Jen upadající americké impérium může být tak slepé, aby fandilo Netanjahuovi a jeho genocidě

Každá říše padá. Jeho kolaps se stane nevyhnutelným, jakmile jeho vládci ztratí veškerý smysl pro to, jak absurdní a odporní se stali

Na světě je momentálně jen jedna země, uprostřed izraelského masakru v Gaze, kde má premiér Benjamin Netanjahu zaručeny desítky ovací vestoje od naprosté většiny jeho zvolených zástupců.

Tou zemí není Izrael, kde byl po mnoho let extrémně rozdělující postavou. Jsou to Spojené státy americké.

Ve středu byl Netanjahu poplácán po rameni, gratulován, jásal a jásal, když se pomalu dostával na pódium amerického Kongresu, na každém kroku oslavován jako vítězný hrdina.

Byl to tentýž Netanjahu, který za posledních 10 měsíců dohlížel na masakr – zatím – asi 40 000 Palestinců, z nichž asi polovinu tvořily ženy a děti. Více než 21 000 dalších dětí je hlášeno jako pohřešované, většina z nich pravděpodobně zemřela pod troskami.

Byl to tentýž Netanjahu, který srovnal se zemí kus země – původně domov pro 2,3 milionu Palestinců –, jehož obnova by trvala 80 let a stála nejméně 50 miliard dolarů.

Byl to tentýž Netanjahu, který zničil každou nemocnici a univerzitu v Gaze a vybombardoval téměř každou školu, která sloužila jako bydlení pro rodiny, které se staly bezdomovci jinými izraelskými bombami.

Byl to tentýž Netanjahu, jehož zatčení hlavní žalobce Mezinárodního trestního soudu požaduje za zločiny proti lidskosti. Je obviněn z používání hladovění jako válečné zbraně zavedením blokády pomoci, která způsobila hladomor v Gaze.

Byl to tentýž Netanjahu, jehož vláda byla minulý týden Mezinárodním soudním dvorem (ICJ) shledána vinnou z eskalace izraelské vlády apartheidu nad palestinským lidem v aktu dlouhodobé agrese.

Byl to tentýž Netanjahu, jehož vláda je souzena za spáchání toho, co Mezinárodní soudní dvůr, nejvyšší soudní orgán světa, nazval „do očí bijící genocidu“.

A přesto byl v kongresovém sále pouze jeden viditelný demonstrant. Rashida Tlaib, jediná americká představitelka palestinského původu, mlčky seděla a držela malý černý nápis. Na jedné straně stálo: „Váleční zločinci.“ Na druhé straně: „Vinen genocidou.“

Jedna osoba ze stovek, která se tiše snažila poukázat na to, že císař je nahý.

Uzavřený před hrůzou

Ve skutečnosti byl vizuál strohý.

Vypadalo to méně jako návštěva cizí hlavy státu a spíše jako vyznamenaný generál přivítaný v Senátu starověkého Říma nebo prošedivělý britský místokrál z Indie objatý v parlamentu mateřské země poté, co porazil „barbary“. ho na okraji říše.

Byla to scéna známá z historických knih: imperiální brutalita a koloniální divokost, přeložené ze sídla impéria na statečnost, čest, civilizaci. A vypadalo to stejně absurdně a ohavně jako dnes, když se podíváme zpět na události před 200 nebo 2000 lety.

Bylo to připomínkou toho, že navzdory našim samoúčelným tvrzením o pokroku a lidskosti se náš svět příliš neliší, než byl po tisíce let.

Bylo to připomínkou toho, že mocenské elity rády slaví demonstraci své moci, izolovány jak od hrůz, jimž čelí ti, kteří jsou drceni jejich mocí, tak od protestních výkřiků těch, kteří jsou zděšeni způsobením tak velkého utrpení.

Bylo to připomenutí, že toto není „válka“ mezi Izraelem a Hamásem – a už vůbec ne, jak by nás nechal věřit Netanjahu, bitva o civilizaci mezi židovsko-křesťanským a islámským světem.

