Thomas Röper: EU chce od roku 2027 zcela ukončit dodávky ruské ropy a plynu
EU se rozhodla od roku 2027 zcela ukončit dodávky ruské ropy a plynu. Německý Der Spiegel publikuje podpůrné články, které by stejně tak snadno mohly pocházet přímo z tiskové kanceláře EU. Vzpomeňme si tedy na skutečné důvody plynové a energetické krize v EU.
Dne 3. prosince 2025 oznámila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, že bylo dosaženo předběžné dohody o úplném ukončení dovozu ruských fosilních paliv. Dohoda zavede právně závazný a postupný zákaz dovozu zkapalněného zemního plynu (LNG) i plynu z Ruska. Úplný zákaz dovozu by měl vstoupit v platnost koncem roku 2026 nebo na podzim roku 2027.
Rozhodnutí má být učiněno většinou členských států EU, a proto země jako Maďarsko a Slovensko, které stále dovážejí levnou ruskou ropu a plyn potrubím, nemohou vetovat. Obě země oznámily svůj záměr hlasovat proti rozhodnutí a Maďarsko již pohrozilo právními kroky, pokud bude rozhodnutí přijato v současné podobě, s argumentem, že ohrožuje maďarskou energetickou bezpečnost.
Než se dostaneme k tomu, jak o tom informuje Der Spiegel, chceme se krátce ohlédnout za původem a důvody plynové a energetické krize, která vedla k vysokým cenám energií, jež nyní vedou k deindustrializaci Německa a EU – a v konečném důsledku k ekonomickému úpadku EU.
Domácí krize
V roce 2016 Evropská komise pod vedením Jeana-Clauda Junckera představila a následně provedla reformu trhu s plynem v EU, kterou je třeba považovat za původ energetické krize. Tato reforma mimo jiné umožnila obchodování s plynem na burzách.
Dříve byla EU po celá desetiletí z velké části zásobována ruským plynovodním plynem, který byl dovážen na základě dlouhodobých smluv, které zaručovaly stabilní a nízké ceny energií. Klíčovou součástí těchto smluv s Ruskem bylo, že s plynem nemohlo být jednoduše libovolně obchodováno za účelem zisku. To zakazovalo spekulace s plynem, které by v Evropě vyhnaly nárůst cen.
Poté, co vstoupila v platnost reforma trhu s plynem v EU, se stalo to, co se muselo stát: Dovozci uměle snižovali objemy plynu v EU, aby zvýšili ceny na burze. Nadále nakupovali plyn za 200 až 300 dolarů za tisíc metrů krychlových, ale už v říjnu 2021, na vrcholu první plynové krize, jej na evropské burze prodávali až za 2 000 dolarů . Nadcházející krize byla předvídatelná měsíce dopředu a já jsem o ní informoval už v létě 2021 .
To také ukazuje, že legenda šířená evropskými médii a politiky – že ruská intervence na Ukrajině způsobila explozi cen energií v Evropě – je lež. Krize začala v létě 2021, dlouho před eskalací na Ukrajině. A energetická krize byla domácí krizí, kterou spustila nesmyslná reforma Evropské komise za Junckera.
EU poté uměle zhoršila krizi tím, že zastavila provoz Nord Stream 1 prostřednictvím sankcí . Německá vláda k situaci přispěla tím, že neuvedla do provozu Nord Stream 2. Následovala další opatření EU, jako například sankce na ruskou ropu z ropovodů, která krizi dále prohloubila.
Místo levného ruského plynu se EU a německá vláda nyní spoléhají na drahý zkapalněný zemní plyn (LNG), především z USA. To, že to nevyhnutelně povede k vyšším cenám energií, se dalo předvídat, protože LNG je o tolik dražší než ruský plyn z plynovodů, že před krizí neexistovali žádní soukromí investoři ochotní investovat do terminálů LNG. Bylo jasné, že nikdo v Evropě by si mnohem dražší plyn dobrovolně nekoupil, dokud by byl k dispozici levný ruský plyn.
Politici a média nás neúnavně ujišťovali, že ceny energií se nezvýší díky současnému závazku k přechodu na zelenou energii, který údajně produkuje levnější energii. Ceny energií však nadále rostou, protože do sítě bylo dodáváno stále více těchto „levnějších obnovitelných energií“.
A nyní se EU rozhodla zcela zakázat dovoz ruského plynu. Ursula von der Leyenová, hrobařka EU, oslavila tento další hřebík do rakve evropské ekonomiky slovy :
„Je rozhodnuto. Evropa definitivně ukončuje dodávky fosilních paliv do Ruska. Energetická nezávislost začíná nyní.“
Všechno jasné …
Der Spiegel následně publikoval článek s názvem „ Zákaz dovozu do konce roku 2027 – Co znamená úplný zákaz Putinového plynu “, ve kterém svým čtenářům sliboval „odpovědi na nejdůležitější otázky“. Pojďme se na to podívat.
