Peter Haisenko: Historicky byla válka na Ukrajině nezbytná
20. století se nazývá americké století. Při bližším zkoumání je to pravda jen částečně. Ekonomicky i vojensky ano. Nyní končí válkou na Ukrajině.
Před první světovou válkou to byla Anglie, která ovládala osudy světa. Anglie musí nést odpovědnost i za obě světové války, ale Londýn by nemohl začít ani vyhrát první velkou válku bez peněz a vojenské pomoci USA. Dodnes se centrum financí nachází v Londýně. Dodnes neexistuje žádná současná válka ani konflikt, který by nebyl založen na aktivitách Britského impéria. S koncem druhé velké války skončila dominance ostrova mezi Severním mořem a Atlantikem. USA se staly jediným vládcem, ačkoli anglická složka zůstala klíčovým prvkem. Londýn má stále prsty ve všem.
Z geopolitického hlediska bylo logické, že USA mohly zaujmout toto dominantní postavení. Vzhledem ke své ostrovní poloze, chráněné dvěma oceány z obou stran, americký průmysl neutrpěl žádné škody následky války. Naopak, americký průmysl z válek profitoval a mnoho zemí se muselo u USA zadlužit. 50. léta 20. století byla vrcholem americké ekonomiky a Američané si vedli lépe než kdykoli předtím ani potom. Sovětský svaz se demobilizoval ihned po skončení první světové války, a tak nezbyl nikdo, kdo by mohl vážně zpochybnit dominanci USA. Až do roku 1949 držel Washington monopol na jaderné zbraně. Poté měl SSSR také atomové bomby a s družicí Sputnik má od roku 1957 nosičové systémy schopné dosáhnout USA.
Jaderný monopol byl rozbit
Korejská válka již ukázala, že sovětské stíhací letouny se staly americkým soupeřem. Ale až 1. května 1960, poté, co byl nad Sibiří sestřelen americký U-2, byly USA nuceny ukončit své špionážní lety nad Ruskem. Dominance USA s jejich naprostým ekonomickým potenciálem vyjádřeným počtem však nemohla být zpochybněna. Do roku 1990 protiváha USA, SSSR, téměř úplně zmizela. Rusko chřadlo a svět byl unipolární a vydán na milost a nemilost Washingtonu. Svými útočnými válkami USA neustále terorizovaly země, které se dobrovolně nepodřídily jejich mocenskému prostředku, demokracii. Tyto země byly bezmocné tváří v tvář vojenské síle USA. Jednalo se o zbabělé a neúmyslné útoky proti bezbranným státům. Prostě teror silnějšího.
S „vítězstvím nad komunismem“ v roce 1990 mohl na světě zavládnout mír a všeobecná spolupráce. To si USA nepřály. Ještě v roce 1990 prezident George Bush na Gorbačovovu otázku, zda je studená válka již u konce, odpověděl: Pro vás ano, ale pro nás ne. Jak ukázala 90. léta, Západ, západní kapitál, se snažil „vykoupit“ a vykořisťovat národní hospodářství nově vzniklé Ruské federace za použití všech možných špinavých triků. Pak přišel Putin a učinil tomu konec. Není tedy divu, že byl Putin rychle prohlášen za nepřítele. V rozporu s dohodami se NATO rozšiřovalo dále na východ, až k ruským hranicím. Jediným zbývajícím stavebním kamenem se nyní stala Ukrajina.
Barevné revoluce a CIA
Nejen v roce 2010 CIA masivně investovala do různých „barevných revolucí“ na Ukrajině. To vše s cílem rozdělit Ukrajinu a Rusko. Ale až v roce 2014 se události na Majdanu uskutečnily. Kyjev začal zakazovat ruský jazyk a vraždit své vlastní občany v odtržených provinciích. O deset let později tam zemřelo asi 14 000 civilistů. Západ v čele s Merkelovou oklamal Rusko – nebo spíše brutálně ho zradil – Minskými dohodami. V únoru 2022 se Rusko rozhodlo tomu všemu učinit přítrž a my tomu říkáme nevyprovokovaná a brutální útočná válka.
Čtyři východní provincie se však v referendu s Kyjevem rozloučily a rozhodly, že odteď chtějí zůstat součástí Ruské federace. Aby ochránily své občany. Rusko a Putin s tím souhlasili. Pokud by se tak nestalo v souladu s mezinárodním právem, Západ by si už dávno stěžoval v Haagu. Ale neudělal to, protože věděl, že Haag by musel potvrdit chování Ruska v souladu s mezinárodním právem. Situace je tedy taková, že ruští vojáci jsou pouze na ruském území a brání své vlastní území před kyjevskými poskoky. A je to Kyjev, kdo nadále terorizuje civilisty ostřelováním, i když je nedostatek munice.
