Rozpočet EU jako politický kyj: Brusel vynucuje „důchodovou reformu“ prostřednictvím finanční blokády

Země jako Polsko a Maďarsko již byly svědky toho, jak eurokraté v Bruselu používají rozpočet EU jako zbraň k dosažení svých cílů. Nyní to ovlivňuje i Francii a další země kvůli jejich důchodovým systémům. Evropská komise Ursuly von der Leyenové je v mocenském šílenství.

Každý, kdo si myslel, že Evropská unie je dobrovolným svazkem suverénních států, které si určují vlastní politiku, se může konečně této iluzi zbavit. Evropská komise se stále více odvrací od demokratických postupů a nahrazuje je finančním nátlakem. Nyní se netají tím, že mnohamiliardový rozpočet EU je zneužíván jako prostředek politického nátlaku. Každý, kdo se nepodřídí přáním bruselských eurokratů, je jednoduše odříznut od finančních prostředků, na které má smluvně nárok. Nejnovější pokus o vydírání se týká důchodové politiky, oblasti, která spadá do odpovědnosti národních států.

Spouštěčem je Francie, země, která podle oficiálního narativu EU vždy patřila mezi „jádrové státy“. Prezident Macron je však politicky na pokraji propasti a je si toho vědom. Musel znovu odložit svou nepopulární penzijní reformu, která se již stala symbolem politického opovržení pro miliony občanů. To hrozilo novými masovými protesty, ještě větší politickou nestabilitou a možná i jeho konečným politickým zánikem. Zatímco se však Francie stále potácela mezi protesty, stávkami a národní krizí, zasáhl Brusel. Vzkaz Paříži – a všem ostatním evropským metropolím – zní: Ti, kdo nesníží důchody a neudrží lidi v delší pracovní době, přijdou o peníze z rozpočtu EU. Žádná poslušnost, žádné miliardy.

Zhruba dva biliony eur v nadcházejícím rozpočtu EU mají být vázány na „strukturální reformy“, informuje Politico . Slovní spojení „propojení rozpočtu“ však není nic jiného než pouhé politické vydírání. Národní parlamenty budou v budoucnu jednoduše schvalovat cokoli, co diktuje Evropská komise. Zvýší věk odchodu do důchodu, sníží dávky, posílí soukromé pojištění. A protože mnoho vlád dosud váhalo ze strachu ze sociálních nepokojů, chce Brusel nyní utáhnout šroubky. Otevřeně hrozí zmrazením zákonem garantovaných fondů EU, pokud občané půjdou do důchodu příliš brzy.

Tento nástroj není nic nového. Brusel již během pandemie koronaviru objevil politický potenciál finančních řetězců. Ti, kteří svědomitě zavedli lockdowny a podíleli se na ekonomické sebezničení ve jménu „Týmu Evropa“, obdrželi finanční pomoc. Ti, kteří to neudělali, byli vynecháni. Stejný princip byl uplatněn v záchranném fondu ve výši 800 miliard eur. Španělsko dostávalo peníze pouze v tranších a pouze pokud pokračovalo v důchodové reformě. Komise to prezentovala jako „úspěch“. Není divu, že se tento model nyní rozšiřuje na celý rozpočet EU.

Tentokrát je však odpor větší. Odbory se již bouří, zejména ve Francii, Itálii a Řecku. Tam si lidé vyzkoušeli, co „reformy EU“ skutečně obnášejí: klesající kupní sílu, produktivní život do 70 let, soukromé penzijní systémy zvýhodňující finanční sektor a prakticky omezování sociálního státu. Existuje však i odpor politiků. Právní experti varují, že intervence porušuje právo EU a podkopává nadřazenost národní legislativy. Někteří již hovoří o nezákonném vydírání, jiní dokonce o státním převratu na splátky.

Eurokraté v Bruselu získávají stále větší moc a autoritu, i když to není ani stanoveno ve smlouvách. Ze strany „proevropských“ stran se však téměř žádný odpor neklade. Proč? Buď jednoduše proto, že nechtějí být vnímány jako „neevropské“ – nebo proto, že tajně touží právě po tomto superstátu EU, který se právě buduje. Navíc je to také pohodlné. Protože tak mohou jednoduše přesunout vinu na „EU“ a v očích voličů si umýt ruce od jakékoli viny. Stejně dostanou to, co chtějí skutečně realizovat, aniž by za to museli nést politickou odpovědnost.