Proč NASA varuje před ambicemi Číny na Měsíci
Rozhovor s šéfem NASA se v Německu do velkých novin nedostal. Jeho varování před údajnými plány Číny expandovat na Měsíc byl manévr zjevně zaměřený na americkou domácí politiku. Ale přesto je to velmi zajímavé, protože znovu ukazuje, jak funguje politika v USA (a na západě obecně): Chcete-li získat více vládních peněz, jednoduše vyhlásíte hrozbu od zlého „darebáckého státu“.
Tématu se podrobně věnoval vědecký novinář z ruské tiskové agentury TASS a já jsem přeložil jeho analýzu pozadí příběhu.
Začátek překladu:
NASA se bojí čínské expanze na Měsíci: komu to prospěje?
Počátkem roku 2023 zveřejnil časopis Politico rozhovor se šéfem NASA Billem Nelsonem, ve kterém řekl, že v blízké budoucnosti by se Čína mohla pokusit obsadit ty části Měsíce, které jsou nejbohatší na zdroje a odepřít jim přístup USA.
„Je fakt, že jsme ve vesmírném závodě,“ řekl Nelson. „A je pravda, že si raději dáme pozor, aby se na nějaké místo na Měsíci nevydali pod rouškou vědeckého výzkumu. A nelze vyloučit, že řeknou: ‚Drž se dál, jsme tady, to je naše území‘.“
Pojď za mnou, taky nevím kam…
Šéf NASA tedy obviňuje Čínu, že se asijská země pokusí zajistit a přivlastnit si část Měsíce pod rouškou vědeckého výzkumu? A nejdůležitějším cílem USA je geologický průzkum Měsíce… Pro mě osobně je to první (a nejdůležitější) nesouhlas.
Dosud nebyla na Měsíci nalezena žádná unikátní a potenciálně lukrativní místa těžby surovin. Soudě podle vzorků přivezených na Zemi se lunární regolit skládá z oxidů, mezi nimiž je nejběžnější oxid křemičitý. Tato látka je však hlavní složkou téměř všech suchozemských hornin. Ano, měsíční půda se zásadně neliší od Země.
Na Měsíci byla samozřejmě nalezena voda v podobě ledu a jsou zde kovy – hliník, železo a titan. Na Měsíci jsou tedy prvky, které pomáhají s vývojem zemského satelitu, ale nic víc. Geologové zatím nehlásili nic tak mimořádného, aby to slibovalo velké ekonomické výnosy a co je na Zemi velmi zapotřebí.
Ani pro tolik diskutované helium-3, které by se v daleké budoucnosti mohlo stát skutečně důležitým palivem pro fúzní elektrárny, neexistují žádná jistá ložiska. Možnost jeho těžby je extrémně komplikovaná tím, že prvek je značně rozptýlen v zemi. Obsah hélia-3 v regolitu je asi 1 gram na 100 tun, takže k získání jedné tuny izotopu by muselo být na místě zpracováno nejméně 100 milionů tun půdy. Při současném stavu techniky je to prakticky nereálné. Samozřejmě by se dalo říci, že vývoj postupuje, ale je mnohem snazší získat tento izotop helia rozkladem uměle vytvořeného tritia, jak se to nyní děje na Zemi.
Druhou nesrovnalostí, kterou v Nelsonových slovech vidím, je skutečnost, že Čína (stejně jako Rusko) dlouhodobě a soustavně volá po nutnosti nového zákona OSN, který by reguloval vědeckou činnost na Měsíci. Bohužel „Úmluva o regulaci činnosti států na Měsíci a jiných nebeských tělesech“ sjednaná v OSN 18. prosince 1979 se neprosadila, protože ji USA nikdy nepodepsaly. Jedinou pozoruhodnou roli hraje „Smlouva o zásadách upravujících činnost států při průzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a dalších nebeských těles“ z roku 1967 (také nazývaná „Smlouva o vesmíru“), která neposkytuje pro komerční využití vesmírných těles.
Hodnota Měsíce se dnes kromě vědeckých objevů projevuje také v možnosti postavit tam farmy orbitálních stanic a vynést je na oběžnou dráhu bez těžkopádných raket s využitím přirozené družice Země jako palivové stanice pro meziplanetární mise.
Liou Pengyu, mluvčí čínského velvyslanectví ve Washingtonu, řekl poté, co byl Nelsonův rozhovor zveřejněn v Politico, že „někteří američtí představitelé dělají nezodpovědná prohlášení, aby narušili normální a legitimní čínské vesmírné aktivity.“ „Vesmír není dějištěm války. Mírový průzkum a využívání vesmíru je běžnou věcí lidstva a mělo by být přínosem pro každého,“ zdůraznil čínský mluvčí.
Psychologická projekce?
