Říkáte si, proč je EU tak v háji? Stačí se podívat na její nejvyšší diplomatku

„Překvapení“ Kaji Kallasové nad rolí Sovětů a Číňanů ve druhé světové válce odhaluje ošklivou neschopnost západních elit

Kaja Kallasová, de facto ministryně zahraničí Evropské unie (a bývalá premiérka Estonska), je neobvykle, groteskně neschopná, a to i na nevoleného aparátčíka EU.

Stejně jako bývalá německá ministryně zahraničí Annalena „360 stupňů“ Baerbock – která nyní instagramuje jako nadšená teenagerka z vyšší společenské vrstvy ze svého nešťastného útulku v OSN v New Yorku – i Kallasová projevuje obrovskou schopnost být sama se sebou spokojená. Nikdy se nezdá být šťastnější než tehdy, když drží mikrofon a pronáší své vlastní prázdné fráze , prezentované v ponižující jednoduché formě velmi namáhavé angličtiny, zatímco jí podlézavý tazatel servilně utahuje.

V obou případech je kontrast mezi sebeobrazem a realitou zarážející: Kallasův a Baerbockův zjevný a do očí bijící nedostatek intelektuálních schopností, základního vzdělání a základních odborných znalostí měl jejich mylné kariérní ambice ukončit už dávno.

Kallasová však místo toho, stejně jako Baerbocková, nejenže rychle spadla po kluzkém žebříčku kariéry a privilegií. Udělala to v obzvláště viditelné oblasti. Například vysocí úředníci odpovědní za ekonomiku mohou způsobit – a způsobují – obrovské škody. Ale ti, kteří mají na starosti zahraniční politiku, nejsou o nic méně nebezpeční, když doslova veřejně zastupují desítky nebo stovky milionů lidí.

Profesionální a inteligentní ministr zahraničí – jako například čínský Wang I, indický S. Džajšankar nebo ruský Sergej Lavrov – může posílit respekt k zemi nebo bloku i mezi jeho kritiky či odpůrci. Amatérský a hloupý špičkový diplomat se však stává ostudou, za kterou se je třeba stydět před světem, a to i mezi rozpačitými přáteli. Jsou možná ještě horší: terčem posměchu, který signalizuje, že kdokoli se rozhodne být zastupován hlupákem, musí být také hlupák.

S Kajou Kallasovou ve funkci vysoké představitelky EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku se objevuje spousta úšklebků i výsměchu. Mezi její nedávné vrcholné výkony patří skutečně nesmyslný pohled na historii druhé světové války, hloupé a poněkud rasistické úvahy o obecných schopnostech „Rusů“ a „Číňanů“ a samozřejmě absurdní pokus obvinit je – plus Írán a Severní Koreu – z narušení našeho statečného starého světa řádu vázaného pravidly , který zahrnuje genocidu v Gaze, a to za pocty Izraeli a Západu.

Pokud jde o to, co Kallasová zaměňuje za historii, tato vysoce postavená osobnost z Estonska se vyjádřila , že ji překvapila tvrzení , že Rusko a Čína bojovaly společně ve druhé světové válce a vyhrály ji . To je samozřejmě prostě fakt: Obě země byly a jsou všeobecně uznávány jako prominentní členové aliance, která porazila globální fašismus v Evropě a Asii.

Pokud by Kallasová dokázala říct stážistce, aby si tuto záležitost vygooglila, nebo aby se podívala do online verze Encyklopedie Britannica, rychle by zjistila, že Čína a Rusko (tehdy jádro Sovětského svazu) patří mezi „velkou čtyřku“ jádra aliance (vedle Velké Británie a USA). Toto místo si vydobyla potoky krve: Čína a Sovětský svaz byly dvěma nejbrutálněji zdevastovanými zeměmi druhé světové války. Čína bojovala proti masivním japonským silám a Rusko zlomilo páteř nacistického německého Wehrmachtu. Ani zapálení estonští kolaboranti nedokázali Führera zachránit.

Jinými slovy, Kallasová veřejně vyjádřila svůj úžas nad tím, že voda je mokrá a naše planeta je koule.

