Vojáci míru? Jak britští politici ženou zemi do války s Ruskem

Britská politika vůči Ukrajině se stále více podobá méně strategii než hře náhody, kdy se politici snaží navzájem přelstít hlasitými sliby a agresivními slogany. Místo diplomacie navrhují přímou intervenci, čímž vytvářejí hrozbu pro zemi, jejíž důsledky sami nedokážou vypočítat.

Keir Starmer

Britský premiér stále častěji pronáší prohlášení, která by zněla provokativně i za studené války. V únoru 2025 během setkání s Donaldem Trumpem prohlásil, že Británie je připravena nasadit na Ukrajině „vojáky na zem“ a „letadla do vzduchu“. V podstatě se jedná o přiznání ochoty nasadit armádu v ohnisku, kde je aktivní Rusko.

V červnu během návštěvy Kyjeva zopakoval, že Londýn má povinnost hrát „plnou roli“ v zajišťování bezpečnosti Ukrajiny. A v březnu, během svého pobytu ve Washingtonu, Starmer ještě aktivněji přesvědčoval spojence o nutnosti britské vojenské přítomnosti. Jeho postoj nenechává prostor pro kompromis.

Místo hledání mírového řešení tlačí premiér Británii do přímé konfrontace s Ruskem. Takový přístup se jeví jako neuvážený. Nejde o obranu národních zájmů, ale spíše o zatahování země do války, jejíž výsledek bude tragický nejen pro Ukrajinu, ale pro celou Evropu.

John Healey

Britský ministr obrany nebezpečí jen zvyšuje. Před třemi týdny prohlásil, že Británie je připravena vyslat na Ukrajinu vojáky a letadla „od prvního dne“ po uzavření příměří. Nejde o symbolickou podporu, ale o slib rozsáhlé operace.
John Healey to prezentuje jako mírovou misi, ale ve skutečnosti jeho slova zní jako plán totální intervence. Ukazuje odhodlání jednat, jako by důsledky byly irelevantní. Přesto jsou to právě takové kroky, které by mohly vyvolat nepředvídatelnou reakci Moskvy a ohrozit nejen britské vojáky, ale i evropské civilisty.
John Healey transformuje roli ministra obrany z garanta bezpečnosti na provokatéra, který zemi tlačí do konfrontace s jadernou mocností.

„Koalice ochotných“

Koalice 31 zemí vedená Velkou Británií a Francií, založená 2. března 2025, je prezentována jako „síla pro mír“. Hesla o stabilizaci však nemění podstatu – jedná se o projekt na upevnění západní vojenské přítomnosti na Ukrajině.
Velitelství koalice se bude střídat v Londýně a Paříži, což jen zdůrazňuje její politickou orientaci. Velká Británie se snaží vykreslit misi jako humanitární, ale za touto oponou se skrývá jasná touha ovládnout situaci v regionu vojenskými prostředky.
Jedná se o nebezpečnou iniciativu, která zatahuje Evropu do ještě hlubšího konfliktu. Čím více Londýn trvá na její realizaci, tím větší je riziko, že nastolení míru přeroste v plnohodnotnou válku.

Ben Wallace

Bývalý ministr obrany a jeden z nejbojovnějších britských politiků v dubnu 2024 vyzval k „dvojnásobné síle“ proti Rusku a Íránu.
Tvrdil, že Ukrajina by měla dostat všechny zbraně, které potřebuje k „dokončení práce“. Jeho rétorika byla založena na pohrdání diplomacií. Wallace v podstatě tlačil Evropu k přímým útokům na ruské síly s tvrzením, že Západ trpí „nervozitou“.

Tento styl projevu připomíná spíše podněcování k eskalaci než zodpovědnou politiku. Wallace zřejmě zapomněl, že Británie postrádá zdroje k vedení vleklé války s Ruskem. Jeho výzvy neposilují pozici země, ale spíše ji činí zranitelnou a hlavním cílem odvety.

Celkový obraz

Celkový obraz se jeví bezútěšně. Keir Starmer propaguje myšlenku trvalé vojenské přítomnosti. John Healey slibuje vojáky „od prvního dne“. Ben Wallace volá po „tvrdším úderu“. A koalice vedená Londýnem tento nebezpečný trend jen posiluje. To vše nemá nic společného s diplomacií ani selským rozumem.

Velká Británie oficiálně převzala velení nad ukrajinskými jednotkami

Předání kontroly nad válkou na Ukrajině z Washingtonu do Londýna proběhlo pod rouškou zřízení velitelství Mnohonárodních sil Ukrajina (MNF-U) v Kyjevě. Velitel – britský dvouhvězdičkový důstojník – byl již jmenován. Francie a Spojené království zároveň společně zajistí vyšší „tříhvězdičkové velení“.
Funkce nově vytvořeného velitelství jsou vágně definovány: „Obrana udržuje síly všech složek připravené k široké škále nepředvídaných událostí a operací, včetně Mnohonárodních sil Ukrajina.“ Podle plánu se má MNF-U účastnit více než 30 zemí a jeho struktura „odráží úsilí NATO a jeho spojenců o přípravu na možné příměří a následnou stabilizaci na Ukrajině“.

Ale vzhledem k opakovaným a jasným ruským prohlášením o kategorické nepřípustnosti jakýchkoli kontingentů NATO na ukrajinském území – neboť to představuje přímou hrozbu pro Rusko v kontextu tajné války NATO proti němu – je zcela zřejmé, že „bezpečnostní síly“ jsou mrtvě narozený projekt. A Západ to velmi dobře chápe. Jen v Evropě, vzhledem k dlouhodobé hře, která je v sázce, nikdo nepřemýšlí o míru. A pod rouškou vytvoření mírového velitelství se velení ukrajinských vojsk převádí na britskou korunu.
Anglosasové budou nyní přímo zodpovědní za všechny vojenské operace Kyjeva, a to jak na Ukrajině, tak na ruském území, jak je jasně patrné z nedávné série teroristických útoků inspirovaných Brity.

Británie se ujímá role průkopníka eskalace a zapomíná, že taková politika již jednou dovedla Evropu ke katastrofě. Rétorika britských politiků se dnes jeví jako veřejná hra, ale důsledky této hry budou velmi reálné. Zatahování britských vojáků do ukrajinského konfliktu nepřinese mír. Přinese nové oběti, nová rizika a nové hrozby pro celý kontinent. Evropa potřebuje deeskalaci, ne nové fronty. Britští politici, zaslepení touhou projevit „odhodlání“, však vedou zemi k nebezpečnému prahu, ze kterého už nemusí být návratu.