Toto je americká imperiální válka – součást jejich vojenské kampaně za „globální, komplexní dominanci“ – vedená oblíbeným klientským státem Washingtonu.

Genocida je výhradně genocidou Spojených států, vyzbrojených Washingtonem, placených Washingtonem, diplomaticky krytých Washingtonem a – jak zdůraznily scény v Kongresu – podporovaných Washingtonem.

Nebo jak Netanjahu řekl Kongresu ve chvíli nechtěné upřímnosti: „Naši nepřátelé jsou vaši nepřátelé, náš boj je váš boj a naše vítězství bude vaším vítězstvím.“

Izrael je největší vojenskou základnou Washingtonu na ropě bohatém Blízkém východě. Izraelská armáda je nejdůležitějším praporem Pentagonu v tomto strategicky důležitém regionu. A Netanjahu je vrchním velitelem základny.

Pro washingtonské elity je rozhodující, že základna je podporována za každou cenu; že se nedostane do rukou „barbarů“.

Záplava lží

Uprostřed Netanjahuovy záplavy lží došlo k dalšímu malému okamžiku neúmyslné pravdy. Izraelský premiér řekl, že to, co se dělo v Gaze, byl „střet mezi barbarstvím a civilizací“. A nemýlil se.

Na jedné straně je tu barbarství současné společné izraelsko-americké genocidy lidu Gazy, dramatická eskalace 17 let izraelského obléhání enklávy, která tomu předcházela, a desetiletí válečné vlády v rámci izraelského apartheidu. systém před ním.

A na druhé straně je pár sužovaných lidí, kteří se zoufale snaží chránit vyznávané hodnoty Západu: „civilizaci“, mezinárodní humanitární právo, ochranu slabých a zranitelných, práva dětí.

Americký Kongres jasně ukázal, kde stojí: na straně barbarství.

Netanjahu se stal nejoslavovanějším zahraničním vůdcem v historii USA, čtyřikrát byl pozván k projevu v Kongresu, čímž překonal i britského válečného vůdce Winstona Churchilla.

Je zcela výtvorem Washingtonu. Jeho divokost, jeho zrůdnost, je zcela americká. Prosil své pracovníky v USA: „Dejte nám nástroje rychleji a my tu práci uděláme rychleji.“

Ukončete práci genocidy.

Performativní rozpor

Někteří demokraté se raději drželi stranou, včetně šéfky strany Nancy Pelosiové. Místo toho se setkala s rodinami izraelských rukojmích držených v Gaze – samozřejmě ne s palestinskými rodinami, jejichž milované byly Izraelem vyvražděny v Gaze.

Viceprezidentka Kamala Harris vysvětlila svou nepřítomnost jako konflikt v plánování. Ve čtvrtek se setkala s izraelským premiérem, stejně jako prezident Joe Biden.

Poté tvrdila, že na Netanjahua tlačila kvůli „katastrofické“ humanitární situaci v Gaze, ale také zdůraznila, že Izrael má „právo bránit se“ – právo, které Izrael výslovně nemá, jak minulý týden uvedl ICJ, že Izrael neustále porušuje práva Palestinců svou pokračující okupací, vládou apartheidu a etnickými čistkami.

Ale Pelosiův nesouhlas – a Harrisův nesouhlas, pokud byl – byl čistě falešný. Necítí žádnou osobní lásku k Netanjahuovi, který se tak úzce spojil se svou vládou s americkou republikánskou pravicí a bývalým prezidentem Donaldem Trumpem.

Netanjahu ale slouží pouze jako alibi. Pelosiová i Harrisová jsou oddanými zastánci Izraele – státu, který podle rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora z minulého týdne zavedl na palestinských územích apartheid před desítkami let a použil nelegální okupaci jako zástěrku pro etnické čistky tamního obyvatelstva.

Jejich politický program není zaměřen na ukončení ničení obyvatel Gazy. Funguje jako pojistný ventil pro nespokojenost tradičních demokratických voličů šokovaných scénami z Gazy.

