svých ozbrojených silách celkem asi 150 000 vojáků – kolik z nich by mohl Starmer reálně poslat? V lepším případě třetinu. A to zřejmě bez podpory USA, které se již drží stranou?

Pokud to není dost absurdní, šílenství pokračuje. Od té doby, co se ve Spojeném království zúčastnil mimořádné schůzky s několika vůdci EU, včetně tureckého prezidenta Erdogana, řekl Zelenskyj několik velmi podivných věcí. Při vybírání obrovských šeků na další vojenskou pomoc najednou mluví o možné mírové dohodě s Ruskem.

Starmer se na druhé straně připravuje na vyslání britských vojáků na Ukrajinu a zároveň uvězňuje lidi, kteří ho na Facebooku kritizují – zejména pokud útočí na členy jeho vlastní strany. Tato ironie mohla pocházet přímo z příručky diktátora. Starmer hlásá podporu svobodné a demokratické Ukrajině, ale zároveň pronásleduje každého, kdo zpochybňuje jeho vlastní politiku.

Ve skutečnosti jeden despota podporuje druhého a je otázkou, jak dlouho se to podaří udržet, když se britští vojáci brzy vracejí domů v pytlích na těla. Policie přitom důchodce vyhání a hrozí jim vězení – nebo ještě sociální škrty. Samozřejmě, že návrat těl bude zakryt tichou dohodou mezi vládou a britským tiskem, stejně jako mnoho dalších „no-go zón“ bylo předem určeno. Občanští novináři o tom ale budou informovat, protože rodiny padlých vojáků nebudou mlčet.

Zdá se, že Starmer a Macron věří, že vyslání evropských jednotek na Ukrajinu převáží jakoukoli možnou dohodu mezi USA a Ruskem – podobně jako Churchill kdysi používal triky, aby zatáhl USA do druhé světové války. Starmer jedná tak unáhleně, že si mnozí kladou otázku, zda ho ovládá Mossad nebo Obamové. V každém případě patří do tábora těch, kteří od samého počátku pronášejí nespočet falešných předpovědí, zejména o účinnosti sankcí proti Rusku.

Nakonec je tu jen jeden závěr, i když Trumpovi a Putinovi ponechává jen dvě nepříjemné možnosti. Buď nechají Evropany pokračovat ve svém šílenství a budou sledovat kolaps NATO jako seriózní organizace, nebo stáhnou podporu Zelenskému a vynutí si prezidentské volby – ve kterých pak Trump jako svého nástupce navrhne vlastního kandidáta.

Starmerova největší chyba je, že předpokládá, že britské jednotky není třeba posílat na frontu, ale mohou být umístěny v Kyjevě jako politické gesto na podporu Zelenského. Ruské jednotky se ale každým dnem přibližují k ukrajinské metropoli. Trumpův pokus o změnu režimu na Ukrajině bude mnohem obtížnější s evropskými vojáky na místě. Americké ministerstvo zahraničí se běžně nesetká s tak silným odporem vůči jeho špinavým trikům.

Je Zelenského nová mantra „Chceme mír“ jen trikem, jak získat čas na přezbrojení? Pravděpodobně.

Monty Python by se s těmito klauny skvěle bavil.

Blahoslavení tvůrci pokoje.