V psychologii existuje to, čemu se říká psychologický obranný mechanismus zvaný projekce. To je, když člověk mylně vnímá své nitro jako přicházející zvenčí. To znamená, že někdo přisuzuje, často nevědomě, své vlastní myšlenky, pocity a motivy ostatním. V tomto smyslu vidím přímou shodu se situací popsanou v tomto textu: promítá snad šéf NASA své plány do Číny?
V posledních letech USA prosazují Artemis Accords, mezinárodní dohodu mezi vládami zapojenými do programu Artemis s cílem dostat člověka na Měsíc. Dokument upravuje zásady spolupráce a civilních aktivit pro průzkum a využití Měsíce, Marsu, komet a asteroidů pro mírové účely. USA, Austrálie, Velká Británie, Itálie, Kanada, Lucembursko, Spojené arabské emiráty, Japonsko, Ukrajina, Jižní Korea, Nový Zéland, Polsko, Mexiko, Izrael, Rumunsko, Bahrajn, Singapur, Kolumbie, Francie a Saúdská Arábie. Celkově jsou principy tohoto dokumentu, s výjimkou ekonomické části, založeny na „Vesmírné smlouvě“, protože hlavním problémem „Artemis Accords“ je možnost provádí obchodní činnost pro těžbu, úpravu a prodej nerostů a kosmických objektů. A USA aktivně pracují na dohodách Artemis, obcházejí OSN a zjevně nejsou ochotny vést o dokumentu veřejnou debatu.
To znamená, že Artemisské dohody, i když jako rámcová dohoda, kladou docela vážný důl pod dosud nevybudovaný vztah pozemských států na Měsíci. Na základě dohod může firma nebo smluvní stát například začít s rozvojem měsíčního ložiska a chránit oblast, kde probíhá těžba, před konkurencí. Podle mě je to přesně ten přístup, který Bill Nelson v rozhovoru popsal, jen z nějakého důvodu akci připisuje Číně. Tato strategie by potenciálně vedla ke konfliktu a vyústila by v rozdělení Měsíce do oblastí kontrolovaných různými zeměmi a korporacemi, většinou, myslím, právním státem.
Dej mi peníze
Podle mého názoru je skutečný důvod pro vytvoření Artemis Accords a pro rozhovor Billa Nelsona Politico docela jednoduchý: NASA potřebuje více peněz, jak z vládních, tak z komerčních zdrojů.
Koneckonců, dohody Artemis jsou v podstatě pokusem získat externí zdroje financování, a to jak od jiných vlád, tak od soukromých společností. Jde o nabídku investovat do vesmírného programu Artemis, abyste mohli těžit z budoucího průzkumu Měsíce. V zásadě je cíl logický a správný, protože jak jinak byste mohli přimět soukromý sektor, aby investoval například do vesmírných programů? Pouze slibováním velkých výher v budoucnu. Na druhou stranu by to mohlo vést k divokému západu a situaci „zlaté horečky“ s masovou okupací území, přerozdělováním byznysu a konflikty.
Prezentace Číny jako „strašného padoucha“ je spíše zaměřena na posílení vládních rozpočtů. Toto je zjevně přímý pokus vyděsit kongresmany.
Americké ministerstvo obrany to dělá už léta. Bezprostředně před schválením rozpočtu USA se v tisku objevily četné články o nebezpečí, které hrozí zejména z Číny a Ruska. Řešení je většinou velmi jednoduché: dodatečné finanční prostředky. NASA jde po stejné vyšlapané cestě. A to navzdory skutečnosti, že rozpočet vesmírné agentury na rok 2023 bude téměř 25,5 miliardy dolarů, tedy téměř o 1,5 miliardy více než v roce 2022, ale o 527 milionů dolarů méně, než požaduje NASA. Tato částka je mnohonásobně vyšší, než kolik vynakládá Čína, EU a Rusko na výzkum vesmíru. Také musíte mít na paměti, že 25,5 miliardy dolarů je pouze rozpočet NASA, ale jsou tu také americké vesmírné síly.
Čekání na zdravý rozum
Pokud budou věci pokračovat tak, jak byly, v blízké budoucnosti by lidstvo místo měsíčních základen zaměřených na vědecký výzkum obsluhovaných mezinárodními týmy vědců mohlo skončit s měsícem roztříštěným na samostatná území ovládaná velkými korporacemi a státy. Přirozená družice Země se stává místem, kde síla dělá pravdu a kde vládnou zákony divokého západu.
Ano, to zajistí, že expanze k Měsíci už nebude něčím metaforickým a vzdáleným – stane se, a možná i rychleji, než se čekalo. Ale je to vesmírná budoucnost, kterou lidstvo chce (a potřebuje)?
konec překladu
