Rostoucí ceny potravin tlačí slabé v arabském světě k bodu zlomu

Čtyřčlenná rodina sedí u jídelního stolu a tupě zírá na obrázky jídla namalované na ubrusu. „Dnes večer,“ říká otec, “ si budeme malovat večeři.“

Scéna, kreslená marockými novinami, ilustruje těžkou situaci, které čelí 37 milionů obyvatel království a jejich vrstevníci v celé severní Africe, když muslimský svět slaví ramadán. Obvykle je svatý měsíc poznamenán askezí, přerušovanou bohatými svátky západu slunce.

Globální náklady na potraviny vzrostly od poloviny roku 2020 o více než 50 % na rekordní maximum a domácnosti po celém světě se potýkají s tlakem na své rozpočty. V severní Africe je problém ještě naléhavější, protože dědictví špatného ekonomického řízení, sucha a sociálních nepokojů nutí vlády kráčet po politickém laně v nejisté době.

Čistí dovozci potravin a energie v regionu Středního východu a severní Afriky jsou podle Mezinárodního měnového fondu obzvláště zranitelní vůči otřesům na komoditních trzích a dodavatelských řetězcích v důsledku ruské války proti Ukrajině. A to v zemích, kde rostoucí životní náklady pomohly vyvolat povstání Arabského jara před více než deseti lety.

„Kolik toho ještě musíme vydržet?“ zeptal se Ahmed Moustafa, 35letý řidič a otec tří dětí v Káhiře. Už musel prodat nějaké vybavení, aby udržel jídlo na stole a pokryl další výdaje, řekl. „Neustále nám říkají, abychom řezali a řezali a řezali, ale na řezání toho moc nezbývá.

Vlády Egypta, Maroka a Tuniska s velkým, převážně městským obyvatelstvem a nedostatkem ropného bohatství se snaží udržet dotace na potraviny a palivo, které pomohly omezit nespokojenost.

Světový potravinový program varoval, že odolnost lidí dosahuje bodu zlomu, zatímco Spojené arabské emiráty chtějí pomoci Egyptu, největšímu kupci pšenice na světě, zlepšit jeho potravinovou bezpečnost a odvrátit možnou nestabilitu. Egypt také žádá o pomoc MMF.

Od nástupu do úřadu v roce 2014 se egyptský prezident Abdel-Fattáh El-Sísí snažil prosazovat reformy s cílem oživit ekonomiku, aniž by vyvolal lidovou frustraci. Minulý měsíc se pokusil sjednotit národ za nevyhnutelné oběti.

K tomu patří i odbourání starých návyků nadměrné konzumace – zejména během ramadánu, který začal 2. dubna. „Lidé si myslí, že můj jídelní stůl vypadá jinak,“ řekl El-Sisi na akci 23. března a vyzval zemi s více než 100 miliony lidí, aby jedli během iftar, který přerušuje jednodenní půst o ramadánu, aby jedli méně. Ale: „Jsem odpovědný před Bohem,“ řekl.

Ještě před několika týdny byli egyptští představitelé hrdí na to, že ekonomika nejlidnatější země arabského světa pandemii přestála a vykazuje solidní růst. Inflace byla také pod kontrolou.

To se změnilo poté, co Rusko 24. února napadlo Ukrajinu. Investoři vytáhli z dluhového trhu země miliardy dolarů a měna klesla o 15 %. Egypt zakázal vývoz základních potravin, jako je mouka, čočka a pšenice.

Začátkem března válka zvýšila ceny pšeničné mouky o 19 % a ceny rostlinného oleje o 10 %, uvedla vláda. A to v zemi, kde se průměrný rodinný příjem pohybuje kolem 5 000 liber (272 $) měsíčně – asi 31 % z toho je podle státního statistického úřadu utraceno na životní náklady.

Hilal El-Dandarawy, bývalý vládní úředník ve městě Asuán na jihu země, řekl, že nyní očekává růst cen pohonných hmot a tsunami dalších zdražování. „Žijeme v cenové krizi zboží a služeb, elektřiny, vody a plynu,“ řekl.

Situace je ještě horší v Tunisku, zemi, která zplodila povstání Arabského jara a od té doby je v politickém chaosu. Ránu, kterou ekonomika utrpěla v důsledku vnitřních sporů mezi úředníky, nyní umocňuje Covid-19 a ruská válka na Ukrajině.

Centrální banka varovala, že je třeba přijmout tvrdá opatření k reformě ekonomiky, ale takové snahy byly opakovaně blokovány mocnou unií UGTT. Tunisko se také obrací na MMF, protože bylo varováno před rizikem platební neschopnosti.

Dilema Ahmeda Masouda, 40letého obchodníka ve starém městě hlavního města Tunis, přináší tyto širší problémy do popředí. Stěžuje si, že nedostatek turistů, který už pandemie způsobila, nyní zhoršuje ukrajinský konflikt.

Vládní podpora, která má kompenzovat pokles podnikání, sotva udělala díru a on sotva platí své účty za elektřinu. „Myslím, že zavřu svůj obchod a najdu si jinou práci,“ řekl Masoud a rezignovaně pokrčil rameny.

Lépe to nevypadá ani v sousedním Maroku. Přestože byla země v roce 2011 ušetřena politických nepokojů arabského jara, ekonomický rozvoj nikoli. Očekává se, že růst letos zpomalí na 0,7 %, což je zhruba desetina úrovní z roku 2021. Centrální banka očekává, že inflace dosáhne 4,7 %, což je ve srovnání se sudými částmi Evropy relativně mírné, ale stále nejvyšší úroveň od finanční krize v roce 2008.

Vyrovnání se s „exogenním šokem“ války by mohlo Maroko přimět, aby požádalo MMF o preventivní likvidní linku, řekl guvernér Abdellatif Jouahri. Maroko je v bezprecedentní situaci,“ dodal. Hrozí, že válka na Ukrajině podnítí hněv veřejnosti kvůli cenám a vyžene vládní potřeby financování na historická maxima.

Obchodník s obilím Mohamed Bellamine, jehož obchod na rabatské tržnici Rahba je ve dnech před ramadánem obvykle přeplněný zákazníky, jasně vidí dopad. S povzdechem ukazuje na prázdnou ulici: „Většinou nemůžete najít ani parkovací místo.“