Lex Ukrajina: Lex Vládní patlanina. Dávková migrační turistika jen kvete. Platíme, nevíme, mlčíme?

Jak důležití jsou pro PirSTAN lidé a zákony? Alibismus a pokrytectví. Porostou další tábory kolem našich domovů?

JIŘÍ KOBZA pojednává o procesu přípravy zákona, který by měl udělat pořádek v migraci z Ukrajiny, a obává se, že bude ještě citelně hůře

V úterý 31. května se v Poslanecké sněmovně projednávala novela tzv. Lex Ukrajina, což je zákon, který má upravovat podmínky a podobu přístupu našeho státu k uprchlíkům z Ukrajiny, pravidla přiznávání statutu jejich dočasné ochrany a vyplácení speciálních sociálních dávek a další související záležitosti.

V první řadě je třeba zdůraznit, že změny, které tento návrh vnáší do procesu administrativy a některých pravidel organizace a řízení uprchlické vlny z Ukrajiny, přichází velmi pozdě, skoro čtyři měsíce po vypuknutí krize. A navíc jde v podstatě ve všech případech o změny a návrhy, které hnutí SPD přednášelo ve veřejných diskusích, i ve Sněmovně již od února letošního roku.

Šlo zejména o nastavení jasných pravidel důkladné registrace a lustrace příchozích a o nastavení takových podmínek a pravidel sociální finanční pomoci, která zamezí jejímu zneužívání, na úkor českých daňových poplatníků, kteří ji financují a sami se zároveň v důsledku raketově rostoucí inflace a základních životních nákladů dostávají do těžkých existenčních problémů.

Horký brambor

Vláda tyto naše návrhy, podepřené zkušenostmi a jasnou argumentací, v podstatě ignorovala a v původní uprchlické legislativě je nijak nezohlednila. Naše obavy se, bohužel, velmi rychle naplnily.

Chybná vládní politika vedla k mnoha negativním důsledkům, ke zneužívání této sociální pomoci, ke vzniku tzv. dávkové migrační turistiky a k tomu, že se skutečnými uprchlíky se tzv. „vezou“ i vyložení ekonomičtí migranti, který tuto pomoc pouze využívají a zneužívají.

Vrcholem pomyslného ledovce je, že vláda jednak vůbec neví, kolik uprchlíků se zde fakticky nachází, jelikož odhady a údaje se liší o vysoké desítky tisíc, což má naprosto destruktivní vliv na jakékoli plánování ubytovacích kapacit, míst ve školách, zdravotní systém atd. – a hlavně to znamená vyhazování stovek milionů korun ze státního rozpočtu bez reálného podkladu a důvodu.

A za druhé, liknavý postup vlády vedl k tomu, že náš sociální systém zneužívají osoby, které, což už opakovaně musela přiznat i vláda, nemají na na statut dočasné ochrany vůbec nárok. Toto platí především pro zakarpatské Romy s maďarskými pasy, se kterými si vláda neví rady, kraje si je přehazují jako horký brambor a opět to stojí nemalé veřejné peníze.

Dočasný pobyt?

A teď se dostáváme k novele Lex Ukrajina resp. k tomu, že v konání vlády v tomto ohledu panují velké vnitřní rozpory a že se fakticky ani vlastními záměry a zákony sama neřídí. V důvodové zprávě totiž vláda uvádí:

„Po opadnutí prvotní vlny zaznamenává Ministerstvo vnitra a Policie České republiky řadu případů, kdy není nutné dočasnou ochranu udělovat, případně pominou důvody, aby u konkrétní osoby dále trvala. Je třeba vycházet z premisy, že dočasná ochrana je subsidiární formou ochrany, tedy aplikuje se pouze v případě, že není za ochranu odpovědný jiný stát. Jedná se zejména o situace, kdy je zjištěno, že osoba je zároveň občanem jiného členského státu Evropské unie…“.

V čem je onen rozpor? No přece v tom, že vláda uznává, že statut dočasné ochrany byl mnoha (vyloženě ekonomickým) migrantům udělen neoprávněně, a že ho touto novelou navrhuje napříště neudělovat resp. zrušit, jestliže jde o osoby, které mají kromě ukrajinského občanství i občanství jiného státu EU.

Zároveň však vláda a ministerstvo vnitra nedělají naprosto nic pro to, aby zde tyto osoby již na náklady státu nadále nepobývaly. Naopak, proti vůli občanů a místních samospráv tyto osoby bez nároku na dočasnou ochranu a na sociální pomoc umísťuje do různých lokalit v České republice s vidinou toho, že zde budou pobývat velmi dlouho.

Občané a poplatníci

Jako poslance zvoleného za hlavní město Prahu – i jako dlouholetého občana městské části Praha 10 – mě pochopitelně zajímají hlavně ty případy, které se týkají mého regionu a občanů, které zastupuji. Proto jsem ve věci zřizování ubytovacích zařízení pro migranty bez nároku na dočasnou ochranu, tedy hlavně pro ukrajinsko-maďarské Romy, už i písemně interpeloval ministra vnitra Rakušana z hnutí STAN.

Jde hlavně o tzv. stanové městečko pro 150 migrantů, ukrajinsko-maďarských Romů z hlavního nádraží, které už se čile staví na pozemku České pošty v Malešicích, a to bez vědomí místních občanů (či do velké míry proti jejich vůli) i bez vědomí vedení místní radnice. Pouze ze svévolného rozhodnutí ministra vnitra Rakušana a pražského pirátského primátora Hřiba.

