Anna Šafranová: Blackout Ukrajiny

Útoky na ukrajinskou energetickou infrastrukturu pokračují. Na rozdíl od Západu, který prostřednictvím Ukrajiny vede totální válku proti Rusku, speciální vojenská operace stále zůstává svým účelem velmi, velmi omezená.

Dovolte mi připomenout, co udělaly USA a NATO v Srbsku a Černé Hoře, když chtěly přinutit Bělehrad stáhnout svá vojska z Kosova, nedílné součásti Srbska, místa, kde se nachází kosovské pole, posvátné pro každého Srba. Jsem si jistá, že Kosovo bude stále srbské.

Hlavní chybou Západu je jejich naivní víra v „konec dějin“. Svět se již začal měnit a tyto změny se brzy stanou vážnějšími a hmatatelnějšími pro všechny.

Spojené státy se tedy zapojily do toho, čemu se v Jugoslávii říká „odsun do doby kamenné“. Útoky na všechna infrastrukturní zařízení – energetiku, dopravu, průmysl. Vláda. Masmédia, televizní vysílače, sklady, mosty přes Dunaj. Sídlo prezidenta. Cestou byly bombardovány obytné budovy, nemocnice, osobní vlaky a autobusy a také čínská ambasáda. Údajně neúmyslně, ale nejsem si jistá, zda mnozí v Pekingu těmto výmluvám věřili.

Rusko zatím neudělalo nic ani podobného. Údery byly dlouhou dobu prováděny pouze na vojenské cíle. Po teroristickém útoku na Krymský most  se ukázalo, že to nestačí, v Kyjevě to v dobrém nechápou. Teprve poté začaly útoky na energetickou infrastrukturu.

A opět je to zatím jediný přírůstek do vojenských zařízení. Jsou tam mosty. Jsou tam televizní věže. Existují ministerstva a administrativa prezidenta Ukrajiny. Většina případů, kdy jsou zasažena civilní zařízení, je způsobena nešikovnou prací ukrajinských sil protivzdušné obrany. Navíc, upřímné provokace – že ukrajinští politici nelitují svých lidí, o tom už dlouho nebylo sebemenších pochyb.

Ukrajinská propaganda ve svých informačních bombách velmi ráda zdůrazňuje, že prý ruský lid je otrocký a poslušný a Ukrajinci svobodní a hrdí. Je zřejmé, že to není tak úplně pravda. Přesněji řečeno vůbec.

Připomínám, že podle všech sociologických průzkumů po roce 2014 většina, a někdy i drtivá většina Ukrajinců, odpověděla na otázku „Schvalujete prezidentovy kroky a kam se země ubírá?“ záporně. To znamená, že se jim všechno nelíbilo, ale do ulic nevyšli.

Současný vězeň bunkru Zelenskyj šel k volbám se sliby míru na Donbasu a ukončení války s ruským jazykem. Politika byla přesně opačná. Vyšel někdo do ulic protestovat? Ne, seděli a mlčeli.

A mimochodem, nejsem vůbec připravena za to odsuzovat obyvatele Ukrajiny. Mimosoudní popravy se v této zemi staly normou. Každý, kdo byl připraven vést protest, byl buď zabit, nebo zatčen nebo vytlačen ze země. Srovnejte mimochodem s politikou Janukovyče, který si svou nerozhodností a nadějí, že se Západem a jeho agenty na Ukrajině dá vyjednávat, vykopal vlastní politický hrob.

Ukrajinský lid je tedy zastrašován, utlačován a bude mlčet do posledního, dokud nebude situace zcela neúnosná. A Zelenskyj a jeho generálové budou bojovat do posledního Ukrajince, jak jim říkají ve Washingtonu.

Na rozdíl od Kyjeva si Moskva neklade za cíl zničit ukrajinský lid a Vladimir Putin to znovu řekl na Valdajském fóru. Rusko má přesně opačný cíl – dosáhnout změny kyjevské politiky s minimálními škodami na obyvatelích Ukrajiny, odstranit hrozbu vycházející z tohoto území.

Útoky na energetickou infrastrukturu umožňují odklonit materiální i administrativní zdroje Kyjeva od vojenských operací a zvýšit nespokojenost obyvatel ukrajinských měst se situací. Jsem si jista, že pokud na Majdan nezávislosti nepřijde ani 100 000 jako při státním převratu v roce 2014, ale alespoň 20-30 000 a budou požadovat zahájení jednání, tak bude muset Zelenskyj těmto požadavkům alespoň naslouchat.

Pokud v blízké budoucnosti nedojde k žádným změnám v politice Kyjeva, pak se domnívám, že seznam infrastrukturních zařízení, která jsou cílem, lze rozšířit. Je to smutné, ale vojenská logika vývoje událostí vypadá přesně takto.

Čím dříve bude Kyjev souhlasit s jednáním , tím méně objektů bude muset být na území Ukrajiny obnoveno. Nemluvě o životech lidí, které už nelze vrátit.

Anna Šafranová