Americký útok na Írán: Propaganda, destrukce a globální důsledky

Dne 22. června 2025 Spojené státy zaútočily na íránská jaderná zařízení, což byla událost s dalekosáhlými geopolitickými, diplomatickými a ekonomickými důsledky. V hloubkové diskusi mezi profesorem Mohammadem Marandim, Pepem Escobarem a moderátorem Nimou experti analyzují pozadí, skutečný dopad a možné íránské reakce.

Útok: Fakta a propaganda

Spojené státy zahájily v noci 22. června 2025 útok na íránská jaderná zařízení ve Fordowu, Natanzu a dalším nejmenovaném zařízení. Podle profesora Marandiho však byl útok mnohem méně úspěšný, než jak ho prezentovala americká vláda: „Nemůžete brát nic, co říkají, doslova. Vždycky říkají, že vítězí, že jsou úspěšní.“ Zdůrazňuje, že USA nemají přístup k podzemním a horským zařízením: „V tuto chvíli nemají způsob, jak posoudit, zda došlo k podstatným škodám, či nikoli.“

Americká administrativa pod vedením prezidenta Donalda Trumpa oslavila útok jako naprostý úspěch. Trump tvrdil, že íránské jaderné kapacity byly „zničeny“. Pepe Escobar tuto verzi silně vyvrací a útok označuje za „obrovský PR trik“: „Zatím jsme neviděli nic, co by byť jen vzdáleně naznačovalo vážné škody.“ Poukazuje na potvrzené zprávy z íránských zdrojů, že důležité materiály byly z Forda evakuovány dva dny před útokem: „Všechno důležité ve Fordu bylo odstraněno.“

Íránská reakce: přesnost a kalkulace

Navzdory útoku je Írán i nadále odhodlán pokračovat ve svém mírovém jaderném programu. Marandi zdůrazňuje: „Toto íránský jaderný program nezastaví. Tato zařízení mohou být z dobrého důvodu postavena jinde, tajně.“ Poukazuje na to, že Írán má schopnost vyrábět sofistikované centrifugy a obohacovat uran: „Američané nemohou íránský mírový jaderný program nijak zastavit.“

Íránská reakce na útok se zpočátku zaměřila na Izrael, který již dříve útočil na íránské cíle. Marandi prohlásil: „Írán se odplatí, o tom není pochyb.“ Ráno po útoku USA zahájil Írán těžké raketové útoky na Izrael, které podle Marandiho způsobily „obrovskou devastaci“. Dodal: „Íránské schopnosti proti Spojeným státům jsou mnohem větší než proti Izraeli.“ Zejména v Perském zálivu má Írán k dispozici řadu raket středního a krátkého doletu a dronů, které by mohly znemožnit postavení USA a jejich spojenců v regionu.

Globální důsledky: ztráta důvěryhodnosti

Útok vážně poškodil důvěryhodnost USA na mezinárodní úrovni. Escobar zdůrazňuje: „Škoda na důvěryhodnosti USA je nenapravitelná na mnoha úrovních, zejména na globálním Jihu.“ Poukazuje na diskuse na Petrohradském fóru, kde vyšlo najevo, že „MAGA je mrtvá“ a že USA tímto útokem zničily své vlastní hnutí: „Více než 50 % příznivců MAGA jsou antisionisté. Její základna je zcela zdevastována.“

Marandi dodává: „USA a izraelský režim jsou po celém světě vnímány jako skuteční nepřátelé.“ Ostře kritizuje západní elity: „Tito šílení lidé jsou hrozbou pro lidstvo, pro svůj vlastní lid, pro Evropu a Spojené státy.“ Zničení Charty OSN ze strany USA a ignorování mezinárodních norem vede ke ztrátě důvěry, což podle Escobara znamená, že „žádný národní stát už nemůže věřit ničemu od vlády USA“.

Role Ruska a Číny

Rusko a Čína útok ostře odsoudily. Bývalý ruský prezident Dmitrij Medveděv na Twitteru uvedl, že kritická infrastruktura íránského jaderného programu utrpěla jen drobné škody, a dodal: „Řada zemí je připravena přímo dodat Íránu své vlastní jaderné hlavice.“ Escobar to interpretoval jako „bombu“: „V podstatě říká, že Rusko, Čína, Pákistán a Severní Korea by mohly dodat Íránu jaderné zbraně, kdyby si to Írán jen vyžádal.“

Zatímco Rusko a Čína v současnosti nabízejí maximální diplomatickou podporu, Escobar zdůrazňuje, že Írán hraje ústřední roli v euroasijské integraci: „Írán je velmi silným členem globálního Jihu a je odhodlán k integraci Eurasie.“ Útok je proto vnímán jako útok na země BRICS a budoucí světový řád.

Strategické úvahy: Perský záliv

Možnou íránskou reakcí by mohla být selektivní blokáda Hormuzského průlivu, která by podle Escobara „zpustošila evropské ekonomiky“. Marandi zdůrazňuje, že Írán by takové opatření pečlivě zvážil: „Vedení v Íránu je velmi vypočítavé; nejednají spontánně ani emocionálně. Zvažují, jak dosáhnout maximálního efektu s co nejmenšími škodami.“ Selektivní blokáda postihující pouze západní lodě by podle Escobara mohla být účinnou strategií k oslabení USA a jejich spojenců, aniž by to ovlivnilo Čínu nebo Indii.

Jemenští Hútíové již naznačili, že by mohli zaútočit na lodě směřující do USA v Rudém moři nebo v ulicích Bab al-Mandab. To naznačuje možnou eskalaci, která by mohla Írán dostat do strategicky výhodné pozice.

Role Turecka a geopolitická krajina

Diskuse o roli Turecka zdůrazňuje složitost regionální dynamiky. Escobar zdůrazňuje, že Turecko jako člen NATO a s převážně atlanticky orientovanou elitou není plně integrováno do euroasijské integrace: „Nejméně 80 až 90 % turecké elity jsou atlantisti. Dívají se na Západ a chtějí být součástí klubu.“ Prezidenta Erdogana popisuje jako „chytrého, ale ne brilantního stratéga“, kterému jde především o krátkodobé ekonomické zisky.

Závěr: Zlom v globálním řádu

Útok USA na Írán představuje zlom v mezinárodních vztazích. Ignorování mezinárodních norem, ničení Charty OSN a do očí bijící agrese trvale poškodily důvěryhodnost USA. Írán, podporovaný Ruskem a Čínou, čelí výzvě formulovat strategickou reakci, která zajistí jak odstrašení, tak mezinárodní legitimitu. Jak zdůrazňuje Marandi: „Írán chce mezinárodnímu společenství ukázat, že skutečnými padouchy jsou USA a Izrael.“

Escobar situaci výstižně shrnuje: „Toto je začátek sebevraždy amerického impéria.“ Nadcházející týdny a měsíce ukážou, jak Írán na tento útok zareaguje a zda je mezinárodní společenství schopné vytvořit nový řád, který přesahuje západní dominanci.