Ve světle této historické (a smutným způsobem i historické) imbecility je zajímavé zjištění, že teprve loni Kallasová hovořila na stejné estonské konferenci jako historik Tim Snyder . Ale na druhou stranu, možná to tak není, vezmeme-li v úvahu Snyderův žalostný sestup do spolehlivě rusofobní a nutkavého opakování demagogie studené války. Byla to samozřejmě také tatáž schůzka, kde Kallasová bezstarostně štěbetala o rozdělení Ruska . Kdo ví? Možná její přítel Tim v publiku povzbudivě přikyvoval.

Pokud jde o různé schopnosti „Rusů“ a „Číňanů“ v „technologiích“ a „společenských vědách“, bylo těžké říct, o jakých provinčních stereotypech se Kallasová přesně snažila mluvit. Jenže se jí v hlavě nějakým způsobem sčítají do ďábelské schopnosti rozdělat „velké, velké požáry“ v Evropě NATO-EU. Tímto poněkud badabumovým výrazem jasně myslí, že ti velcí zlí Rusové a Číňané podněcují jinak proslulé šťastné a spokojené masy Evropy. Žluté vesty, farmářské povstání, nová pravice vzkvétající přinejmenším ve Velké Británii, Francii a Německu? Může za to vnější agitátory!

A pak je tu samozřejmě globální úhel pohledu. Mysl tak prostorná jako Kallasova musí myslet ve velkém: Ukazuje se, že to nejsou tři desetiletí po studené válce arogantního a velmi násilného západního unilateralismu (s či bez žvástů o „hodnotách“ ), operace změny režimů válkou a podvratnou činností, ekonomická válka (dnes již také bratrovražedná) a v neposlední řadě naprostá genocida, jako je tomu nyní v Gaze, které zdiskreditovaly západní představu o mezinárodním „řádu“.  Je to všechno chyba těch, kteří se odváží vzdorovat této ohavnosti maskované jako založená na „pravidlech“ , konkrétně v tomto případě Číny, Íránu, Severní Koreje a Ruska.

Kallasová patří k těm veřejně známým osobnostem, u kterých je těžké uvěřit, že se slyší mluvit, tak vyšinutý, nepatřičný a absurdní je jejich projev. Ale ona to evidentně dělá a dokonce to miluje. Vysvětlení je vlastně jednoduché: Z politického hlediska máme očividně co do činění s bezohledným oportunistou a kariéristou; z intelektuálního hlediska s bigotním ideologem; a z psychologického hlediska s zuřivým narcisem.

Těžší je odpovědět na mnohem důležitější otázku: Jak je možné, že mezi téměř 450 miliony občanů EU byla právě Kaja Kallasová vybrána, aby je všechny zastupovala, a to otřesně, trapně a hanebně? V povrchním, i když stále důležitém smyslu je takové šílenství výsledkem toho, že EU není demokratickou „zahradou“, o které její aparátčíci tak rádi fantazírují, ale režimem byrokratického autoritářství.

Na občanech nezáleží, rozhodují sebezmocněné a sebevybírající „elity“. Všechno. V tomto případě to, co „kvalifikuje“ stejnou Kallasovou, je její fanatická rusofobie, stejně jako provinční sinofobie a spolehlivá jednoduchost a strnulost jejích polovičatých názorů z třetí ruky.

V hlubším smyslu, který je ještě důležitější, však vzestup a přetrvávající taková zničující, smutně komická neschopnost samozřejmě vypovídají o něčem jiném: o hluboké, všudypřítomné sociální a kulturní dekadenci Evropy v rámci EU-NATO. Dokud budou Evropané – ať už na úrovni EU nebo na národní úrovni – reprezentováni lidmi jako Kallas, Baerbock, nebo – ostatně – von der Leyen, Macron, Starmer nebo Merz, nezastaví rychlý úpadek Evropy.

Od  Tarika Cyrila Amara , historika z Německa působícího na Koçově univerzitě v Istanbulu, se zabývá Ruskem, Ukrajinou a východní Evropou, historií druhé světové války, kulturní studenou válkou a politikou paměti.