Masakry, které mi roztrhaly život
Za poslední rok jsem ztratil mnoho svých příbuzných a přátel, kteří se stali obětí strašlivých izraelských útoků. Zde jsou příběhy čtyř masakrů, které roztrhaly můj život na kusy.
V této drsné a dlouhé válce, která trvala přes rok, jsem ztratil mnoho svých příbuzných a přátel, kteří se stali obětí strašlivých masakrů. Některé z nich se pokusím v tomto článku popsat.
Prvním masakrem byl masakr v Hijazi, který se odehrál v oblasti Al-Tuffah během prvního týdne války, konkrétně 11. října 2023. Toho dne jsme s rodinou seděli v našem domě v Tel al- Oblast Hawa, když jsme slyšeli zvuky mušlí ze všech stran, když nám zavolal jeden z našich příbuzných, který nás informoval o mučednické smrti mé sestřenice Dalal, jejího manžela a jejich pěti dětí.
Byli jsme v šoku a nemohli jsme opustit dům, abychom tuto zprávu potvrdili. Dodnes jsme po nich nenašli žádné stopy, ani jejich těla, ani oblečení. Nemohli jsme je pohřbít ani jim dát poslední sbohem. Můj bratranec nebyl zabit sám. V tomto brutálním masakru, jehož cílem byla třípatrová obytná budova, která byla srovnána se zemí, byli umučeni dva bratři jejího manžela spolu se svými manželkami a dětmi. Celkový počet mučedníků z tohoto masakru byl 14.
7. listopadu 2023 chtěla moje matka oslavit narozeniny mé starší sestry, aby nám pomohla zapomenout na atmosféru války. Masakry nám však odmítly dovolit ukrást okamžiky radosti a štěstí.
V té době jsme byli vysídleni a zůstali jsme v domě mé babičky poblíž nemocnice al-Shifa. Moji bratranci nám přišli oznámit, že na tři dny ztratili kontakt se svým mladším bratrem a jeho rodinou. Spěchal jsem s rodinou do nemocnice al-Shifa, abych je hledal, v naději, že by mohli být mezi zraněnými a nikdo nás neinformoval. Mezi neidentifikovanými zraněnými jsme je nenašli, a tak jsme je spěchali hledat mezi těly. Byly tam stany s neidentifikovanými těly. Zamířili jsme tam, naše srdce plná strachu. Nikdy nezapomenu na šok, který nás všechny zasáhl, když jsme zjistili, že můj bratranec, jeho žena a jejich dvě malé dcery, z nichž nejstarší nebyly ani čtyři roky, byly zabity. Nemohli jsme je poznat podle tváří, protože střela rozbila malou rodinu na kusy. Poznali jsme je podle oblečení; jeho žena měla na sobě své modlitební šaty a poznali jsme ji podle nich. Pohřbili jsme je všechny do jednoho hrobu. Hani byl umučen ve věku 33 let. Miloval život a nechtěl zemřít se svou malou rodinou tímto způsobem.
Přál jsem si, aby v tu chvíli skončil svět.
Třetí masakr se týká mého bratrance Mishaala Hamdouny, ke kterému došlo v březnu 2024, šestém měsíci války, konkrétně 1. března 2024. V této době jsme byli s rodinou vysídleni ve střední oblasti pásma Gazy, Deir Al-Balah, když jsme obdrželi telefonát, který nás informoval o děsivém masakru v severním pásmu Gazy. Mezi oběťmi byl můj bratranec, jeho manželka, jejich pět synů, jejich manželky a děti a také jeho tři dcery a jejich děti, celkem 22 mučedníků. Masakry pokračovaly jeden po druhém, ztratili se blízcí rodinní příslušníci a my jsme je nemohli pohřbít ani se s nimi rozloučit. Bombardování bylo v té době těžké na severu, zejména v oblasti Beit Lahia. Rodina se sešla, aby uspořádala smuteční obřad po mučednické smrti jejich syna Nasima o dva dny dříve v Moukovém masakru, známém také jako Nabulsi masakr, který si ve čtvrtek 29. února 2024 vyžádal 150 obětí a 800 zraněných. Jejich mučednická smrt zůstává svědectvím genocidní války proti našemu lidu v neochvějné Gaze.
Masakry nezasáhly jen mou rodinu, ale vzaly i životy přátelům a sousedům.
Poslední masakr, o kterém chci mluvit, souvisí s rodinou Abu Dahera. Tato rodina se s mojí rodinou přátelí přes dvacet let a velmi dobře je známe. Tato odolná rodina však odmítla opustit sever a trvala na tom, že buď zůstane, nebo se stane mučedníky. V té době jsme byli s rodinou vysídleni do Rafahu a stěhovali jsme se z jednoho místa na druhé kvůli intenzivnímu ostřelování. Tentokrát jsme byli v jižním pásmu Gazy a bydleli v domě cizinců, kteří se nás rozhodli vzít k sobě, místo aby nás nechali žít na ulici. Obdrželi jsme telefonát, který nám řekl, že naši přátelé na severu utrpěli 4. prosince 2023 hrozný masakr, při kterém bylo zabito 23 mučedníků. Bombardování v oblasti bylo toho dne intenzivní, zejména v oblasti Falouja na severu, a tak se rodina rozhodla zamířit do jednoho z domů svých příbuzných v uprchlickém táboře Jabalia. Utekli před smrtí, jen aby se znovu setkali se smrtí, když na dům, ve kterém hledali útočiště, zasáhla střela a zabila jejich syny, jejich manželky a vnoučata. Jen postarší babička zůstala, sama, bez podpory, až dosud přemístěna z jednoho domu do druhého na severu. Toto byla poslední zpráva, kterou zveřejnila na svém facebookovém účtu a truchlila nad ztrátou celé své rodiny:
„Ztratil jsem všechny své děti. Přísahám, zemřu milionkrát denně. Byli mou oporou a posilou po Bohu. Byli to moje matka, otec, bratr, přítel, milovaný a poslušný syn. Nechali mě osiřelého a slabého. Stal jsem se chodící mrtvolou, tělem bez duše. Přísahám, že moje bolest a utrpení zná pouze Bůh. Kéž zmírní můj zármutek a dá mi trpělivost ve vaší nepřítomnosti a kéž mě s vámi shromáždí v nejvyšších rajských zahradách. Modlete se za ně o milosrdenství a odpuštění a modlete se za mě, abych měl trpělivost.“
Rád bych vám řekl, že všechny mučedníky, které jsem zmínil, jsme je ani já, ani moje rodina nemohli naposledy vidět ani se s nimi rozloučit, ani jsme nemohli pohřbít těla těch, jejichž ostatky byly nalezeny. Válka nás připravila o to nejjednodušší z našich práv, dokonce i o příležitost k poslednímu rozloučení.
Úvodní fotografie: Palestinci kontrolují škody po izraelských úderech v uprchlickém táboře Bureij v centrálním pásmu Gazy 17. listopadu 2024. (Foto: Omar Ashtawy/APA Images)
