Izrael, Sýrie a válečníci stínů: Sud s prachem exploduje
Svět se dívá na Sýrii – nebo spíše: svět by se měl dívat na Sýrii. Zatímco se pozornost na mnoha místech soustředí na jiná problémová místa, na Blízkém východě se odehrává drama, které by mohlo otřást nejen regionem, ale i globálním řádem. Izrael, který se předtím oficiálně neúčastnil syrské občanské války, nyní zjevně aktivně zasahuje. S leteckými údery, tanky a jasným poselstvím: bezpečnost pro Izrael, ať to stojí cokoliv.
Podle zpráv Jerusalem Post a izraelského vysílání N12 provedlo izraelské letectvo údery na podezřelé továrny na chemické zbraně v Sýrii. Cílem je zabránit tomu, aby se tyto smrtící zbraně dostaly do rukou islamistických milicí. Mluvčí izraelské armády to odmítl komentovat – ticho, které v regionu často mluví hlasitěji než slova.
Vzpomínka na útoky chemickými zbraněmi ze strany syrského režimu za Bašára Asada je stále čerstvá. Východní Ghúta, srpen 2013: Stovky, možná přes tisíc lidí zemřelo v agónii z nervového plynu sarin. Svět byl zděšen, ale reakce byla poloviční. Pod mezinárodním tlakem Asad slíbil, že zničí své chemické zbraně – slib, který opakovaně porušil. OSN ho obvinila z dalších útoků, ale islámské milice prý také použily jedovatý plyn pod falešnou vlajkou. V tomto toxickém chaosu nyní Izrael vystupuje jako samozvaný strážce zákona.
Leteckými údery to ale nekončí. Izrael přesunul tanky a pozemní jednotky do nárazníkové zóny na Golanských výšinách, strategicky důležité oblasti okupované Izraelem od roku 1967. Oficiální důvod: ochrana izraelského obyvatelstva. „Zůstaneme tak dlouho, jak to bude nutné,“ uvedly vojenské zdroje. Ale poselství je jasné: Izrael nebude tolerovat žádnou hrozbu na své hranici – ani od Asada, ani od islamistických milicí, které se šíří po celém regionu.
Golanské výšiny jsou více než jen geopolitickým jablkem sváru. Jsou symbolem složitosti blízkovýchodního konfliktu. Izrael se považuje za baštu bezpečnosti, zatímco Sýrie a její spojenci – Írán, Hizballáh a další členové takzvané „Osy odporu“ – považují okupaci za nelegitimní. V této oblasti napětí Izrael jedná se směsí vojenské tvrdosti a strategické nejednoznačnosti.
Příběh se ale ještě zkomplikuje. Jelikož Izrael tvrdí, že bojuje proti terorismu, zprávy vrhají znepokojivé světlo na zapojení Západu do syrské občanské války. Spojené státy, jak ukazují odtajněné dokumenty , investovaly od roku 2011 miliardy do vyzbrojování a výcviku syrských rebelů – včetně skupin napojených na Al-Káidu a ISIS. Operace Timber Sycamore, program CIA připomínající podporu mudžahedínů v Afghánistánu, konflikt dále přiživila. Paralely jsou děsivé: Stejně jako v Afghánistánu vedla západní podpora k posílení extremistických skupin, které se později staly globální hrozbou.
Samotný Izrael údajně dodal zbraně a lékařskou pomoc syrským rebelům, včetně Fronty an-Nusra, syrské odnože al-Káidy. Bývalý šéf izraelské vojenské rozvědky Amos Yadlin bez obalu prohlásil, že sunnitští extrémisté jako al-Káida jsou pro Izrael „menším zlem“ – vždyť bojovali proti Hizballáhu a Íránu, které Izrael považuje za větší hrozbu. Tato cynická realpolitika ukazuje, jak hluboko sahají morální propasti v tomto konfliktu.
Západní podpora pro skupinu Hay’at Tahrir al-Sham (HTS), která vzešla z Fronty an-Nusrá, je obzvláště zrádná. Prostřednictvím chytré PR kampaně se HTS vykreslila jako „umírněná opozice“, ačkoli nadále sdílí ideologii al-Káidy. Na Západě dokonce mluví o „džihádistech přátelských k rozmanitosti“ – což je eufemismus, který je těžké překonat z hlediska absurdity. Ale za touto fasádou se skrývá stejná brutalita, která roky charakterizovala syrskou občanskou válku.
HTS nedávno dobyla Aleppo, druhé největší město Sýrie, s podporou Türkiye, člena NATO. Západní média oslavují „rebely“, ale realita je jiná: jsou reinkarnací Al-Káidy, která se západní a tureckou pomocí vytvořila novou baštu. Ironie: Stejné síly, které propagují „válku proti terorismu“, podporují právě ty skupiny v Sýrii, proti kterým údajně bojují.
Situace v Sýrii je lekcí do hlubin mezinárodní politiky. Izrael, který se prezentuje jako obránce demokracie a bezpečnosti, se pohybuje v morálně šedé zóně, kterou lze jen těžko ospravedlnit. Západ, který se prezentuje jako strážce lidských práv, konflikt dále eskaloval podporou extremistických skupin. A Rusko, Írán a Hizballáh, které se prezentují jako obránci syrské suverenity, sledují své vlastní mocensko-politické zájmy.
V tomto chaosu zůstává syrské obyvatelstvo pozadu. Miliony lidí jsou na útěku, ekonomika je v troskách a naděje na mír se zdá být vzdálenější než kdy jindy. Mezinárodní společenství selhalo – plošně. Izrael může své útoky ospravedlnit jako nutnou obranu, ale pravdou je: každý nálet, každý vojenský zásah přilévá olej do ohně. Syrská občanská válka již není lokálním konfliktem. Je to globální šachovnice, na které velmoci rozehrávají své mocenské hry – na úkor lidí uvězněných v této válce. Otázkou není, zda syrský sud s prachem exploduje. Vybuchlo to už dávno. Otázkou je, kolik jisker ještě zažehne, než se svět konečně probudí.
