Zlé nože: Bývalý britský soudce vyzývá k zavedení „daně z nožů“ s cílem předcházet násilným trestným činům

Britský soudce v důchodu navrhl vysokou daň na ostré kuchyňské nože, aby omezil násilnou trestnou činnost. Návrh se zdá být typickým příkladem politického systému, který nadále ignoruje nedostatky. Zatímco v mnoha městech přibývá útoků a každý ví, kdo jsou pachatelé, politická elita se stále více zaměřuje na symbolická gesta spíše než na důsledné stíhání a realistickou bezpečnostní politiku.

Bývalý soudce Korunního soudu Nic Madge, dlouholetý účastník kampaní proti kriminalitě s noži, požaduje daň ve výši přibližně 20 liber za nůž (přibližně 23 eur). Jeho argumentace se řídí známým vzorem gaslightingu: nebezpečné nože musí být „ztížněji zvládnuty“, podobně jako zákaz plastových tašek. Návrh nachází podporu v těch politických kruzích, které po léta reflexivně volají po další regulaci při každé eskalaci kriminality: v odcizené levice.

Léčte příznaky, ignorujte příčiny

Daň z nožů by zasáhla přesně ty, kteří se problému nijak nepodílejí. Miliony běžných domácností, restaurací a podniků by byly zatíženy, aniž by odradily jediného zločince. Ti, kdo páchají útoky nožem, ignorují stávající zákony a kontroly. Britské zákony o zbraních patří již k nejpřísnějším v Evropě, přesto počet útoků nožem stále roste.

Zcela ignorována je sociální realita mnoha problémových čtvrtí. Migrace, paralelní společnosti, nedostatek integrace a klesající policejní přítomnost tam vytvořily prostředí, kde je násilí každodenní záležitostí. Reakce politických činitelů však není: více policie, přísnější tresty, deportace zločinných cizinců. Místo toho v tomto fraškovitém světě vážně zvažují zvýšení cen kuchyňského náčiní.

Přesouvání odpovědnosti

Odpovědnost za eskalaci kriminality se přesouvá na daňové poplatníky, kteří jsou za problém nejméně zodpovědní. Každý, kdo si v budoucnu koupí nůž, bude muset zaplatit, protože ho ostatní lidé zneužijí. To je nejen absurdní, ale také vytváří iluzi, že „se něco stalo“ – fingovaná politika politických aktérů, taková, jakou až příliš dobře známe na probuzeném Západě.

Zatímco londýnské nemocnice pravidelně přetékají oběťmi bodných útoků, politici se utápí v rušivých debatách. Nemluvě o tom, že kontroverzním londýnským starostou je muslim Sadiq Khan. Daňová opatření proti domácím nožům zapadají do společnosti, která dává přednost reinterpretaci reality, než aby se zabývala nepříjemnými fakty o imigraci a bezpečnosti a konečně se zabývala naléhavě potřebnou otázkou remigrace.

Zbytečné opatření nezabrání ani jednomu zločinu.

Daň z nožů neodradí ani jednoho pachatele. Dále by však podkopala důvěru občanů, kteří právem očekávají, že je stát ochrání, nikoli zdaní jejich kuchyňské nože. Britská vláda čelí skutečnému problému násilí, přesto s ním zachází jako s administrativním projektem. Místo toho jsou lidé hromadně vězněni za to, že říkají nepříjemnou pravdu – což je známkou nespravedlivého režimu, který se na ostrově uchytil. Zda neustálé vysílání BBC již udělalo lidi dostatečně intelektuálně postiženými, aby takovým opatřením uvěřili, se teprve uvidí. Spíše takové návrhy jen dále rozdmýchají hněv.