Mimochodem, dle vyjádření starostky Prahy-10 Chmelové jsou s výstavbou stanového tábora spojené i problémy s kácením stromů bez potřebného povolení, což je příznačné pro dokreslení toho, jak důležité jsou pro celostátní i pražskou vládu příslušné právní normy a legální postupy.

Ministra Rakušana se ve své interpelaci mimo jiné táži, proč toto rozhodnutí nekonzultoval s občany Prahy 10, kterých se jeho negativní dopady budou nejvíce dotýkat. A dále také na to, jaké budou celkové náklady na vybudování a provoz zařízení, které, proti své vůli, financují čeští daňoví poplatníci. A rovněž i na to, jak hodlá v tomto táboře a v jeho okolí, zajistit bezpečnost, hygienu, sanitaci a veřejný pořádek. A kolik to bude stát.

Pokrytectví

Hlavní otázkou ovšem je, proč ministerstvo vnitra a vedení Prahy vůbec zřizují – a z veřejných peněz financují – ubytovací zařízení pro osoby, které nejsou válečnými uprchlíky a které nemají žádný právní ani jiný nárok na pobyt v České republice financovaný českými občany, což vláda tímto návrhem zákona vlastně přiznává a potvrzuje!

Ministr vnitra Rakušan a primátor Hřib dále rozhodli i o umístění 120 ukrajinských Romů do domu ve Vrchlického ulici v městské části Praha 5, a to opět bez konzultace s místní radnicí a místními občany. Přičemž celé vedení a zastupitelstvo městské části Praha 5 s tímto rozhodnutím zásadně nesouhlasí. A uvádějí proto vážné důvody. Mimo jiné ty, že tato lokalitě je už nyní kriticky zatížena narkomany z blízkého zařízení pro drogově závislé a přísun dalších tzv. nepřizpůsobivých kvalitě života v této části Prahy a bezpečí domácích občanů, kteří to celé financují, rozhodně nepřidá. Mimochodem, v lokalitě Malešicích, v blízkosti místa, kde se staví ono zmíněné stanové městečko, se rovněž nachází ubytovací zařízení pro bezdomovce.

Vláda se prostě chová alibisticky a pokrytecky a obchází i své vlastní zákony. A hlavně obchází občany.

Není tedy, bohužel, až tak podstatně, co bude v přílušném zákoně (Lex Ukrajina) napsáno, ale jestli to bude v praxi skutečně platit, zda to bude dodržováno a vymáháno. Dle skutků a dosavadní činosti této vlády se lze důvodně domnívat, že nikoli, že půjde jen o její další Potěmkinovu vesnici a habaďůru na české daňové poplatníky. O to, aby se vlk nažral a koza zůstala celá….

Tato slova jsem pronesl ve Sněmovně v rámci diskuse nad vládní novelou zákona „Lex Ukrajina“. Čekal jsem, zda ministr vnitra Rakušan nějak zareaguje a odpoví alespoň na část z otázek, které si v souvislosti s vládním svévolným přístupem k řešení tzv. uprchlické krize kladou čeští občané. Zejména ti, kterým ministr Rakušan již nastěhoval, nebo ještě hodlá nastěhovat, do sousedství nepřizpůsobivé migranty a dávkové či zdravotní turisty, kteří nemají žádný nárok na pomoc od českých daňových poplatníků. Ministr Rakušan v diskusi pouze krátce vystoupil s tím, že přece „Ty lidi, co nemají kde bydlet, nenecháme spát na nádraží…“.

Turistika bude pokračovat

A to už jsem se neudržel a musel jsem reagovat faktickou poznámkou, kde jsem se ministra vnitra zeptal, že by mě moc zajímalo, když má takovou starost a péči o důstojné ubytování a stravování maďarských státních příslušníků, co dělá pro naše vlastní české bezdomovce, kterých je dle průzkumu Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí z roku 2019 cca 24 000, z toho 2600 dětí. Jakým způsobem se stará o to, aby byli v teple, zaopatřeni jídlem, dostali sociální dávky, a aby měli kde spát – když má takovou starost o tyto maďarské turisty. Odpovědí bylo jen jeho hluboké mlčení.

A ještě jedna důležitá věc by měla v této souvislosti zaznít: Stanovým městečkem v Malešicích (a v pražské Troji, které už je zaplněné) to velmi pravděpodobně nekončí. Dobrovolník Tibor z neziskové organizace, která pomáhala migrantům na Hlavním nádraží pro server Aktuálně.cz prohlásil: „Očekáváme, že se stany (v Malešicích) zaplní do několika hodin a další, kdo do Česka přijedou, se do nich nevejdou.“.

Co to znamená? Že vládě a ministru Rakušanovi vůbec nejde o rychlé ukončení pobytu těchto osob, které nejsou válečnými uprchlíky, ale pouze ekonomickými migranty bez nároku na dočasnou ochranu, v České republice na náklady českých občanů.

Naopak. Příslušné orgány – a jejich spřátelené migrační neziskovky – zjevně počítají s tím, že tato turistika bude pokračovat, že vyrostou další stanové tábory a že z toho bude další zajímavá investiční a dotační příležitost pro pohodlné a dlouhodobé dobývání renty.

A nám přiznávají jediné právo – celé to zaplatit a mlčet. Spolu s „nepodvolenými“ budu rozhodně patřit k těm, kteří mlčet nebudou!