Jeffrey D. Sachs – Zastavte Netanjahua, než nás všechny zabije
Brzy by se proti sobě mohlo postavit několik jaderných mocností, což by svět přiblížilo k jadernému zničení.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu už téměř 30 let hnal Blízký východ do války a zkázy. Tento muž je sudem s střelným prachem a násilím. Ve všech válkách, které vedl, Netanjahu vždy snil o velkém cíli porazit a svrhnout íránskou vládu. Jeho dlouho očekávaná válka, která právě začala, by nás mohla všechny zabít v jaderném Armagedonu, pokud Netanjahu nebude zastaven.
Netanjahuova fixace na válku sahá až k jeho extremistickým mentorům, Ze’evu Žabotinskému, Jicchaku Šamirovi a Menachemu Beginovi. Starší generace zastávala názor, že sionisté by měli použít všechny formy násilí – války, atentáty, teror – k dosažení svého cíle, kterým je odstranění jakéhokoli palestinského nároku na vlast.
Zakladatelé Netanjahuova politického hnutí Likud požadovali výlučnou sionistickou kontrolu nad celým britským mandátem. Na začátku britského mandátu na počátku 20. let 20. století tvořili muslimští a křesťanští Arabové přibližně 87 % populace a vlastnili desetkrát více půdy než židovská populace. V roce 1948 Arabové stále převyšovali Židy v poměru asi dva ku jedné. Nicméně zakládající listina Likudu (1977) prohlašovala, že „mezi mořem a Jordánem bude existovat pouze izraelská suverenita“. Dnes nechvalně známé „od řeky k moři“, které bylo označováno za antisemitské, se ukázalo být protipalestinským heslem Likudu.
Izraelská válka proti Íránu je posledním krokem v desetiletí trvající strategii. Jsme svědky vyvrcholení desetiletí extremistické sionistické manipulace zahraniční politiky USA.
Výzvou pro Likud bylo prosazovat své maximalistické cíle navzdory jejich zjevné nezákonnosti podle mezinárodního práva a morálky, které obojí vyžadují řešení založené na existenci dvou států.
V roce 1996 Netanjahu a jeho američtí poradci vypracovali strategii „čistého rozchodu“. Prosazovali, aby se Izrael nestáhl z palestinských území dobytých ve válce v roce 1967 výměnou za nastolení míru v regionu. Místo toho by Izrael přetvořil Blízký východ podle svých vlastních představ. Klíčové bylo, že strategie si představovala Spojené státy jako primární sílu pro dosažení těchto cílů – vedení válek v regionu s cílem svrhnout vlády, které se stavěly proti izraelské nadvládě nad Palestinou. Spojené státy byly vyzvány, aby vedly války jménem Izraele.
Strategie Clean Break byla Spojenými státy a Izraelem efektivně realizována po 11. září 2001. Jak prozradil vrchní velitel NATO generál Wesley Clark, krátce po 11. září Spojené státy plánovaly „zaútočit a zničit vlády sedmi zemí do pěti let – počínaje Irákem, poté Sýrií, Libanonem, Libyí, Somálskem, Súdánem a Íránem“.
První z těchto válek, která proběhla počátkem roku 2003, usilovala o svržení irácké vlády. Plány na další války byly odloženy, protože USA uvízly v Iráku. USA nicméně v roce 2005 podpořily odtržení Súdánu, v roce 2006 izraelskou invazi do Libanonu a v témže roce invazi Etiopie do Somálska. V roce 2011 zahájila Obamova administrativa operaci CIA s názvem Timber Sycamore proti Sýrii a spolu s Velkou Británií a Francií v roce 2011 svrhla libyjskou vládu bombardováním. Dnes tyto země leží v troskách a mnohé z nich jsou zapleteny do občanské války.
Netanjahu byl podporovatelem těchto válek dle vlastního výběru – ať už veřejně, nebo v zákulisí – spolu se svými neokonzervativními spojenci v americké vládě, včetně Paula Wolfowitze, Douglase Feitha, Victorie Nulandové, Hillary Clintonové, Joea Bidena, Richarda Perleho, Elliotta Abramse a dalších.
Když v roce 2002 svědčil před americkým Kongresem, Netanjahu propagoval katastrofální válku v Iráku a prohlásil: „Pokud odstraníte Saddáma, Saddámův režim, garantuji vám, že to bude mít obrovský pozitivní dopad na region.“ Pokračoval: „A myslím, že lidé sedící hned vedle v Íránu, mladí lidé a mnoho dalších, řeknou, že čas takových režimů, takových despotů, skončil.“ Kongresu také lživě řekl: „Není pochyb o tom, že Saddám usiluje o vývoj jaderných zbraní, pracuje na něm a pracuje na něm.“
Slogan o vytvoření „Nového Blízkého východu“ slouží jako motto pro tyto války. Poprvé jej formuloval v roce 1996 „Clean Break“ a v roce 2006 jej zpopularizovala ministryně zahraničí Condoleezza Riceová. Zatímco Izrael brutálně bombardoval Libanon, Riceová prohlásila:
„To, co zde vidíme, jsou, takříkajíc, porodní bolesti nového Blízkého východu a ať uděláme cokoli, musíme zajistit, abychom se posunuli vpřed k novému Blízkému východu a ne zpět ke starému.“
V září 2023 představil Netanjahu na Valném shromáždění OSN mapu „Nového Blízkého východu“, která zcela eliminovala palestinský stát. V září 2024 tento plán rozvedl tím, že ukázal dvě mapy: jednu část Blízkého východu jako „požehnání“, druhou – včetně Libanonu, Sýrie, Iráku a Íránu – jako prokletí, a zároveň vyzval ke změně režimů v těchto zemích.
