Velké peníze z války

Odhalení bylo poněkud náhlé, ale šokovalo celou francouzskou vládu a část evropské elity najednou: vyrábět munici, vyrábět děla a letadla, cvičit muže a připravovat je na válku se nyní zdá nepopiratelné, že je potřeba sakra hodně peněz.

Jakmile šok pomine, uznejme, že naši vůdci prokázali jistou horlivost ve své téměř reflexivní reakci na to, co je třeba udělat: je proto třeba rychle mobilizovat velké sumy veřejných peněz, aby se co nejrychleji rozběhla tato zásadní výroba zbraní, munice a výcviku pro armády Evropy, ♩ samozřejmě předtím ♪, aby se z ní stala velká ♫ a krásná evropská armáda♫. Přiveďte kapelu, musí to být rockové!

Proto v aparátu Evropské unie, protože je nutné najít tyto působivé peněžní masy, dochází k velkému rozrušení. Sice vlastně nevíme, jak to uděláme, ale vůle tu je, nebo skoro. Někteří vypadají naprosto odhodlaně, jiní si to pevně promyslí, jiní klidně sledují, jak se věci pomalu srážejí. Ve skutečnosti i přes krásnou jednomyslnost už vidíme trhliny a váhání.

Zkrátka pokusy o kutilství se množí a stále více připomínají groteskní zkomoleniny a je nám (spíše bolestně) prodávána představa, že by se evropské členské státy dokázaly dohodnout na nové várce půjček za skutečně kolosální částky. Bez škubnutí se tedy diskutuje o celkové částce odhadované na 650 miliard eur (několikanásobek ročního rozpočtu Unie, zaměřeného výhradně na obranu), přičemž se také povoluje 150 miliard eur ve formě půjček členským státům s pohodlným oprávněním překročit pravidlo „3 % deficitu HDP“ na 4 roky.

V praxi tato dohoda opět připomíná pěknou mediální pohádku : pokud je nepřekvapivě živá Francie Emmanuela Macrona vždy připravena důrazně utrácet peníze evropských daňových poplatníků, aniž by dvakrát přemýšlela o výdajích v režimu YOLO , je to však velmi odlišné v zemích, jako je Nizozemsko, které jsou zcela proti.

Kromě toho lze pochybovat o tom, že Německo bude příznivější: samotná myšlenka eurobondů je přímo v rozporu s německými smlouvami a metodami řízení, ke kterým Němci dali jasně najevo, že zůstávají velmi oddáni. Germáni navíc netouží vytvářet další deficity, zvláště když zničili svá průmyslová zařízení a začínají si to uvědomovat.

Především, a tak viditelně, že je to otravné, Německo vůbec netouží „sázet evropsky“, protože by to v podstatě znamenalo…sázet francouzsky (zejména), přičemž jasně potvrdilo, že koupí americké .

Jinými slovy, tento příběh nadále není ničím jiným než reklamním trikem, mediální agitací v podstatě poháněnou Von der Leyenovou, která potřebuje existovat, zatímco Trumpova Amerika jí dala jasně najevo, že je zanedbatelná, a Macronem, jehož legitimita doma je tak mizivá, že nemá k dispozici jinou politickou možnost, než se chovat jako hlupák na pompézních summitech, kde se neužiteční soupeří s neužitečnými.

To, co platí na evropské úrovni, platí také na francouzské úrovni s dokonale transponovatelnými mechanismy.

Aby bylo možné pokračovat ve hře ve velké lize, je nutné vyčlenit spoustu volných peněz od ostatních, a k dosažení tohoto cíle proto francouzská vláda předkládá myšlenku super šťavnatého investičního produktu, který přesměruje úspory Francouzů na obranu. Jedním z nápadů mohlo být podpořit držení akcií ve specializovaných společnostech, jako jsou Dassault, Nexter, Safran, Thales, ale tato myšlenka je příliš pragmatická a není dostatečně kompatibilní s Bercy, než aby byla vůbec předložena.

Od té doby se komunistický šašek, který v současné době slouží jako ministr hospodářství, snaží vytvořit obzvláště vágní investiční produkt : k financování francouzských vojenských výdajů vláda navrhuje investici bez minimálního výnosu, bez zaručeného kapitálu, která bude na pět let zablokována.

Pokud by takové finanční ujednání předložila soukromá společnost, Úřad pro finanční trhy by jej rychle překvalifikoval na riskantní podvod.

Samozřejmě se bude jednat o produkt bez závazku.

Zde chápeme, že dotyčný produkt se jeví především jako holubník, jehož vybraná částka by se dala především šikovně ucpat děravý státní rozpočet, přičemž všechny ekonomické ukazatele země červenají. Stručně řečeno, operace má jen slabé spojení s ruskými darebáky a mnohem více s mechanvirem, na který byla vynaložena, ať to stojí, ať to stojí.

Nyní v pokladně nezůstalo nic a výpůjční a revolvingová kapacita francouzského dluhu se značně snížila, ne-li „zcela zmizela“. Skutečnost, že ratingové agentury váhají se snížením ratingu francouzského státního dluhu, naznačuje více než stabilitu ekonomiky země zjevné riziko, které tyto agentury dobře pociťují, že pokud by tak učinily, vyvolaly by paniku. Před několika lety byli méně prudérní, protože v té době bylo ještě možné vstřebat špatné zprávy. Dnes už tomu tak není.

V praxi vysílají jasný signál: Francie je na maximum, co může udělat, než bude mít dluh, který je skutečně považován za neudržitelný.

To není překvapivé: země čelí velké slepé uličce a několik omezení se prudce střetává.

Na jedné straně je samozřejmě naléhavá potřeba oživit průmysl v zemi (a zejména ten obranný, ne konkrétně kvůli ruské hrozbě, která je velmi fantazírovaná a docela nereálná, ale obecněji proto, že jsme příliš dlouho škrtali rozpočty a odkládali rozhodnutí a modernizace francouzské obrany, která se už dnes ničemu nepodobá). Na druhou stranu je třeba rychle najít prostředky na zakrytí katastrofální francouzské finanční situace.

Konečně zbývá politická volba nedotýkat se největší položky ve státě, tedy důchodů, jediné částky, jejíž úprava by okamžitě uvolnila dostatečný manévrovací prostor, zvláště když se nepočítá s úsporami na žádném z ministerstev, agentur a dalších vysokých úřadů, které jsou nicméně ve státě nabubřelé a drahé: Macronův voličský elektorát by to nepodpořil a s ním i celý politicko-mediální aparát.

Navzdory krásným slovům, navzdory drzému vychloubání členů vlády, kteří nás ujistili, že mají vše pod kontrolou a plánují, je jasné, že tato různá omezení nemohou existovat všechna současně.

Ano, realita je tato hrubá omítka, o kterou se nevyhnutelně otírá hýždě pitomců, kteří si dělají, co chtějí. Není pochyb o tom, že ti, kdo jsou ve vládě, jsou s touto náplastí již několik měsíců v kontaktu a bezhlavé slepičí agitace, které pozorujeme v médiích, problém nijak nezastírá: Francie je na pokraji bankrotu .

Kutilství se množí, stejně jako vládní gestikulace, ale nic se nezmění: tato země je odsouzena k záhubě.

Zdroj: Hashtable