Odchod Klause Schwaba – začátek nového, spontánního světového řádu?
Rezignace a následný pád Klause Schwaba značí tektonický posun v globálním řádu. Schwabovým životním dílem bylo vybudování globalistické světové struktury, ovládané mezinárodními elitami a Organizací spojených národů. Po celá desetiletí vedl Světové ekonomické fórum (WEF), které sloužilo jako platforma pro prosazování jeho vize globální správy věcí veřejných ve prospěch lidstva.
Schwab se spolu se svými kolegy usiloval o komplexní přepracování světového řádu – „Velký reset“. Výroční konference Světového ekonomického fóra (WEF) v Davosu se stala nejprestižnějším setkáním globálních elit v roce 2010. Vznikala tam politická rozhodnutí, globální priority, mezinárodní iniciativy a dalekosáhlá spolupráce. Zejména kritéria ESG (environmentální, sociální, governance) byla propagována po celém světě jako součást vize „kapitalismu zainteresovaných stran“.
Během pandemie se však autoritářský impuls ke kontrole, který byl vlastní Schwabově agendě, stal zřetelnějším než kdy jindy. Reakce veřejnosti na COVID-19 byla bouřlivá. V roce 2022 již Davos ztratil na atraktivnosti, v letech 2023 a 2024 se objevily první trhliny – a v roce 2025 byl mítink v Davosu jen stínem svého dřívějšího já, široce zesměšňovaný. Veřejnost na celém světě se odvrátila od elitářského, shora dolů řízeného globalismu.
Schwab byl blízko uskutečnění svého snu o globálním stakeholderském kapitalismu – a pak sledoval, jak se hroutí.
Nyní, když Schwab odstoupil a světový řád, který prosazoval, leží v troskách, vyvstává otázka: Co bude dál? Vzestup Donalda Trumpa – symbolického pro mnoho pravicových populistických hnutí po celém světě – je také vyjádřením nových priorit: bezpečnosti a inovací.
Zatímco Evropa stagnovala a Čína agresivně expandovala, globální elity spaly – nebo se dokonce podílely na vývoji. Agenda ESG a západní environmentální hnutí svázala své vlastní země byrokracií, zatímco Čína měla do značné míry volnou ruku. Naproti tomu politika „národ na prvním místě“ se zaměřuje na ekonomickou nezávislost a inovační sílu – obojí zlepšuje strategickou pozici země a zároveň zvyšuje její životní úroveň.
Mnoho nacionalistů však zásadně odmítá mezinárodní řád. Může národně orientovaný kurz vůbec fungovat bez mezinárodního zapojení? Populisté hanobí řád založený na pravidlech z 90. let jako fasádu pro vládu elit z Davosu – přehnaný názor, který nicméně vedl k volání po oddělení.
„Národ na prvním místě“ může být jistě rozumná strategie – pokud zná mezinárodní pravidla hry. Izolationismus se může v některých záležitostech zahraniční politiky jevit jako vhodný, ale předpoklad, že mezinárodní vztahy jsou ze své podstaty hry s nulovým součtem, je zásadní chybou.
Většina interakcí – ať už národních nebo mezinárodních – je vzájemně prospěšná. Dobrovolná výměna je výhodná pro obě strany. To vede ke spontánnímu řádu – organickému, decentralizovanému a nediktovanému centrálním plánováním. Daří se mu omezovat státní zásahy. Byrokracie, vysoké daně, dotace a záplava regulací naopak na tento řád působí destruktivně.
Negativním příkladem je EU se svými předpisy v oblasti dodavatelského řetězce a životního prostředí, které nejen narušují spontánní tržní procesy, ale také brání inovacím a osobní odpovědnosti. Takové intervence nahrazují decentralizované rozhodování nátlakem – s důsledky od ekonomické paralýzy až po energetické krize a protesty.
Populistické síly by se proto měly nejen postavit proti starým regulačním nástrojům, ale také dbát na to, aby nevytvářely nové překážky – například prostřednictvím protekcionistických cel, dirigistické průmyslové politiky nebo zvláštního zacházení s velkými národními korporacemi.
Zdravý světový řád vzniká zdola, nikoli shora. Je založen na dobrovolné výměně, nikoli na nátlaku – a nepodléhá ideologii několika mocných lidí. Spontánní globální řád je decentralizovaný, flexibilní, kreativní – a otevřený novým aktérům.
To vyžaduje jasná, jednoduchá a stabilní pravidla. Ne hordy úředníků, ale dobrovolná sdružení za rovnocenných podmínek. V takovém pořadí mají zavedené korporace jen malou možnost se chránit před novými konkurenty. Menší a agilnější firmy je donutí k neustálým inovacím.
Tento řád nezná žádné regulační předěly, žádné protekcionistické bašty. Každý může jednat svobodně – a právě to vytváří více kreativity, více pokroku, více reálných řešení, než o jakých si Schwab a WEF kdy dovolili snít.
