Mladí lidé v Německu: Neumí německy, neumí držet pero, umí jen bojovat

Nová německá ministryně školství Karin Prienová (CDU) se snažila odvést pozornost od skutečného problému, ale bezvýsledně: Zničující důsledky masové migrace zůstaly včera v pořadu „Lanz“ bez obalu. Ani učitelka na základní škole, která popisovala otřesné podmínky ve školách, ani psycholog Ahmad Mansour nenechali nikoho na pochybách, že je nutné okamžitě přijmout protiopatření.

To, co popsala Katja Gieslerová, učitelka na základní škole z Hesenska, ve včerejším vysílání „Lanz“ , rozhodně neznělo jako země „básníků a myslitelů“: Děti už neumí pořádně německy, ani ty, které se zde narodily (děti imigrantů ji mezitím vůbec neumí); musí se jim vysvětlovat ta nejjednodušší slova jako „živý plot“ nebo „potok“; jsou zcela závislé a neumí držet tužku ani si zavázat tkaničky. Dokonce i povídka Ericha Kästnera „Pünktchen und Anton“ (Tučňáci a Anton) dnes vyžaduje zjednodušenou verzi. Je to ohromující: Němci urazili dlouhou cestu!

Problémy ale jdou ještě dál: Tendence k násilí je patrná již v první třídě. Slovní konfrontace jsou nemožné; když dojde k hádkám, prostě udeří – někdy velmi brutálně. V dnešní době se těmto dětem všichni jeví jako „hajzlové“, jak slýcháme, zvláště když je urážena domnělá čest rodiny.

Školy? Naprosto zahlcené, samozřejmě. Nedostatek učitelů, stále rostoucí administrativní zátěž, bezpočet studentů se speciálními potřebami. Divák si samozřejmě myslí: Nakonec se už nikdo nic nenaučí. A Markus Lanz také dospěl k závěru, že produkují „jen vzdělávací poražené“. Lze tohle ještě v tom nejlepším Německu beztrestně říkat?

Karin Prienová připustila, že migrace je velkým problémem a musí být omezována. Vládě však chybí politická vůle tak učinit – omezení slučování rodin v malých krocích a na pouhé dva roky není nic víc než ukázka, podobná takzvaným „hraničním kontrolám“. Prienová však raději zdůrazňovala jiné problémy – jako jsou špatní rodiče a chytré telefony. Jako by zákaz mobilních telefonů ve školách zachránil německý vzdělávací systém.

Mansour: „Čeká nás drama“

Ahmad Mansúr, který dlouhodobě varuje před důsledky neúspěšných integračních snah a masové migrace z islámských zemí, se důrazně vyjádřil. Jeho názor: „Čaká nás drama.“

Zejména se zabýval šikanou a vyloučením nemuslimských dětí, které jedí vepřové maso nebo se během ramadánu nepostí – a dokonce i dětí, které se účastní narozeninových oslav německých dětí a které se evidentně integrují nebo se již integrovaly. I ony se tak stávají oběťmi.

Popsal zničující ztrátu empatie, která vedla k nárůstu dětské kriminality. Dalo by se říci, že není divu, protože i děti si rychle uvědomí, že do určitého věku zůstávají v Německu bez trestu – pro některé děti možná výzva k páchání jakýchkoli zločinů, které chtějí. A pokud člověk začne…

Mansour ocenil příklad Dánska, kde je v sousedstvích záměrně potlačován nadměrně vysoký podíl cizinců, aby se zabránilo paralelním společnostem a vzniku ghett. Domnívá se, že třídy s vysokým podílem dětí migrantů nemohou prosperovat. Domnívá se, že je potřeba větší diverzita – a v případě potřeby i přemístění. „Pokud více než 40 procent školy tvoří lidé ze stejného prostředí, zejména ze slabších prostředí, pak se nálada a výkonnost zhoršují. To nemůžeme akceptovat.“

Dá se kolaps ještě zastavit?

Ale Německo to dělá. A nezhoršuje se jen nálada a výkonnost; stále více se zhoršují i ​​podmínky v celé zemi. Kdo chce mít děti, které budou muset za tyto nespravedlnosti platit? Stále méně Němců; podle průzkumů stále více zvažují emigraci. Jiní ale mají děti ve velkém počtu. Dříve či později už nezbudou děti z lepšího „zázemí“, které tvoří více než 60 procent a mohly by sloužit jako nárazník proti kolapsu. Systém v současné době jasně dává najevo, že dnešním tyranům a „vzdělávacím poraženým“ pomoci nemůže. Jaké tedy budou jejich potomci za pár let? Mají se magicky narodit tolerantní, empatičtí, laskaví a dychtiví se učit?

Asi nejfrustrující je, že racionálně uvažující lidé současnou situaci už dávno předvídají – a snadno si dokážou představit, kde to všechno skončí. Přesto jsou i nadále označováni za „konspirační teoretiky“ a „pravicové extremisty“, a to i v případě, že se jejich názory potvrzují ve večerních vysíláních veřejnoprávní televize.

Komentář od Vanessy Rennerové