Thomas Röper: Šok v Bruselu a Kyjevě po telefonátu mezi Putinem a Trumpem
12. únor byl dnem, po kterém byly Brusel a Kyjev zjevně v šoku. Trump a Putin zahájili jednání o Ukrajině bez konzultace s EU a Ukrajinou a v Bruselu promluvil nový americký ministr obrany.
Nyní se to stalo: Trumpova administrativa zahájila jednání s Ruskem o ukrajinské krizi a ani EU ani Ukrajina o tom nebyly předem informovány. I když se dalo předvídat, že EU a Ukrajina budou z rozhovorů vynechány, způsob, jakým Trumpova administrativa postupovala, byl jasným důkazem toho, že EU už ve Washingtonu neberou vážně. A bylo jasné, že Kyjev se ptát nebude.
Thunderclap v Bruselu
Ještě v úterý se Zelenskij pokusil zůstat v rozhovorech a v rozhovoru prohlásil , že pokud Trump uspěje v přivedení Ukrajiny a Ruska k jednacímu stolu, „vyměníme jedno území za druhé“. Zelenskyj také řekl, že Evropa sama o sobě není schopna zajistit bezpečnost Ukrajiny a že „bezpečnostní záruky bez Ameriky“ nejsou „skutečnými bezpečnostními zárukami,“ řekl.
Tento pokus využít těch pár vesnic, které Kyjev drží v ruské Kurské oblasti s obrovskými ztrátami, jako vyjednávací tahák při jednáních s Ruskem, byl však jen další kapkou, na které se Zelenskij snažil lpět;
To se ukázalo ve středu v Bruselu . Uskutečnilo se zde setkání Kontaktní skupiny Ukrajina, akce navazující na formát Ramstein na podporu Ukrajiny. A tam nový americký ministr obrany Pete Hegseth, který tam cestoval speciálně kvůli akci, mluvil na rovinu.
Trumpova administrativa nevěří, „že členství Ukrajiny v NATO je pro Ukrajinu realistickým výsledkem vyjednaného urovnání,“ řekl Hegseth a dodal, že pokud by mělo být dosaženo mírového řešení mezi Ruskem a Ukrajinou, muselo by být zajištěno vojáky. A to je odpovědnost Evropanů, protože „na Ukrajinu nebudou posláni žádné americké jednotky“, jak jasně řekl Hegseth. Vyloučil také možnost, že by se evropští vojáci vydali na Ukrajinu v rámci mise NATO.
Jednoduše řečeno: Evropané by najednou byli proti Rusku sami, pokud by na Ukrajině bylo dosaženo míru a Evropané nebo Kyjev by poté chtěli Rusko provokovat.
To ale není vše, protože Hegseth označil za „nereálný“ i návrat k hranicím z roku 2014 nebo dokonce 1991, včetně Krymu, který Západ a zejména Kyjev dosud nekompromisně požadovaly . Takže se to scvrkává na to, že si Rusko ponechá bývalá ukrajinská území, která kontroluje, jedinou otázkou bude, zda a v jaké podobě to bude uznáno.
A to nebylo vše, protože Hegseth dále řekl, že Evropa musí v budoucnu poskytovat Ukrajině „lví podíl smrtící a nesmrtící pomoci“. A Evropa se bude muset v budoucnu postarat o svou vlastní bezpečnost, protože USA čelí „rovnému konkurentovi v komunistické Číně“, který vyžaduje plnou pozornost USA. Proto by podle Hegsehta mělo dojít k „dělbě práce“ mezi USA a Evropou s tím, že Evropané se budou starat o Evropu, „zatímco USA začnou dávat přednost zmíněným hrozbám“, tedy Číně.
Zcela nové tóny generálního tajemníka NATO
Jak hluboký musí být šok v Bruselu po Hegsethově prohlášeních, ukázal prohlášení generálního tajemníka NATO Rutteho, který – jen pro připomenutí – v posledních měsících neustále a vychloubačně hlásá, že Ukrajina musí být před jednáním s Ruskem postavena do „pozice síly“. Ano, nemělo by se mluvit o vyjednávání obecně, požadoval, ale pouze o tom, jak dostat Ukrajinu do pozice síly. A samozřejmě to byla zatím oficiální linie, Ukrajina v každém případě po skončení konfliktu vstoupí do NATO. Rutte to všechno říkal nepřetržitě v každém mikrofonu.
A teď?