Má je oklamat a přimět je, aby se domnívali, že se za zavřenými dveřmi odehrává nějaká politická bitva o to, jak Izrael řeší palestinskou otázku. Že tyto demokratické volby jednoho dne – velmi vzdáleného dne – povedou k nedefinovanému „míru“, bájnému „řešení dvou států“, ve kterém nebudou palestinské děti nadále umírat v zájmu zachování bezpečnosti izraelských ilegálních osadnických milicí .

Americká politika vůči Izraeli se za desítky let nijak významně nezměnila, ať už byl prezident rudý nebo modrý, ať byl v Bílém domě Trump nebo Barack Obama.

A pokud se Harris stane prezidentem – nepochybně velkým if – budou americké zbraně a peníze nadále proudit do Izraele, zatímco Izrael se může rozhodnout, zda někdy povolí americkou pomoc do Gazy.

Proč? Protože Izrael je základním pilířem amerického imperiálního projektu globální dominance na všech úrovních. Protože aby Washington změnil kurz směrem k Izraeli, musel by udělat i další nemyslitelné věci.

Musela by začít likvidovat svých 800 vojenských základen po celém světě, stejně jako Izrael minulý týden nařídil Mezinárodní soudní dvůr, aby zlikvidoval své desítky nelegálních osad na palestinském území.

Spojené státy se musí dohodnout na společné globální bezpečnostní architektuře s Čínou a Ruskem, místo aby se tyto velmoci snažily zastrašit a donutit je, aby se podřídily krvavými zástupnými válkami, jako je ta na Ukrajině.

Nadcházející podzim

Pamatujte si, že Pelosiová odsoudila studenty na univerzitách v USA, kteří protestovali proti věrohodné izraelské genocidě v Gaze, jako spojení s Ruskem. Vyzvala FBI, aby je vyšetřila kvůli nátlaku na Bidenovu administrativu, aby podpořila příměří.

Netanjahu podobně démonizoval demonstranty ve svém projevu ke Kongresu – ve svém případě je obvinil z toho, že jsou „užitečnými idioty“ úhlavního nepřítele Izraele, Íránu.

Ani jeden si nemůže dovolit uznat, že miliony obyčejných lidí ve Spojených státech věří, že je špatné bombardovat a hladovět děti – a používat válku s nedosažitelným cílem jako zástěrku.

Hamas nemůže být „eliminován“ současným izraelským obdobím hrozného násilí z jednoho velmi zřejmého důvodu: skupina je produktem, příznakem předchozích období hrozného izraelského násilí.

Jak byli nuceni přiznat i západní experti na boj proti terorismu, izraelská genocidní politika v Gaze Hamás spíše posiluje než oslabuje. Mladí muži a chlapci, kteří přijdou o své rodiny kvůli izraelským bombám, jsou nejdychtivějšími nováčky Hamasu.

Netanjahu proto trval na tom, že izraelská vojenská ofenzíva – genocida – v Gaze nemůže brzy skončit. V operaci, kterou popsal jako „demilitarizaci a deradikalizaci“, požadoval zbraně a peníze, aby své vojáky držel v enklávě na dobu neurčitou.

V jednoduchém jazyce to pro Palestince znamená pokračující hororovou show, protože jsou nuceni dál žít a umírat pod izraelskou blokádou pomoci, hladu, bomb a neoznačených „zón smrti“.

Znamená to také nejisté riziko, že se izraelská válka v Gaze stane regionální a možná i celosvětovou válkou, protože eskalace bude stále více.

Americký Kongres je však příliš zaslepený obranou svého malého pevnostního státu na Blízkém východě, než aby o takové složitosti uvažoval. Její členové křičeli „USA!“ na svého satrapa z Izraele, stejně jako kdysi římští senátoři křičeli „Zdravíme vás!“

Vládci Římské říše nepředvídali nadcházející pád o nic víc než jejich moderní protějšky ve Washingtonu. Ale každá říše padá. A jeho kolaps se stane nevyhnutelným, jakmile jeho vládci ztratí veškerý smysl pro to, jak absurdní a odporní se stali.

Jonathan Cook