„Bylo by snazší zemřít při náletu než zemřít hlady“: Obyvatelé Gazy čelí hladomoru, OSN dochází jídlo
Světový potravinový program OSN, který je zdrojem potravinové pomoci milionům lidí v Gaze, kteří jsou na něm závislí, vyčerpal své zásoby potravin. Palestinci v Gaze tvrdí, že hladomor nehrozí – ale už je tady.
Kromě občasného bombardování a ostřelování zaměstnává Muhammada al-Hadždže Ahmada (54) něco stálejšího. Hadždž Ahmad, obyvatel čtvrti Zeitoun východně od města Gaza, nemůže přestat myslet na to, jak nakrmí svých sedm dětí, z nichž nejstarší má 16 let. Od začátku války se on a jeho rodina spoléhají na distribuční střediska potravin provozovaná humanitárními organizacemi a také na individuální i kolektivní iniciativy. Poslední uspokojivé jídlo, které on a jeho rodina jedli, bylo před dvěma týdny.
„Od začátku války jsme si zvykli jíst jedno jídlo denně,“ říká Hajj Ahmad ve videozáznamu pro Mondoweiss . „Pokud máme štěstí, někdy dostaneme i večeři. Hlavní denní jídlo dostáváme z potravinových výdejních míst, ale těch ubývá a většina z nich je zavřená, takže už žádné hlavní jídlo nemáme. Znamená to smrt pro nás a naše děti.“
V důsledku dusivé blokády zavedené Izraelem, která trvá již téměř dva měsíce od doby, kdy Izrael porušil krátkodobé příměří s Hamásem, oznámil Světový potravinový program OSN (WFP), že mu došly zásoby potravin v Gaze.
„Všechny zásoby potravin ve WFP pro rodiny v Gaze docházejí,“ řekl Mondoweissovi mluvčí WFP Abeer Etefa . „V pátek program distribuoval poslední zbývající zásoby do kuchyní s teplým jídlem v pásmu Gazy a očekává se, že těmto kuchyním dojdou potraviny nejpozději do jednoho nebo dvou dnů.“
Etefa říká, že kuchyně s teplým jídlem, rozmístěné po různých oblastech pásma Gazy, zajišťují 25 % denních potravinových potřeb populace, která je pro miliony lidí záchranným lanem.
Ještě před válkou bylo asi 80 % obyvatel Gazy odkázáno na zahraniční pomoc a granty, zejména na potraviny, a během války byly programy OSN největším zdrojem potravin pro obyvatelstvo.
„K tomu došlo poté, co program přestal podporovat pekárny, které distribuovaly chléb,“ uvedl Etefa. „31. března se všech 25 pekáren podporovaných Světovým potravinovým programem zavřelo kvůli nedostatku mouky a paliva na vaření, což vedlo k jejich uzavření.“
Ještě před tímto datem se mnoho z těchto pekáren postupně zavíralo kvůli nedostatku paliva a mouky. V té době začaly ceny potravin prudce stoupat, což obyvatelům Gazy znemožnilo přístup k těm malým potravinám a učinilo je zcela závislými na agenturách OSN.
„Kromě toho jsou potravinové dávky, které program distribuoval rodinám a které vystačily na dva týdny, nyní vyčerpány,“ dodal Etefa a vyjádřil „vážné obavy“ ohledně potravinové situace v pásmu Gazy, kterou „zhoršuje stav trhů a potravinových systémů“.
„Ceny potravin se ve srovnání s obdobím příměří, pokud by takové komodity byly k dispozici, zvýšily přibližně o 1 400 %,“ vysvětlil Etefa. „A je zde vážný nedostatek potravin, což vyvolává vážné obavy o výživu nejzranitelnějších skupin, zejména dětí do pěti let, těhotných a kojících žen a starších osob.“
Kvůli tomu si lidé jako Muhammad al-Hadždž Ahmad nemohli najít dostatečné zdroje výživy pro svou rodinu. „I kdybych měl peníze, neměl bych si za ně co koupit,“ vysvětlil Hadždž Ahmad. „A pokud ano, jsou příliš drahé. Kdybych si chtěl koupit dva brambory, rajčata a okurky, stálo by mě to více než 500 izraelských šekelů [137 dolarů].“
„Víme, že i ta voda je nepitná, ale nemáme jinou možnost,“ řekl. „Žijeme v hladomoru, ale svět to vnímá jako normální, protože se to už stalo; jednou, dvakrát a tohle je potřetí.“
„Pro mé děti by bylo snazší zemřít při izraelském útoku, než aby zemřely hlady přede mnou a nebyly schopny je nakrmit,“ řekl.
Hladomor „už je tady“
Díky hromadění zásob během nedávného 42denního příměří mezi lednem a březnem mohl Světový potravinový program fungovat až do minulého pátku. Cokoli si organizace a jednotlivci během příměří uskladnili, už dlouho nevystačí.
Mezitím WFP shromažďuje nové zásoby potravin, ale ne v Gaze. „WFP má v koridorech a na hraničních přechodech k dispozici přes 116 000 tun potravinové pomoci, což je dostatek k nasycení jednoho milionu lidí po dobu čtyř měsíců,“ vysvětluje Etifa. „WFP a jeho partneři ji mohou do Gazy dopravit, jakmile se přechody znovu otevřou.“
Ale obrazy dlouhých front tisíců nákladních automobilů naložených potravinami a zásobami na egyptské straně hraničního přechodu Rafáh pokračují.
Amjad Shawa, ředitel Palestinské sítě nevládních organizací v Gaze, říká, že zatímco mezinárodní organizace v pásmu Gazy varují před možností hladomoru, Palestinci v Gaze ho již zažívají.
„Hladomor nehrozí. Hladomor už tady je. Nyní žijeme v jeho rámci,“ řekl al-Shawa serveru Mondoweiss . „Ukazateli, které to dokazují, jsou uzavření desítek center pro distribuci potravin, uzavření pekáren, rozsáhlé případy podvýživy a výsledky anémie u žen, které se objevují v různých testech.“
Al-Šáva potvrdil, že to, co se děje v pásmu Gazy, je součástí izraelského plánu na zničení jeho sociální struktury, která učinila civilisty „zcela závislými pouze na pomoci“.
„A teď okupace zastavuje pomoc,“ dodal.