Po Hegsethově prohlášení se najednou přestalo mluvit o vstupu Ukrajiny do NATO, když Rutte předstoupil před novináře. Novinář se Rutteho zeptal, jak NATO vnímá americký návrh na odložení vstupu Ukrajiny do NATO o desítky let v rámci mírových rozhovorů s Ruskem. Rutteova odpověď byla :
„Vím dvě věci. Za prvé, musíme zajistit, aby Ukrajina byla v nejlepší možné pozici, až začnou jednání o budoucnosti konfliktu. Zadruhé, že výsledek těchto jednání a mírové dohody bude pevný a konkrétní a že bude pevně stanoveno, že Rusko se nikdy nepokusí zaútočit na jediný čtvereční kilometr Ukrajiny. To jsou dvě důležité věci. A pak můžeme společně přemýšlet, jak to udělat.“
Je to poprvé, co generální tajemník NATO již neslíbil Kyjevu členství v NATO. A už se nemluvilo o „pozici síly“, ale pouze o „nejlepším možném postavení“, ať už to může znamenat ve světle vojenské porážky, kterou Ukrajina v současnosti trpí.
Telefonát, druhý šok pro Kyjev a Brusel
V Bruselu a Kyjevě byli lidé pravděpodobně stále v šoku po Hegsethově prohlášení, když o pár hodin později následoval druhý třesk. Aniž by předem informovali Kyjev a Brusel, americký prezident Trump a prezident Putin spolu hodinu a půl telefonovali a oznámili okamžité zahájení jednání. Brusel a Kyjev nebyly o telefonátu předem informovány a ani nebudou přítomny na začátku jednání.
Trump a Putin se dokonce pozvali na návštěvu a skutečnost, že Trump napsal „o velkých výhodách, které jednoho dne budeme mít z naší spolupráce“, musela v Bruselu způsobit naprostý šok. Zdá se, že USA a Rusko začínají normalizovat vztahy (samozřejmě je před námi ještě dlouhá cesta), zatímco v Bruselu to mají na starosti pouze radikální antirusové jako von der Leyen, Kallas a tak dále a ti jsou nyní mezinárodně zcela izolovaní.
Po telefonátu s Putinem to vše Trump veřejně zopakoval. Uvedl, že Ukrajina jen stěží získá svá území zpět a že vstup Ukrajiny do NATO považuje za „nepraktický“.
A Trump řekl, že první setkání mezi ním a Putinem se uskuteční v Saúdské Arábii „v nepříliš vzdálené budoucnosti“.
Co bude dál?
Plány, se kterými Trumpova administrativa hodlá vstoupit do jednání s Ruskem, samozřejmě ještě nejsou veřejné, ale po tomto dni se mnohé vyjasnilo.
Za prvé, zdá se, že Trump chce nechat Rusko, aby si ponechalo svá nová území, otázkou bude, zda a kdo nové ruské hranice uzná. Mezinárodní uznání bude pravděpodobně ruským požadavkem, aby byl spor o území definitivně ukončen.
Za druhé, Trumpovi je úplně fuk – řečeno na rovinu – o tom, co si myslí Kyjev a Brusel. A ruská vláda také dost často prohlašovala, že EU již nevidí jako partnera pro vyjednávání. Takže EU může pokračovat ve své protiruské hysterii už nikoho mezinárodně nezajímá, ostatně globální Jih už toho má dávno dost.
Za třetí, Ukrajina de facto kapituluje, i když se tomu slovu samozřejmě vyhne. Ale Zelenskij nesplní žádné ze svých požadavků: žádné členství v NATO, žádný návrat k předchozím hranicím a o finanční kompenzaci z Ruska už nemusí snít.
To mimochodem okamžitě vede k další otázce: Co se stane se zmrazenými aktivy, zejména v Evropě, které chce EU použít k financování další podpory Ukrajině? Těžko se dá očekávat, že se Rusko při jednáních prostě vzdá svých miliard.
To vše dohromady znamená, že Washington pravděpodobně brzy dá Zelenskému palec dolů, zvláště když americká vláda nyní otevřeně vyzývá k brzkým volbám na Ukrajině, protože Zelenskij pravděpodobně nebude tím správným kandidátem na vyjednávání, zvláště když ruský prezident Putin jasně prohlásil, že Zelenského funkční období vypršelo téměř před rokem, a že tedy není ze zákona oprávněn podepisovat smlouvy pro Ukrajinu. Stručně řečeno: Putin i Trump budou pravděpodobně souhlasit s heslem „Selenskij musí odejít“.
Velkou otázkou bude, zda dohoda mezi Trumpem a Putinem přesáhne Ukrajinu, neboť na stole je i Putinův požadavek na zrušení všech sankcí a novou bezpečnostní architekturu pro Evropu či dokonce Eurasii.
To by ale mohlo být obtížné, protože Trumpovou strategií by mohlo být požadovat omezení rusko-čínské spolupráce výměnou za ústupky od Ruska, s čímž Putin určitě nebude souhlasit, protože by to byl jen další pokus USA oddálit Rusko a Čínu od sebe, aby je pak jednotlivě oslabily.
Stále je tu tedy spousta otazníků, ale je zřejmé, že režim v Kyjevě a EU a její členské státy budou těmi politickými poraženými, kteří se ve své vazalské loajalitě k Bidenovu týmu nechali zahnat do sebevražedného podniku.
