Egon W. Kreutzer: Varianty demokracie
V New Yorku je nový starosta volen demokraticky. Ale co vlastně znamená „demokraticky“?
Demokracie není jen demokracie. A auto také ne. Pro každý koncept se vyvinuly variace. U automobilů se to pohybuje od malých sportovních kabrioletů přes gigantická SUV pro ženy v domácnosti až po pick-upy ISIS – volitelně s benzínovým, naftovým nebo elektrickým motorem a s značnou rozmanitostí značek a modelů.
Stejně jako automobily nabízejí na jedné straně nejneuvěřitelnější a nejpokročilejší dopravní prostředek, klasické veterány jsou někdy obdivovány neméně a je jistě pravda, že ti, kteří začali stavět automobily naposledy, jako například Číňané nebo Elon Musk, jsou v popředí pokroku, zatímco zavedení výrobci, ačkoli se snaží povrchní barevnou rozmanitostí maskovat fakt, že se pod lakem stále používá starodávná technologie, již začínají být zřejmí, že tyto monstra z Jurského parku jsou odsouzena k vyhynutí.
Totéž platí pro demokracii. Tam, kde se lidé drží starých demokratických tradic minulých staletí, se volby stále více stávají loterií s nepředvídatelnými výsledky. Progresivní demokracie používají progresivní prostředky k důslednému dosažení požadovaného volebního výsledku – a s tímto přístupem si vedou dobře.
Například Rumunsko se stalo demokratickým až v roce 1989, demokratickou ústavu přijalo v roce 1991 a aktualizovalo ji v roce 2003. To jim umožnilo prohlásit loňské prezidentské volby za neplatné, protože demokratický kandidát nevyhrál. Došlo k nesrovnalostem, uvedli, které si vyžádaly opakování voleb. Aby se zabránilo tomu, aby stejné nesrovnalosti vedly k dalšímu nesprávnému výsledku, byla ultramoderní volební komise pověřena úkolem zajistit jasnost v příštích volbách, čehož se jí podařilo brilantně tím, že kandidátovi Georgescuovi vůbec zabránila kandidovat. Bingo. Rumunsko má konečně prezidenta, kterého si zaslouží.
Zatímco některé části Německa se demokratickými staly již v roce 1949, celé Německo se jím – podle současného mezinárodního práva – stalo až v roce 1989. Není tedy divu, že i zde se pěstují nejprogresivnější formy demokracie. Po vzoru rumunské modelové demokracie zde volební komise také vytvořila fait accompli tím, že preventivně vyloučila z voleb nejslibnějšího kandidáta na starostu Ludwigshafenu. To přirozeně umožnilo, aby byl demokratický kandidát zvolen velkou většinou. Bingo.
Dvě stě dva roky předtím, než se Rumunsko a celé Německo staly demokraciemi, 17. září 1787, se USA podařilo stát se demokratickým státem. Tato starobylá forma demokracie, dvojnásobně komplikovaná federálním modelem s jeho četnými státy, guvernéry a senátory, stagnovala ve svém vývoji a výrazně zaostala za moderními demokraciemi. I když se prováděly pokusy o manipulaci s volebními automaty pomocí softwaru a o používání nekontrolovaných volebních lístků zasílaných poštou, starý, již správně nefungující a v žádném případě nechráněný princip vážení hlasů oproti dolarovým bankovkám zůstává poslední možností, používanou pouze v případě strachu z nejhoršího. Chudák Amerika.
Donald Trump, prezident, který se k moci dostal pouze díky tomuto zastaralému modelu demokracie, se opět pokouší o hru s penězi. Jenže tentokrát je to naopak. Nechce mobilizovat potřebné hlasy pro svého kandidáta na starostu New Yorku miliony dolarů – hrozí, že Newyorčanům odebere federální financování, pokud navzdory jeho demokratickým námitkám zvolí nesprávného kandidáta, konkrétně demokrata Zohrana Mamdaniho. Chce, aby Newyorčané volili demokraty, ale prosím, ne demokraty.
Troufám si říct, že Newyorčané se Trumpovou hrozbou nezaleknou, ale pravděpodobně budou dokonce Mamdaniho volit s vzdorovitou náladou.
Takový je tedy stav zastaralé demokracie v USA. Prostě se nikdy nepoučí. Zatímco novější demokracie již pracují na využití možnosti demokratického zákazu strany, která má v podpoře voličů největší šanci, poté, co se jim podařilo vyloučit její kandidáty z voleb, takový Mamdani může přirozeně kandidovat v New Yorku a být zvolen velkou většinou.
Něco takového by v Turecku nebylo možné. Turecko je tak progresivní, že se vědci přou o to, zda je vůbec ještě demokracií, nebo zda Turecko za Erdoğana již dosáhlo nové úrovně státního uspořádání a překročilo demokracii.
Chudák Amerika! Kdysi vzor pro demokratický svět – a teď tohle…