Izraelská válka proti Íránu je nejnovějším krokem v desetiletí trvající strategii. Jsme svědky vyvrcholení desetiletí extremistické sionistické manipulace zahraniční politiky USA.
Základem izraelského útoku na Írán je tvrzení, že Írán je blízko získání jaderných zbraní. Takové tvrzení je absurdní, jelikož Írán opakovaně požadoval jednání o zrušení jaderné možnosti výměnou za ukončení desetiletí trvajících amerických sankcí.
Od roku 1992 Netanjahu a jeho podporovatelé prohlašují, že Írán se stane jadernou mocností „během několika let“. V roce 1995 izraelští představitelé a jejich američtí podporovatelé vyhlásili pětiletou lhůtu. V roce 2003 ředitel izraelské vojenské rozvědky prohlásil, že Írán se stane jadernou mocností „do léta 2004“. V roce 2005 šéf Mossadu prohlásil, že Írán by mohl bombu vyrobit za méně než tři roky. V roce 2012 Netanjahu řekl OSN: „Je to jen pár měsíců, možná pár týdnů, než budou mít dostatek obohaceného uranu na první bombu.“ A tak dále.
Tento třicetiletý vzorec posouvání termínů je záměrnou strategií, nikoli selháním proroctví. Tato tvrzení jsou propagandou; vždy existuje „existenční hrozba“. Ještě důležitější je Netanjahuovo falešné tvrzení, že jednání s Íránem jsou zbytečná.
Írán opakovaně prohlásil, že si jaderné zbraně nepřeje a že je již dlouho ochoten vyjednávat. V říjnu 2003 vydal nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí fatvu zakazující výrobu a použití jaderných zbraní – tento dekret Írán později oficiálně citoval na zasedání MAAE ve Vídni v srpnu 2005 a od té doby je považován za náboženskou a právní překážku vývoje jaderných zbraní.
I pro ty, kteří jsou k íránským záměrům skeptičtí, Írán důsledně vyzývá k uzavření dohody s nezávislým mezinárodním ověřováním. Naproti tomu sionistická lobby jakékoli takové dohody odmítá a naléhá na USA, aby zachovaly sankce a odmítly dohody, které by umožňovaly přísný dohled MAAE výměnou za zmírnění sankcí.
V roce 2016 Obamova administrativa spolu se Spojeným královstvím, Francií, Německem, Čínou a Ruskem dosáhla s Íránem Společného komplexního akčního plánu (JCPOA) – průlomové dohody o přísném sledování íránského jaderného programu výměnou za zmírnění sankcí. Pod neúnavným tlakem Netanjahua a sionistické lobby však prezident Trump v roce 2018 od dohody odstoupil. Írán předvídatelně reagoval rozšířením obohacování uranu a byl obviněn z porušení dohody, kterou podepsaly samotné USA. Dvojí metr a propagandu je těžké přehlédnout.
Dne 11. dubna 2021 zaútočil izraelský Mosad na íránská jaderná zařízení v Natanzu. Po útoku Írán 16. dubna oznámil, že dále zvýší obohacování uranu, aby získal vyjednávací pozici, a opakovaně vyzýval k jednáním o dohodě, jako je JCPOA. Bidenova administrativa veškerá taková jednání odmítla.
Na začátku svého druhého funkčního období Trump souhlasil se zahájením nových jednání s Íránem. Írán slíbil, že se vzdá jaderných zbraní a podrobí se inspekcím MAAE, ale vyhradil si právo obohacovat uran pro civilní účely. Trumpova administrativa s tímto bodem zdánlivě souhlasila, ale pak své rozhodnutí odvolala. Od té doby proběhlo pět kol jednání, přičemž obě strany hlásí pokrok.
Šesté kolo se mělo konat v neděli 15. června. Izrael místo toho 12. června zahájil preventivní válku proti Íránu. Trump potvrdil, že USA o útoku věděly předem, a to i v době, kdy administrativa veřejně hovořila o nadcházejících jednáních.
K izraelskému útoku došlo nejen uprostřed probíhajících jednání, ale také několik dní před plánovanou konferencí OSN o Palestině, která by měla prosadit řešení spočívající v existenci dvou států. Tato konference byla nyní odložena.
Izraelský útok na Írán nyní hrozí eskalací v totální válku, v níž budou USA a Evropa na straně Izraele a Rusko a možná i Pákistán na straně Íránu. Brzy by se proti sobě mohlo postavit několik jaderných mocností, což by svět přiblížilo k jadernému zničení. Hodiny soudného dne ukazují 89 sekund před půlnocí, což je nejblíže jadernému Armagedonu od jeho vzniku v roce 1947.
Během posledních 30 let Netanjahu a jeho američtí podporovatelé zničili nebo destabilizovali 4 000 kilometrů dlouhý pás země táhnoucí se přes severní Afriku, Africký roh, východní Středomoří a západní Asii. Jejich cílem bylo zabránit vzniku palestinského státu svržením vlád, které podporovaly palestinskou věc. Svět si zaslouží lepší než tento extremismus. Více než 180 zemí se v OSN vyslovilo ve prospěch řešení dvou států a regionální stability. To dává větší smysl než to, že Izrael přivádí svět na pokraj jaderného Armagedonu ve snaze o dosažení svých nelegálních a extremistických cílů.
Od Jeffreyho D. Sachse
