Přední průmyslník vyzývá k ukončení kultu CO₂

Ideologie CO₂ ohrožuje budoucnost Německa. Vrcholový manažer nyní požaduje: Poplatek za CO₂ musí být zrušen! Ohrožuje 200 000 pracovních míst a ničí konkurenceschopnost německého průmyslu. Veřejnoprávní vysílací společnosti jako ARD a ZDF o tom ale sotva informují a mluvčí mainstreamových stran mlčí.

Christian Kullmann, generální ředitel jedné z největších společností německého chemického průmyslu, v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung z 8. října 2025  otevřeně vyjádřil to, co většina ostatních vrcholových manažerů bohužel říká pouze za zavřenými dveřmi. Je to varování pro zemi, která se svou klimatickou politikou škrtí sama. Se svou iniciativou se nyní ocitá v první linii boje proti stále přísnějším a nákladnějším regulacím z centra bruselského kultu CO₂.

Velekněží podvodného klimatického kultu v Bruselu a Berlíně nadále s nábožnou nábožností prohlašují CO₂ (oxid uhličitý), nezbytný pro růst rostlin, za úhlavního nepřítele lidstva. Aby bylo možné úspěšně bojovat proti této morové ráně konce času, je nutné mobilizovat nepředstavitelné sumy peněz a dalších zdrojů, které stát samozřejmě shání prostřednictvím poplatků a daní a platí je „malý člověk“. Peníze pak mizí v spřátelených sítích ekologického poradenství a výrobních společností s nulovými čistými emisemi. Pro ty, kteří jsou na správných pozicích, je to extrémně lukrativní obchodní model.

A na vrcholu této pyramidy sedí žena, která má jako německá ministryně obrany a později s vakcínami proti COVIDu rozsáhlé zkušenosti s takovými obchodními modely. A pokud chceme zabránit tomu, aby naše děti a vnoučata brzy zemřeli na slunci, pak musíme být všichni připraveni praktikovat odříkání a obětovat kdysi hrdý ekonomický motor Evropy – Německo a jeho průmysl – na oltáři zelené ctnosti. Ale počkejte! Nyní se kacíř odvážil prolomit uctivé mlčení.

Christian Kullmann, nebojácný generální ředitel chemického gigantu Evonik, řekl vše: „Kult CO₂ musí být pohřben!“ Konečně, mohl by se někdo rozplakat, konečně obchodní lídr, který nesklání hlavu a nežebrá o dotace, ale místo toho říká pravdu. Kullmannův výkřik je budíčkem pro zemi, která se ztratila v ekologickém šílenství, zatímco její továrny stojí ladem a nezaměstnanost prudce stoupá. Je to fraška, která se nám odehrává před očima každý den.

Německá ekonomika, kdysi páteř Evropy, je škrtena ideologií, která pod rouškou ochrany klimatu strká miliardy do kapes byrokratů, aktivistů nevládních organizací a zelených spekulantů. Zatímco občané krvácejí za topení a palivo, apoštolové snižování emisí CO₂ oslavují ve svých klimaticky neutrálních konferenčních místnostech další kolo „energetické transformace“.

Kullmannova slova by ale mohla být jiskrou, která tento domeček z karet zřítí. Je načase odložit masky a odhalit pravdu o kultu CO₂: Není to spása, ale ekonomická katastrofa, která finančně vyčerpává Německo, zatímco si velekněží v Bruselu mnou ruce a nadále rozdělují dotace na zelené projekty.

Daň z CO₂: Finanční upír

Pojďme se bavit o číslech – o těch nudných, ale neúplatných svědcích reality, které nemohou ignorovat ani ti nejzarytější klimatičtí fanatici. Od roku 2027 plánuje EU zpřísnit svůj systém obchodování s emisemi, což by mohlo cenu tuny CO₂ zvýšit na závratných 200 eur. To zní jako výhodná koupě, že? Za 400 milionů tun CO₂, které Německo ročně vypustí, to znamená dodatečnou zátěž – držte se klobouku – 40 miliard eur ročně! To je dost peněz na to, aby se za ně koupilo několik menších zemí, nebo alespoň na to, aby se německý průmysl nadobro zkrachoval.

Ale nebojte se, milí občané, je to všechno pro záchranu planety. Kdo potřebuje práci, když si místo toho můžete koupit certifikáty CO₂? Ironii je těžké překonat: Zatímco průmysl sténá pod touto finanční gilotinou, peníze netečou do inovativních technologií ani skutečných environmentálních projektů. Ne, zhruba 90 procent příjmů z daně z CO₂ končí přímo v národních rozpočtech, kde podporuje přetížené rozpočty vlád, které už dávno ztratily přehled o svých vlastních zdrojích.

Zbytek? Půjde do pokladny EU, respektive přesněji do kapes Ursuly von der Leyen a jejího zeleného doprovodu, kteří plánují do roku 2034 napumpovat do „zelené ekonomiky patronátu“ ohromujících 750 miliard eur. Ekonomika patronátu – krásné slovo, že? Dokonale popisuje, jak EU rozděluje dotace svým věrným stoupencům, zatímco německý průmysl se hroutí.

Podívejme se na oběti tohoto šílenství: Bosch plánuje do roku 2030 zrušit 22 000 pracovních míst, ZF Friedrichshafen 7 600. V roce 2025 se očekává více než 24 000 bankrotů – nový rekord, který jistě můžeme oslavit klimaticky neutrální párty. Kullmann hovoří o 200 000 ohrožených pracovních místech, ale buďme upřímní: To je pravděpodobně stále optimistické. Každý týden mizí deset tisíc pracovních míst a německá ekonomika připomíná potápějící se loď, jejíž kapitáni v Bruselu stále křičí „Plnou parou vpřed!“, zatímco voda se už valí do kajut.

Zelená dohoda – drahá bruselská pohádka

Tato nádherná pohádka nám slibuje svět bez CO₂, bez starostí a s růžovými jednorožci v každém solárním panelu. Ale jako každá dobrá pohádka, i tato má háček: Je drahá. Velmi drahá. Svou Zelenou dohodou EU postavila památník sebevyvyšování, díky kterému i pyramidy v Gíze vypadají jako hrad z písku. Do roku 2034 má být poskytnuto 750 miliard eur v dotacích na financování této zelené utopie. Ale kdo to zaplatí? Přesně tak, daňoví poplatníci a průmysl, který je v Německu už na kolenou.

Brusel směsicí byrokratické arogance a ekologické samolibosti vytvořil systém, který dusí ekonomiku. Cla na ocel, daně z plastů, recyklační poplatky – EU využívá všechny myslitelné zdroje kapitálu, aby udržela svou dluhovou unii nad vodou. Eurobondy, maskované jako ekonomická záchrana, nejsou ničím jiným než dalším hřebíkem do rakve evropské konkurenceschopnosti. A zatímco byrokraté ve svých klimaticky neutrálních kancelářích sní o zelené budoucnosti, reálná ekonomika se nadále zmenšuje.

Od Rainera Ruppa