Úvodní otázky v článku Spiegelu opakují obvyklé propagandistické tvrzení, že Rusko může vydírat EU, dokud bude nadále nakupovat ruskou energii, a tak dále. Spiegel se nezmiňuje o tom, že Rusko se za 50 let, kdy dodávalo plyn do EU, nikdy nepokusilo nikoho tímto plynem vydírat. Rusko dodávalo plyn včas všem, kteří na oplátku včas platili účty – a to i během největších politických krizí studené války v 80. letech. Jediné problémy nastaly s Ukrajinou, která opakovaně neplatila své účty, jak si můžete přečíst zde .
Článek ve Spiegelu se stává zajímavějším, když se zabývá otázkou, kolik ruského plynu EU stále dováží. Spiegel uvádí, že EU v roce 2024 dovezla z Ruska přibližně 20 procent svého plynu. Konečné údaje za rok 2025 zatím nejsou k dispozici, ale zdá se, že podíl ruského plynu v EU bude v roce 2025 činit přibližně 15 procent.
Další otázkou, kterou si Der Spiegel klade, je tedy, zda zrušení dodávek ruského plynu do EU povede k mezeře v dodávkách. A zde Der Spiegel vyjadřuje optimismus a píše:
„Většina expertů předpokládá, že ruský plyn, který v současnosti proudí, lze nahradit jinými zdroji. Zaprvé, spotřeba v EU obecně klesá. Částečně je to způsobeno rozšířením obnovitelných zdrojů energie, což znamená, že na výrobu elektřiny je potřeba méně plynu.“
Co však Der Spiegel nezmiňuje, je hlavní důvod poklesu spotřeby: Deindustrializace, důsledek vysokých cen energií v důsledku odklonu od ruského plynu, vede k nižší spotřebě elektřiny. Pokud by ekonomika opět rostla, poptávka po energii by opět vzrostla.
Spiegel pokračuje:
„Za druhé, mnoho expertů očekává, že se globální dodávky LNG v nadcházejících letech zvýší – částečně díky dodatečným dodávkám z USA, Kanady, Kataru a afrických zemí. Kromě toho se plánuje nové zařízení na výrobu plynu v Rumunsku a rozšíření Transjadrového plynovodu, které má umožnit větší dovoz z Ázerbájdžánu.“
Velkou otázkou je, zda je bezprostřední mezera v nabídce, ale k tomu se dostaneme za chvíli.
Der Spiegel si poté klade otázku, zda ceny porostou, a píše:
„Podle analýzy Evropské komise se spotřebitelé nemusí obávat rostoucích cen.“
Evropská komise není v této otázce zdrojem, kterému bych důvěřoval. A zdá se, že i Der Spiegel ví, že je třeba citovat jiné zdroje, a proto píše:
„Dokonce i ekonom Georg Zachmann z bruselského think tanku Bruegel nevidí v dovozu ruského plynu téměř žádný ekonomický přínos. Zachmann tvrdí, že cena plynu v EU je již určena mezními náklady na dražší LNG.“
Tvrzení, že cena plynu v EU je „určena mezními náklady na dražší LNG“, je důležité, protože je pravdivé. Ale proč? Proč cenu určuje drahý LNG?
Jednoduše řečeno: kvůli Junckerově reformě trhu s plynem, protože proč by měl dovozce prodávat svůj plyn levněji, když je cena na burze v EU tažena nahoru drahým LNG a dovozce může dosáhnout větší marže?
Pokud však bude v budoucnu nutné nakupovat LNG za vyšší cenu, protože EU sama omezila dodávky odmítnutím ruského plynu, pak ceny dále porostou.
Už tuto zimu je nedostatek plynu?
Když se objevila otázka, zda je bezprostřední mezera v nabídce, Der Spiegel zapomněl na to, co sám napsal dva týdny předtím, protože mezera v nabídce se již rýsuje. 18. listopadu Der Spiegel uvedl :
„Začíná topná sezóna a německé zásobníky plynu nejsou plné. Německo zahajuje topnou sezónu s nečekaně nízkou úrovní skladování, pouhých 75 procent,“ vysvětlila Iniciativa pro skladování energie (INES). V případě velmi chladné zimy by mohlo dojít k nedostatku dodávek již v lednu. V polovině září 2023 byla úroveň skladování již na 94 procentech a v roce 2024 dokonce na 96 procentech.
To bylo před dvěma týdny; od té doby se situace dramaticky zhoršila. 4. prosince byla úroveň naplnění německých zásobníků plynu pouze 65 procent, zatímco průměr za roky 2017 až 2021 byl přes 82 procent. Aktuální stavy naplnění naleznete například zde .
Kvůli vysoké spotřebě v zimě se s tím nedá dělat moc, protože plyn nemůže být dodáván tak rychle, jak se spotřebovává. Proto se zásobníky plní v létě. Pokud by Německo zažilo tuhou zimu, mnoho lidí by mohlo čelit problémům s vytápěním.
