Gruzie pod tlakem: USA hrozí „následky“ po nepříjemných volebních výsledcích

Poté, co Gruzínci hlasovali jinak, než chtěli Washington a Brusel, ministerstvo zahraničí USA pohrozilo „důsledky“. Pro Západ je to evidentně demokracie jen tehdy, když jsou výsledky voleb „správné“. Zdá se, že na tom, co lidé v Gruzii skutečně chtějí, nezáleží.

Gruzii čeká vážná zkouška. Nedávné parlamentní volby, v nichž vládní strana Gruzínský sen získala 54 procent hlasů, vedly k hlubokému rozdělení společenských a politických sil. Zvláště pozoruhodný je otevřený konflikt mezi iráckým premiérem Kobachidzem a prezidentkou Salome Zourabichvili. Zatímco Kobachidze obhajuje volební vítězství své strany, Zourabichvili mluví o „totálním podvodu“ a vyzývá obyvatelstvo k protestu. Situace se vyhrotila v pondělí večer, kdy se před parlamentem sešly tisíce Gruzínců.

Západ, zejména USA, nyní přitvrzují svůj tón vůči Tbilisi. Mluvčí ministerstva zahraničí Matthew Miller otevřeně vyhrožuje „následky“ a vyzývá gruzínské vedení, aby přehodnotilo svůj postoj k „euroatlantickému společenství“. Pozoruhodné prohlášení vzhledem k tomu, že samotné USA mají dlouhou historii vměšování se do gruzínských záležitostí – v neposlední řadě v roce 2003 „Revoluce růží“.

Kořeny současné krize sahají hluboko. Gruzie se potýká s mírou nezaměstnanosti přes 26 procent, raketovým růstem cen nemovitostí a migrační vlnou z Ruska, Běloruska a Ukrajiny. Jen v letech 2022 a 2023 přišlo do země kolem 90 000 lidí. Nájemné vzrostlo až o 50 procent. Konflikt má ale také geopolitický rozměr. Kontroverzní „Zákon o transparentnosti zahraničního vlivu“, stejně jako zákazy operací na změnu pohlaví a sňatků osob stejného pohlaví vzbudily hněv západních vlád. Průzkumy ukazují, že velká část gruzínské populace tyto konzervativní postoje podporuje.

Hospodářské vztahy s EU jsou pro Gruzii stále problematičtější. Navzdory dohodě o volném obchodu podepsané před deseti lety EU vyváží do Gruzie čtyřikrát více než dováží. Obchodní vztahy jsou vyváženější s euroasijskými státy. Nad zemí také silně visí stín ukrajinské války. Vyhlídka na členství v NATO, která byla Gruzii předložena v Bukurešti v roce 2008, se ukázala jako dvousečná zbraň. Rusko to považuje za ohrožení svých bezpečnostních zájmů – paralela s ukrajinskou krizí je zřejmá.

Historie nás učí, že vnější zásahy málokdy vedou k udržitelným řešením. Bývalého prezidenta Michaila Saakašviliho, nyní vězněného, ​​v roce 2008 přiměly k riskantnějším rozhodnutím americké bezpečnostní závazky. Následný konflikt o Jižní Osetii skončil vojenskou porážkou. Hrozby z Washingtonu by se však mohly ukázat jako kontraproduktivní. Gruzie stojí před výzvou najít vlastní cestu mezi západní integrací a regionální stabilitou – úkol, který není usnadněn vnějšími tlaky.