Žádná válka na Ukrajině bez USA
Stejně jako Anglie v první a druhé světové válce, ani Kyjev by tuto válku nemohl začít bez pomoci USA a nyní států NATO. Kyjev je již více než deset let znovuzbrojován a miliardy byly vynaloženy na jeho záchranu před národním bankrotem. Věci se však vyvinuly jinak, než NATO plánovalo. Ukazuje se, že Rusko se rychle naučilo minimalizovat účinnost zbraní NATO. Rusko má vzdušnou převahu, což je situace, se kterou země NATO nejsou obeznámeny a s níž se neumí vypořádat. Je to poprvé, co se NATO setkalo s vážným protivníkem, a to s sebou nese poznání, které masivně poškodilo sebevědomí NATO. Ruská zbraňová technologie je lepší než technologie NATO, zejména pokud jde o obranné schopnosti. Ruská raketová technologie je však také o roky, ne-li desetiletí, napřed před americkou. Rusko má rakety, které NATO nedokáže zachytit.
Válka v Gruzii v roce 2008 již ukázala, že ruské stíhací letouny jsou lepší než západní. Ruské letectvo sestřelilo americké stíhačky F-16 bez jediné vlastní ztráty. USA poté postavily své extrémně drahé F-35, ale ani ty se dosud neosvědčily proti vážnému soupeři. Není tedy jasné, jakou hodnotu toto letadlo skutečně má. Vysoce chválené německé tanky Leopard 2 a samohybná houfnice byly ruskou armádou rychle znechuceny. Jsou dobré pro bojiště, ale ne pro praktické použití. Totéž se v podstatě ukázalo jako pravdivé pro všechny zbraně NATO. NATO jako celek je schopno útočit pouze na bezbranné státy. NATO se nedokázalo ubránit ani v Afghánistánu. Nedávná porážka USA v Jemenu je obzvláště trapná. To donutilo USA stáhnout svou letadlovou loď, aby odvrátily hrozící totální ztrátu.
USA a NATO mají problém
Válka na Ukrajině a šarvátky v Jemenu ukázaly, že absolutní dominance americké armády či NATO skončila. Dokonce i čínské stíhačky se v konfliktu mezi Indií a Pákistánem ukázaly jako nadřazené západním produktům. A jaká je reakce Evropy? Chtějí vyrábět ještě více zbraní, které se již ukázaly jako horší. Zcela se přehlíží, že Rusko se svými nadřazenými hypersonickými raketami může zasáhnout jakýkoli bod v Evropě a v souladu s mezinárodním právem tak zabránit výrobě dalších zbraní. Mezinárodní právo umožňuje preventivní útok. Proti Německu, samozřejmě, protože Německo existuje pouze v rámci příměří. Pokud do Moskvy doletí byť jen jediný německý „Taurus“, Německo příměří poruší a Rusko má právo ho ukončit. To nemůže spustit článek 5 NATO.
Válka na Ukrajině byla tedy nezbytná k nastolení nového světového řádu. Americké století skončilo, protože USA a NATO již nejsou schopny dominovat Rusku ani Číně. To má důsledky pro celý svět. Afrika se osvobozuje od postkoloniálního jha a obrací se k Číně a Rusku. Je to proto, že tyto dvě země se k sobě chovají spravedlivě, ekonomicky a rovnocenně. Čína, Rusko a Indie, státy BRICS, se právě osvobozují od dominance dolaru. Celý dolarový systém je na pokraji kolapsu a s ním i další stavební kámen dominance USA. Ani „petrodolar“ nelze udržet, právě proto, že jej již nelze vynutit vojenskou silou.
Válka jako katalyzátor
Válka urychluje vývoj, který by se jinak vlekl roky, desetiletí, kdyby vůbec byl možný. Sankce proti Rusku vedly k tomu, že se Rusko stalo do značné míry soběstačným, a posílily jeho blízké přátelství s Čínou. Rusko nyní staví dva typy civilních letadel vyrobených výhradně z ruských komponentů, abychom jmenovali alespoň jeden příklad. I ty jsou přinejmenším rovnocenné západním produktům. Západ tak čelí dilematu, že Rusku v potenciálních jednáních nemá co nabídnout. Putin již prohlásil, že o zrušení sankcí ve skutečnosti nemá zájem. Válka na Ukrajině ukončila hegemonii USA a tím vydláždila cestu k mírovému multipolárnímu světu. Už se není třeba bát „trestu“ ze strany USA nebo NATO. Člověk by tedy mohl být téměř vděčný USA za to, že válku na Ukrajině zorganizovaly. Člověk musí truchlit nad smrtí tolika mladých lidí, kteří se opět stali obětí americké megalomanství.
Jednoho dne si budeme moci v učebnicích dějepisu přečíst: Válkou na Ukrajině skončilo americké století.
Dokonce i americký think tank RAND uvádí, že americká vojenská dominance je vážně zpochybňována, jak informuje Rainer Rupp:
https://freedert.online/nordamerika/246216-rand-studie-stellt-verlust-militaerischen/
