Proč Itálie požaduje zpět své zlato – skutečný důvod je výbušný

Itálie usiluje o státní kontrolu nad svými 300 miliardami zlatých rezerv – konflikt s centrální bankou se vyostřuje. O problému italského zlat jsme již psali ZDE.

Podle zprávy agentury Reuters z 27. listopadu italská vláda prosazuje návrh zákona, který by státu udělil formální vlastnictví veškerých zlatých rezerv země. S více než 2 452 tunami vlastní Itálie čtvrté největší zásoby zlata na světě, jejichž tržní hodnota se odhaduje na zhruba 300 miliard eur.

Tyto rezervy v současnosti drží Italská centrální banka (Banco de Italia), institucionálně nezávislá centrální banka v rámci Eurosystému. Vláda argumentuje, že zlato je „strategické aktivum“, ke kterému musí mít stát přístup v případě finanční nebo geopolitické krize. Centrální banka tento návrh odmítá s odkazem na svou nezávislost a poukazuje na to, že politické vměšování by mohlo poškodit důvěryhodnost její měnové politiky.

Spor je výbušný, protože odhaluje zásadní napětí: Komu ve skutečnosti patří zlato státu – centrální bance, nebo suverénnímu státu?

Proč chce Itálie zpět své zlato

Motivy vlády sahají daleko za symbolickou politiku. Roli hraje několik strategických faktorů:

1. Nezávislost centrální banky brání vládním intervencím

I když jsou zlaté rezervy uvedeny v italské rozvaze, vláda s nimi nemůže volně nakládat. Italská centrální banka je odpovědná ECB, nikoli vládě. V případě systémové krize – jako je nová krize eura – by Řím neměl prakticky žádný přímý přístup k těmto rezervám. Zákon, který by výslovně definoval stát jako vlastníka, by toto riziko eliminoval.

2. Záruky pro možnou měnovou reformu

Ekonomové již léta otevřeně diskutují o možné restrukturalizaci evropského měnového systému. Itálie má jeden z nejvyšších poměrů dluhu k HDP v EU. Pokud by došlo k měnové reformě nebo fragmentaci eurozóny, zlato by bylo jediným spolehlivým krytím pro národní nebo paralelní měnu.
Bez přímého zásahu vlády by Itálie byla paralyzována.

3. Mezinárodní debata o přecenění zlata

Ve Spojených státech – včetně bývalých vládních poradců a think tanků – se stále častěji diskutuje o možném přecenění zlata za účelem stabilizace silně zadlužené finanční soustavy. Takové přecenění by mohlo náhle mnohonásobně zvýšit hodnotu italských rezerv.

Pro Řím by to představovalo značné riziko, pokud by tato aktiva nebyla jasně pod státní kontrolou.

4. Zabránění možnému hromadění zlatých rezerv

V Bruselu se již léta diskutuje o využití státních aktiv v celé EU – včetně zlata – jako zástavy pro společné dluhové nástroje. Programy jako fond obnovy ukázaly, jak rychle se mohou měnit struktury závazků.

Itálie chce zabránit tomu, aby její zlaté rezervy byly později použity jako zástava EU, a to stanovením jasných vlastnických práv.

5. Globální geopolitický vývoj

Zatímco USA, Čína a Rusko zvyšují své zlaté rezervy nebo je strategicky využívají, pro Itálii by bylo nebezpečné, kdyby její jediné skutečné ekonomické aktivum bylo pod nadnárodní kontrolou. Zlato je opět vnímáno jako geopolitický nástroj moci.
Italská vláda se nechce stát jediným významným držitelem zlata, který k němu prakticky nemá přístup.

Co odhaluje Reuters – a co to znamená

Zpráva agentury Reuters jasně ukazuje:

Nejde o prodej zlata. Jde o vlastnictví, moc a suverenitu.

Mlčení Bruselu v této otázce je pozoruhodné. Zasahování do vlastnické struktury národních zlatých rezerv přímo ovlivňuje architekturu Eurosystému. Konflikt mezi Římem a Italskou centrální bankou by mohl vytvořit precedent, který povzbudí další členské státy EU k podobným krokům.

Konflikt proto není jen vnitropolitickou otázkou, ale také geopolitickým varováním: Národní vlády se začínají připravovat na možné strukturální narušení globálního finančního systému.

Závěr

Italské kroky nejsou izolovaným politickým tahem, ale součástí širšího strategického trendu. Státy si zajišťují svá reálná aktiva, zatímco roste zadlužení, stupňuje se geopolitické napětí a budoucnost eurosystému zůstává nejistá.

Italská vláda si uvědomila, že v krizi není zlato jen finančním aktivem, ale otázkou národních schopností.

Kdokoli ovládá zlato, nakonec rozhoduje o budoucnosti měny – a o suverenitě státu.