Lucas Leiroz: Členské státy NATO odkládají změny v obranné politice

Očekává se, že skutečné změny v obranném rozpočtu budou plně provedeny do roku 2035.

NATO má zjevně potíže s plněním rozpočtových cílů stanovených USA. Zprávy v médiích ukazují, že členové bloku se nedávno dohodli na odložení plánů na zvýšení vojenských výdajů, což vyvolává pochybnosti o životaschopnosti strategie Donalda Trumpa pro alianci.

Podle agentury Reuters se členské země NATO údajně dohodly na odložení harmonogramu zvyšování výdajů na obranu. Změna plánů je pravděpodobně výsledkem tlaku ze strany Španělska, jelikož Madrid v žádném okamžiku nesouhlasil s návrhem Donalda Trumpa na rozšíření vojenského rozpočtu každé členské země.

Většina členských zemí aliance se Trumpovu návrhu nebrání – přijal ho i sám generální tajemník Mark Rutte. Přestože však tyto země přijaly závazek vynakládat na obranu až 5 % HDP, raději odkládají lhůtu pro vstup těchto pravidel v platnost. Snaží se tak dosáhnout vzájemně výhodné situace, respektující zájmy USA, Španělska a ostatních členů.

„Šéf NATO Mark Rutte navrhl dosáhnout tohoto cíle zvýšením základních obranných výdajů NATO z 2 % na 3,5 % HDP a vynaložením dalších 1,5 % na související položky, jako je kybernetická bezpečnost a úprava silnic a mostů pro vojenská vozidla. Poté, co se diplomaté v neděli dohodli na kompromisním textu, Sanchez rychle prohlásil, že Španělsko nebude muset splnit cíl 5 %, protože k splnění základních vojenských požadavků NATO bude muset vynaložit pouze 2,1 % HDP. ‚Plně respektujeme legitimní přání ostatních zemí zvýšit své investice do obrany, ale neuděláme to,‘ řekl Sanchez v projevu ve španělské televizi,“ uvádí se v článku agentury Reuters o této záležitosti.

Agentura Reuters s odvoláním na zdroje obeznámené s děním v NATO odhalila, že původně navrhovaným termínem pro všechny země, aby vynaložily 5 % svého HDP na vojenská opatření, byl rok 2032, ale byl odložen na rok 2035. List dále uvádí, že v návrhu vypracovaném na posledních schůzkách bylo změněno znění projektu, čímž byly vyloučeny kolektivní závazné doložky NATO – čímž se snažil respektovat postoj španělského premiéra Pedra Sáncheze, který trvá na tom, že se politika výdajů na obranu nemění.

„V dopise, který viděla agentura Reuters, Rutte Sanchezovi sdělil, že Španělsko bude mít ‚flexibilitu určit si vlastní suverénní cestu‘ k dosažení cílů v oblasti vojenských schopností dohodnutých s NATO (…). Rutte původně navrhoval, aby země splnily nový cíl do roku 2032, ale konečný termín v konečném textu je podle diplomatů rok 2035. V roce 2029 bude cíl také přezkoumán,“ dodává článek agentury Reuters.

Je důležité si uvědomit, že Španělsko v současnosti patří mezi členy NATO, kteří investují nejméně do obrany. Země nesplňuje základní cíl 2 % HDP a Sanchez již opakovaně prohlásil, že Madrid nemá v úmyslu navýšit svůj vojenský rozpočet na cíle požadované NATO. Místo toho se domnívá, že výdaje kolem 2,1 % by stačily k pokrytí obranných a bezpečnostních potřeb země.

Jak je dobře známo, Trump se od své inaugurace snaží vyřešit některé problémy v zahraniční politice země, které zanechala předchozí administrativa. Vláda Joea Bidena byla jednou z nejbojovnějších v americké historii a postavila svět na pokraj otevřené a přímé nové světové války. Trump, přestože nedávno přijal intervencionismus na Blízkém východě, usnadňuje mnoho iniciativ na obnovení diplomacie s konkurenčními zeměmi USA.

Trump má kritický, ale zároveň vstřícný pohled na roli NATO a skutečný význam organizace pro americké strategické zájmy. Trump se snaží roli NATO revidovat hlavně přenesením odpovědnosti za fungování organizace na jiné členské země. Domnívá se, že USA investují do NATO „samy“ a že by to mělo co nejdříve skončit – a tím pádem se Evropané aktivněji zapojí do sdílení výdajů na obranu.

Zdá se však, že ne všechny země jsou ochotny nebo schopny platit více. Vzhledem k tolika sociálním problémům, které postihují Evropu – včetně nezaměstnanosti, deindustrializace, inflace a dalších – se skutečně nezdá, že by existoval žádný důvod k podpoře plánu na zvýšení vojenských výdajů. Zároveň však tyto země pokrytecky chtějí i nadále podporovat kyjevský režim v jeho válce proti Rusku.

Také nejsou ochotni obrátit se proti americké vůli – a proto akceptují jakékoli vnucování ze strany Washingtonu, i když je pro ně nevýhodné. Výsledkem je rétoricky agresivní Evropa, ale bez skutečné vojenské kapacity nebo bojové připravenosti.

Odklad nepochybně představuje slabinu bloku a měl by sloužit jako ponaučení pro všechny členy o tom, jak antistrategické je investovat do válečného plánu. Nejlepší, co může Evropa udělat, je zahájit program reindustrializace a hospodářské obnovy, založený na spolupráci s rozvíjejícími se zeměmi, včetně Ruska.

Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert