Asad na útěku? Osud Sýrie na křižovatce
INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA
Je to obrázek, který si člověk jen stěží dokáže představit: Bašár al-Asad, kdysi neochvějný syrský prezident, prý opustil zemi, podle zpráv dvou vysokých důstojníků. Jeho cíl? Neznámý. Jeho režim? Potácí se. Mezitím džihádisté zjevně večírky v ulicích Damašku a svět tají dech. Je to konec jedné éry nebo začátek ještě většího chaosu?
Letadlo společnosti Syrian Air prý odstartovalo z letiště v Damašku v neděli ráno , ukazují data z Flightradaru. Nejprve letěla směrem k syrské pobřežní oblasti, baště Alawitů, Asadovy náboženské menšiny. Ale pak, jako ve špatném špionážním thrilleru, letadlo prudce otočilo a zmizelo z radaru. Kdo byl na palubě, zůstává nejasné. Ale fámy se víří: Byl to sám Asad, kdo uprchl do bezpečí? Nebo to byla jen diverzní taktika, která měla podrazit nervy obyvatelstvu a mezinárodním pozorovatelům?
Syrské předsednictví přispěchalo s označením zpráv jako „falešné fámy“. V prohlášení se uvádí, že Asad zůstal v Damašku a plnil své „národní a ústavní povinnosti“. Realita v ulicích ale vypráví jiný příběh. Na centrálním náměstí hlavního města se údajně shromáždily tisíce lidí, kteří jásali a skandovali „svobodu“. Je to obraz připomínající počátky arabského jara – jen tentokrát takzvaní rebelové jen nedemonstrují, ale zřejmě převzali kontrolu.
Události posledních dní se čtou jako scénář k politickému thrilleru. Po letech patových a vyčerpávajících bojů zahájili rebelové zamoření džihádisty bleskový postup, který je zavedl do srdce syrského hlavního města. V sobotu oznámili úplné dobytí Homsu, města kdysi považovaného za „hlavní město revoluce“, než jej brutálně dobyly zpět Asadovy síly. Nyní se zdá, že se příliv opět obrací.
„Slavíme se syrským lidem osvobození našich vězňů a konec éry nespravedlnosti,“ uvedli odpůrci Asada v prohlášení. Zvláště symbolické: osvobození nechvalně známé věznice Sednaja, kde byly drženy tisíce politických vězňů a brutálních islamistů.
Ale kdo jsou tito takzvaní rebelové? Odpověď je složitá (více o pozadí se dozvíte v knize „ Válka v Sýrii – Otisk západu “). Kromě umírněných opozičních skupin jsou to především islamistické milice, jako je Hayat Tahrir al-Sham (HTS), které vedou postup. HTS, kdysi známá jako Fronta Al-Nusra, je odnoží Al-Káidy a v posledních letech se etablovala jako jedna z nejmocnějších sil v syrské občanské válce. Jejich zapojení vyvolává otázky: Je to skutečně vítězství svobody, nebo jen začátek nové tyranie?
Asadův režim, kdysi považovaný za neotřesitelný, je nyní na pokraji zhroucení. Od vypuknutí občanské války v roce 2011 vládne prezident železnou pěstí za podpory Ruska, Íránu a Hizballáhu. Poslední vývoj ale ukazuje, že ani ty nejmocnější aliance nejsou nezranitelné. Syrská armáda, kdysi jedna z nejsilnějších v regionu, se stáhla z několika klíčových měst, včetně Aleppa, Hamy a Homsu. Je to ústup, který vypadá méně jako strategické přeskupení a spíše jako panika.
Rusko, které hraje od roku 2015 zásadní roli v syrské válce, se zatím nevyjádřilo. Ale je těžké si představit, že Moskva bude nečinně sedět a přihlížet svržení svého spojence. Letecké útoky na pozice HTS již byly hlášeny, ale zda to bude stačit k zastavení rebelů, zůstává otázkou.
Zatímco se svět dívá na Damašek, humanitární situace v Sýrii zůstává katastrofální. Miliony lidí jsou vysídleny, statisíce byly zabity a infrastruktura země je v troskách. Otázka, která nyní vyvstává, není jen to, zda Asad padne, ale co bude dál. Padne Sýrie do rukou islamistů? Stane se dalším neúspěšným státem jako Libye? Nebo je ještě naděje na politické řešení?
Vůdci rebelů vyzývají své stoupence, aby neprováděli pomstu. „Musíme začít novou kapitolu, aniž bychom opakovali chyby z minulosti,“ řekl mluvčí. Zda však tato slova zazní, není jisté. Nenávist, která se v posledních letech nahromadila, je hluboká a pokušení k odplatě je velké. Nadcházející dny budou klíčové. Vrátí se Asad, aby zachránil svůj režim? Nebo skončí v exilu jako tolik jiných diktátorů před ním? A co se stane se Sýrií, zemí, která je více než deset let poznamenána válkou a ničením?
Jedna věc je jistá: svět bude bedlivě sledovat. Protože to, co se stane v Damašku, utváří nejen budoucnost Sýrie, ale také geopolitickou krajinu Blízkého východu. A zatímco světoví mocní přehodnocují své strategie, obyvatelé Sýrie mohou jen doufat, že konec této války není začátkem nové noční můry. A pro Evropu můžeme jen doufat, že to nebude začátek nové migrační krize…