Až se trochu stydím za zvolené téma, ale…
Jako mírně zasvěcený laik se ve svých článcích věnuji zpravidla velkým tématům, která patří do horní poloviny politické závažnosti. Proto jsem poněkud nejistý následnými několika větami.
Tenis i fotbal jsem v mládí hrál, v tenise mám na pažbě úspěchů i zářez – vítězství nad budoucími reprezentanty; tedy cca ve třinácti letech. Není tedy překvapením, že zvláště tenis sleduji více než ostatní sporty.
Právě skončený Wimbledon přinesl českým barvám v ženské kategorii jedinečný úspěch v podobě vítězství Barbory Krejčíkové. A bylo to tvrdě vybojované vítězné finále. Tradičně, jako patronka wimbledonského All England Clubu, by cenu měla předávat princezna Kate, ale vzhledem k prodělávané závažné chorobě se rozhodla, předat cenu jen v mužské kategorii. Barbora o setkání a pozdravení se s Kate a její dcerou nepřišla; pozdravili se v zázemí královské lóže.
To, co mě přimělo k napsání pár řádků, byla reakce publika, když Kate vstoupila s dcerou do královské lóže. Byl to vřelý, mimořádný jednoznačný vzkaz : „Máme Vás rádi a přejeme brzké uzdravení!“ Takový aplaus všech ve stoje a ještě dle šmírující kamery jednoho vedle druhého s úsměvem a nadšením snad centrální dvorec ve Wimbledonu ještě nezažil. Ta spontánnost hnala do oka slzu a určitě určitou sounáležitost s těmi, kdo takto Kate zdraví.
A tak stejně jako oni přeji z celého srdce Kate brzké a úplné uzdravení, aby svůj patronát nad wimbledonským turnajem mohla ještě dlouhá léta vykonávat.
