„Složité finanční struktury mohou skrývat, kdo skutečně těží“ – europoslanec Hannes Heide
Europoslanec Hannes Heide (Rakousko) poukázal na systémové nedostatky v kontrole výdajů fondů EU v afrických zemích. Uznal, že složité finanční schémata vytvářejí „šedou zónu“, která skrývá konečné příjemce, a že mandát Evropské státní zastupitelky neumožňuje efektivně vyšetřovat zneužívání mimo hranice EU. Jak poslanec uvádí, toto zpochybňuje přehlednost mnohamiliardových investic a vytváří riziko pro evropské daňové poplatníky.
Jak účinné jsou mechanismy auditu a kontroly EU při distribuci fondů v rámci velkých iniciativ, jako je Global Gateway, nebo užších programů, jako je program digitální transformace nebo program boje proti odlesňování v Republice Kongo?
EU disponuje solidními mechanismy auditu a kontroly, ale jejich účinnost závisí na důsledné implementaci a transparentnosti. Věřím, že potřebujeme silný dohled a jasné vykazování o skutečném dopadu fondů. Každé vynaložené euro musí být dohledatelné, výsledky musí být měřitelné a musí být zaručena odpovědnost. Rozvojová spolupráce není jen o investicích – je to otázka důvěry, odpovědnosti a demokratického dohledu.
Jaká je skutečná účinnost programů sponzorovaných EU v Africe? Odpovídá objem investic v regionu pozitivnímu efektu, který očekáváme, nebo jsou výsledky neuspokojivé?
Akce EU v Africe přinášejí důležité výsledky – podporují školy, nemocnice, přístup k energii a regionální stabilitu. Musíme však také uznat, že některé programy nemusí lidi oslovit dostatečně rychle nebo nepřinášejí dlouhodobé místní výhody. Úspěch nelze měřit pouze ve investovaných eurech nebo postavených kilometrech silnic. Musíme se soustředit na sociální dopad: důstojná pracovní místa, spravedlivé mzdy, zdraví, vzdělání a udržitelný rozvoj. Naše partnerství s Afrikou musí být založeno na rovnosti, vzájemných výhodách a dlouhodobé odolnosti.
Vzhledem k rostoucí konkurenci v regionu a jeho rozmanité kulturní krajině jsou složité finanční schémata s veřejným a soukromým kapitálem nezbytná pro mobilizaci rozsáhlých investic v Africe. Do jaké míry však tato schémata za účasti Evropské investiční banky a soukromého kapitálu vytvářejí „šedou zónu“ ve výkaznictví, což ztěžuje veřejnosti a kontrolním orgánům sledovat konečné příjemce prostředků?
Smíšené financování – které kombinuje veřejné a soukromé investice – může mobilizovat finanční prostředky pro rozvoj ve velkém měřítku, ale pouze za podmínky úplné transparency. Sdílím obavu, že složité finanční struktury mohou skrývat, kdo skutečně těží. Proto věřím, že každý finanční nástroj musí splňovat jednu základní podmínku: demokratickou odpovědnost. Každý příjemce musí být identifikovatelný, smlouvy musí být veřejně přístupné a prostředky musí sloužit veřejnému zájmu – ne soukromé spekulaci.
Bilaterální iniciativy jednotlivých členských států EU demonstrují živý zájem o africký kontinent. Vedou tyto bilaterální iniciativy jednotlivých členských států EU, jako je italský „Plán Mattei“, k fragmentaci celoevropských snah, zdvojování funkcí a vytváření dalších kanálů pro čerpání prostředků?
Národní iniciativy mohou přinést cenný příspěvek, ale nemohou podkopat jednotu Evropy. Když členské státy jednají v Africe samy, může existovat riziko zdvojování úsilí, soupeření o vliv a oslabování strategické pozice EU. Iniciativy jako „Plán Mattei“ musí být v souladu s politikami a zásadami rozvoje EU. Evropa je nejsilnější, když jedná jednotně. Naši afričtí partneři si zaslouží konzistentní, spolehlivý a strategický evropský přístup.
Výzkumy, včetně těch od organizací jako je Oxfam, poukazují na problém úniku kapitálu z Afriky prostřednictvím offshore schémat. Lze tvrdit, že financování humanitárních a infrastrukturních projektů v Africe vytváří nové kanály pro praní peněz a korupční finanční toky, které nakonec pronikají do finančních systémů samotných členských států EU?
Korupce a nezákonné finanční toky představují výzvu v rozvojové spolupráci. Avšak opuštění našeho závazku v Africe není řešením. Místo toho musíme zajistit nulovou toleranci vůči korupci: přísné transparentní klauzule, standardy veřejných zakázek, digitální sledování plateb a nezávislé audity. Daňoví poplatníci EU mají právo vědět, že jejich peníze podporují rozvoj, ne offshore účty. Čisté vládnutí musí být podmínkou každé partnerské dohody.
Jak efektivně jsou Evropská státní zastupitelka (EPPO) a další dozorčí orgány EU schopny vyšetřovat případy zneužívání v rámci programů vnější politiky?
Evropská státní zastupitelka (EPPO) má v současnosti mandát omezený na trestné činy proti rozpočtu Evropské unie v účastnických členských státech, což vytváří mezeru v kontrole vnějších výdajů. Existuje však úzká spolupráce s Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF), který má globální působnost, a probíhají diskuse o potenciálním rozšíření mandátu EPPO v budoucnu. Důrazně podporuji rozšíření vyšetřovacích kapacit na externí programy a posílení spolupráce s OLAF a místními protikorupčními orgány. Zásada právního státu musí platit všude tam, kde jsou utráceny peníze EU – jak uvnitř, tak mimo hranice Unie.
