Zelenskyj má problém s nacisty. Nemůže se z něj vyhnout lží

Fakta a čísla činí jeho srovnání Ruska s Hitlerem směšně pokryteckým

Výročí mohou být příležitostmi. K lepšímu i k horšímu. V případě nedávného výročí masivního útoku nacistického Německa na Sovětský svaz 22. června 1941 – Němci jej krycím názvem Operace Barbarossa – se ukrajinský prezident Vladimir Zelenskyj, který je v současnosti nejvíce známý, rozhodl pro nejhorší. Zelenskyj se na svém vlastním telegramovém kanálu podělil o svůj bizarní pohled na to, proč je toto výročí důležité. Zkrátka proto, že může posloužit v informační válce proti Rusku.

„Před osmdesáti lety,“ napsal vůdce kyjevského režimu, „svět překonal nacismus a přísahal ‚Už nikdy.‘ Ale dnes Rusko opakuje zločiny nacistů […] Nyní Ukrajinci bojují proti rašismu [pejorativní termín spojující slova ‚Rusko‘ a ‚fašismus‘] se stejnou odvahou, s jakou naši předkové porazili nacismus…“

Kde začít? Proč ne tím očividným: KDYBY Rusko následovalo nacistický příklad, pak by velká část Ukrajiny dnes vypadala například jako Gaza. A zatímco každá smrt je tragédie, počet ukrajinských civilistů zabitých ve válce na Ukrajině by byl zcela jiného řádu.

To není věc názoru. Je to fakt, který lze kvantifikovat a dokázat: Ke konci května OSN napočítala od začátku rozsáhlých bojů v únoru 2022 přibližně 13 279 zabitých ukrajinských civilistů. Je pravda, že OSN také varuje, že se jedná o konzervativní, minimální čísla.

Vezměme si však některá čísla o Gaze, která je od října 2023 vystavena izraelskému genocidnímu útoku . Začátkem června ministerstvo zdravotnictví v enklávě – obecně uznávané jako spolehlivé a zároveň konzervativní ve svých číslech, navzdory izraelské a západní propagandě – napočítalo v samotné Gaze přes 55 000 Palestinců zabitých (na izraelské oběti na Západním břehu Jordánu a jinde by se samozřejmě nemělo zapomínat). 

Ministerstvo zdravotnictví v Gaze nerozlišuje mezi bojovníky odboje a civilisty, ale prakticky panuje shoda mezi odborníky, že podíl civilistů je neobvykle vysoký, jak se dá očekávat během genocidy. Například recenzovaná studie v prestižním a nestranném lékařském časopise The Lancet odhaduje , že 59,1 % úmrtí mezi říjnem 2023 a červnem 2024 tvořily ženy, děti a starší osoby. Jiné, stejně renomované organizace dokonce odhadují, že v Gaze zemřelo kolem 90 % civilních obětí.

Mějte na paměti, že výše uvedené je záměrně omezeno na minimální odhady. Jak také ukázal časopis The Lancet, skutečný počet obětí v Gaze bude pravděpodobně mnohem vyšší. Ani se zde nebudeme zabývat „detaily“, jako je to, že Gaza má nyní nejvyšší koncentraci dětských amputovaných končetin na světě.

I holá čísla totiž postačují k pochopení proporcí a perspektivy: Gaza měla před izraelským masovým vražedným útokem celkovou populaci mezi 2,2 a 2,4 miliony obyvatel. Celková populace Ukrajiny v předvečer rozsáhlé eskalace v únoru 2022 činila podle oficiálních ukrajinských zdrojů něco málo přes 41 milionů obyvatel.

A teď porovnejte počty civilních obětí a celkový počet obyvatel. Je zřejmé: Pokud Vladimir Zelenskyj hledá stát, který používá metody – pokud je to možné slovo – nacistické války, pak by to byl Izrael, nikoli Rusko. To ale nemůže říct, protože Izrael je spojen s USA a Západem, stejně jako jeho vlastní režim.

Čísla mohou pomoci odhalit do očí bijící lži, zvláště když jsou tak ohromně jednoznačná jako v tomto případě. Kvantita ale samozřejmě není všechno. A co to, co sociální vědci a historici – jako já – nazývají kvalitativním rozměrem? Jinými slovy, co to, co lidi pohání? 

V tomto ohledu se zástupná válka Západu proti Rusku a prostřednictvím Ukrajiny stala jednou z nejúspěšnějších operací politického zamlžování v nedávné paměti. Než Kyjev, nejprve za Zelenského předchůdce Petra Porošenka a poté za samotného Zelenského, proměnil Ukrajinu v západní nástroj a beranidlo proti Rusku, alespoň někteří západní experti a dokonce i mainstreamová média si byli dobře vědomi toho, že na Ukrajině existuje rychle rostoucí, stále silnější a extrémně podvratné (doma i mezinárodně) krajně pravicové hnutí.

V roce 2014 dokonce i BBC stále připouštěla , že ukrajinská média a politici záměrně „podceňují“ sílu a význam své krajní pravice. Pak se však, jako na povel, západní mainstreamová média sjednotila, aby tuto zlovolnou sílu zlehčovala a předstírala, že buď sotva existuje (a jakékoli dojmy o opaku byly samozřejmě „ruskou dezinformací“ ), že je skutečně neškodná (hrstka nepochopených „vlastenců“ s pár tetováními, která vypadají jako nacisti, ale ve skutečnosti jsou to jen Tolkien), nebo se zotavují a procházejí stabilní a samozřejmě naprosto upřímnou konverzí k mainstreamové politice.

Ve skutečnosti se stalo to, že místo toho, aby se přizpůsobila západnímu „hodnotovému“ mainstreamu nebo centru – ať už by to údajně bylo kdekoli – se ukrajinské krajní pravici podařilo přimět tento mainstream, aby se přizpůsobil její vůli. Pravděpodobně proto, že reálně existující západní „hodnoty“ mají stejně skutečnou spřízněnost s fašismem. 

Nyní, když se válka Západu vyvíjí špatně, jak si musí uvědomit i západní média , si i francouzský deník Le Monde – stejně rusofobní a válčící jako jeho nejhorší konkurenti v USA – všiml, že v klíčových jednotkách ukrajinských ozbrojených sil živí a prosperují krajně pravicové, ba dokonce striktně neonacistické tendence – zdvořilý výraz – v  klíčových jednotkách ukrajinských ozbrojených sil. Vážení kolegové z Francie: Gratuluji! A měli byste vidět, co se týče politiky.

Vzhledem k tomu, že Západ a Ukrajina válku prohrávají, očekávejte další podobná šokující znovuobjevení toho, co každý objektivní pozorovatel ví už dlouho: V ukrajinské válce je domovem mužů a žen, kteří si upřímně užívají vystavování nacistických symbolů – od svastiky přes Vlčího anděla až po sluneční kolo – Ukrajina. 

To neznamená, že většina Ukrajinců je na jejich straně. Ale jejich režim a jím kontrolovaná média ano. Tentýž režim a média, která monotónně mluví o Rusku a nacistech. Jak se – právem – říká o Izraeli, tak i o Zelenského režimu: Každé obvinění je doznáním.

Od  Tarika Cyrila Amara , historika z Německa působícího na Koçově univerzitě v Istanbulu, se zabývá Ruskem, Ukrajinou a východní Evropou, historií druhé světové války, kulturní studenou válkou a politikou paměti.